Životu nebezpečná krása: Papež proklel svatováclavskou korunu. Ukradl někdo její část, nebo o ní pořád nevíme všechno?
Krev a utrpení ostatních na vlastní cestě k moci. Takový byl vzestup papeže Sergia III. do čela katolíků. Tahle osobnost, muž, který měl dohlížet na Boží řád a jednání podle jeho zákonů, se ještě před svým nástupem do funkce zpronevěřil snad všem přikázáním Desatera a ani jako papež se nechoval lépe. Dokonce nechal vykopat mrtvolu, jen aby ji mohl odsoudit k smrti.
Mravnost, kázeň a úcta k Bohu. Tak si většina z nás představuje papeže, a to i přes mnohé excesy církve, o nichž v současnosti tak vášnivě diskutujeme. Omlouvat je jistě není namístě, pokud se ale ohlédneme do historie, rychle zjistíme, jak ctnostná organizace to dnes v porovnání s dřívějšími dobami vlastně je. Například v období, kdy seděl na papežském stolci Sergius III., bychom určitě žít nechtěli.
Sergius III. stál v čele katolíků sedm let od roku 904 a už jeho cesta na vrchol církevní kariéry byla poznamenána smrtí. A to ne ledajakou, za jeho postup vzhůru zaplatili životem hned dva jeho předchůdci. Ještě než se k tomu ale dostal, čekala ho zajímavá cesta plná odporu, bojů a nepřátelství.
Už jako duchovní se aktivně stavěl proti tehdejšímu papeži Formosovi, ačkoliv to byl právě on, kdo Sergia vysvětil na biskupa z Caere. Pravdou je, že to od Formosa pravděpodobně nebylo z jiného důvodu, než aby se mu podařilo dostat odbojného Sergia z Říma a tak i ze své blízkosti. Podařilo se, ale jen na chvíli.
Formosus zemřel a papežem byl zvolen Theodor II., s jehož názory budoucí Sergius III. přece jen souhlasil o něco víc. Dokonce se zúčastnil neuvěřitelné akce, tak zvané synody mrtvých, kterou Theodor II. nechal zinscenovat. O co šlo? O nic menšího než o soud s jeho mrtvým předchůdcem, tedy o tak zvanou synodu mrtvých. A když soud, tak i s obviněným. Proto byla Formosova mrtvola vyzvednuta z hrobu a usazena do křesla v soudní síni. Může být něco bizarnějšího?
Uběhlo ještě několik let, než se na vytoužený Petrův stolec posadil konečně také Sergius III. Stálo to ještě mnoho úsilí, vyjednávání a hlavně síly a násilí. Své by o tom mohli vyprávět jeho předchůdci Lev V. a Kryštof, kteří byli nejprve uvězněni, a následně podle všeho sám budoucí papež vydal pokyn k jejich likvidaci. Znovu se můžeme ptát, zda je tohle ideální cesta k Bohu, ale tehdejší společnost to patrně vnímala poněkud odlišně, navíc jak uvádí například web New Advent, většina dalších informací o jeho působení pochází od Sergiových odpůrců, a proto mohou být některé jeho skutky přibarveny. O vraždách ale nikdo nepochybuje a to samo o sobě samozřejmě stačí.
Dnes bychom se také asi více než tehdejší lidé podivovali nad tím, jak velkou moc měly v rozhodování nejen o osudu lidí, ale dokonce i církve prostitutky. Šlo o tak velký vliv, že ho odborníci dokonce nazývají pornokracií. Zkrátka pudy a erotika řídily i samotného papeže. Z dnešního pohledu je to nemyslitelné (nebo alespoň nesprávné), ale uvědomme si, že celibát byl v katolické církvi zaveden až ve 12. století.
V době Sergia III. tak vlastně papeži v poněkud odvázaném životním stylu nic nebránilo. Dokonce ani jeho syna tak nemůžeme považovat za cosi pohoršujícího, kromě toho, že šlo o dítě nemanželské. Nicméně tatínek se o svého synka náležitě postaral. Chlapec se vydal v jeho stopách a nakonec dokonce dosáhl i stejného postavení. Naštěstí už bez takových hrůz, jakými Řím i lidi ve svém okolí děsil jeden z nejhorších papežů historie, Sergius III.
Zdroje: autorský článek
KAM DÁL: Z Vatikánu udělal nevěstinec: Před zvrhlým papežem Janem XII. se neschovala ani vlastní matka.