Smutný konec herce Jaroslava Drbohlava: Oslepl a selhaly mu orgány. Nedožil se ani čtyřicítky
Luxusní auto, vila, jakou mu mohla většina lidí jen závidět, a milenek tolik, že by se o jeho životě dal napsat hodně napínavý román z červené knihovny. To všechno byl Jiří Šlitr, muž, který původně vystudoval práva, ale stohy papírů a kriminální případy se jeho životem mihly jen na studiích. Jakmile získal diplom, rozhodl se pro hudbu a té se věnoval po celý svůj další, předčasně ukončený život.
Jiří Šlitr vypadal, jako by neuměl do pěti počítat, a také se tak (na jevišti) choval. Jeho soukromý život byl ale docela jiný. A protože se dokázal postarat o to, aby se na veřejnost dostalo opravdu jen nevyhnutelné minimum, zůstal pro většinu národa tím vtipným, „úchvatným nemehlem“ z jeviště, geniálním klavíristou a prkenným hercem, kterého nebylo možné nemilovat. Mimo jeviště se ale uměl chovat i docela jinak.
Pro Jiřího Šlitra se stalo osudovým setkání s dalším Jiřím, tentokrát Suchým, a také s Ferdinandem Havlíkem, s nimiž na počátku šedesátých let stanul u zrodu divadla Semafor. Nejprve zde působil jako skladatel a hudebník, později se ale proslavil jako jeden z hlavní dvojice herců. Kdo znal jeho herecké schopnosti – či zdánlivě spíš neschopnosti – jistě by jen těžko věřil, že se může stát miláčkem publika.
Nemožné se ale stalo skutkem a z nesmělého a těžkopádného projevu se stala jeho deviza, za kterou diváci platili dlouhými frontami na vstupenky. Překvapen byl dokonce i sám jeho kolega Jiří Suchý, který si brzy musel uvědomit, že vedle sebe na jevišti nemá jen „pomocníka“, který mu bude nahrávat na smeč, ale kolegu z nejlepších, jehož výkonům se bude muset vyrovnávat.
Diváci, kteří přišli do divadla, viděli Jiřího Šlitra jako podivína, nesmělého a toporného mužíčka, který se jen tak – jakoby náhodou – objevil na jevišti. Jenomže člověk – muž – Jiří Šlitr, byl docela jiná liga. Liboval si v luxusu, kterým se rád obklopoval (a úspěch mu to dovoloval). Koupil vilu ve věhlasné pražské čtvrti, pořídil si rychlé BMW, což bylo v té době a v Československu něco nevídaného. A kromě toho se muž, který zůstal po celý život svobodný, obklopoval řadou milenek. I když jeho nejdelší vztah s moderátorkou Sylvou Daníčkovou trval přes deset let, nikdo nemohl herce donutit k věrnosti. To byl ostatně důvod mnoha problémů a rozchodů, mnoho let následovaných odpuštěním.
I když se to může zdát podivné, ženy Jiřího Šlitra milovaly. A on prý dobře věděl, jak na ně zapůsobit. O svém soukromém životě ale s nikým nemluvil, a tak si pro většinu svých obdivovatelů zachoval svoji jevištní tvář. Až do jeho předčasné smrti také prakticky nikdo nevěděl, že je dokonce dvojnásobným otcem. Každému ze svých dětí (staršímu synovi i mladší dceři) přitom dopřál vlastní matku, ale ani jednu z nich si nevzal.
Stejně kontroverzní a svým způsobem záhadná – jako celý jeho život – byla i smrt Jiřího Šlitra, o níž se dlouhá léta diskutuje a najdou se lidé, kteří o jejím skutečném důvodu pochybují dodnes. Jak se to tehdy všechno událo? Bylo 26. prosince roku 1969 a Jiřímu Šlitrovi bylo tehdy pětačtyřicet let. Jeho aktuální přítelkyní byla osmnáctiletá obdivovatelka Jitka Maxová, s níž si dal schůzku v ateliéru na Václavském náměstí v době, kdy měl ve své vile pozvané vánoční hosty. Prý se jen na chvíli vytratí, aby si cosi zařídil, a za chvilku bude zpět.
Zatímco se ale hosté i bez pána domu jistě dobře bavili ve sváteční náladě, v centru města došlo k tragédii, která nejenže ukončila život známého baviče a herce, ale i jednu důležitou etapu našeho divadelnictví. Co se stalo? Jiří Šlitr si dal ve zmiňovaném ateliéru schůzku se svojí tehdejší přítelkyní a právě tam došlo k nešťastné události, kterou si dodnes může vykládat každý po svém. Když se totiž dlouho nevracel mezi sezvanou společnost, vydala se jej jeho sestra s manželem hledat. Na Václavském náměstí našli jeho auto, a tak zamířili rovnou do ateliéru. Narazili ale na zamčené dveře a všimli si protáčejícího se plynoměru. Jejich zlověstná představa se bohužel brzy naplnila.
Poté, co se podařilo otevřít dveře, našli oba milence ležící vedle sebe, bohužel již bez známek života. Samozřejmě se začalo spekulovat o sebevraždě, ale také o vraždě nebo snad jen nešťastné náhodě. K poslední variantě se nakonec přiklonila také policie, ale mnozí fanoušci Jiřího Šlitra a divadla Semafor tomu tehdy odmítali uvěřit, stejně jako v nich panuje nedůvěra dodnes. Co se mohlo stát v posledních okamžicích života tohoto geniálního univerzálního diletanta, jak o sobě Jiří Šlitr podle svědectví jeho kolegů mluvil?
Nedozvěděli se to lidé tehdy, nedozvíme se to už ani dnes. Žádný dopis na rozloučenou ani jeden z nich nezanechal. A pokud bychom chtěli nějakému náznaku rozloučení přikládat možná i větší váhu, než snad měl, mohli bychom diskutovat o tom, proč své rodině a přátelům, kteří byli u něj ve chvíli, kdy odcházel, pustil „aby se zatím zabavili“ píseň Jó, to jsem ještě žil. Byla to jen náhoda, nebo dobře věděl, co dělá?
Zdroj: Česká televize, Český rozhlas, Super, csfd
KAM DÁL: Tragédie zničila život herečky Luby Skořepové. Poslední rozloučení s legendou provázel skandál.