Vladimir Putin a jeho cesta k moci: Jak se stal z neznámého agenta KGB diktátor, který děsí Evropu?

Vladimir Putin byl agentem KGB v Drážďanech ve východním Německu a byl přímým aktérem dramatických událostí, které měnily dějiny. Byl u toho, když padla Berlínská zeď a rozzuřený dav se začal shlukovat kolem budovy ruské zpravodajské služby, kde byl jen on a několik dalších mužů. Putin zavolal do Moskvy o pomoc, odpovědí mu bylo, že se jí nedočká. Takže blafoval.

Putin vyšel ven před budovu se svou zbraní a oznámil lidem, že jemu a ozbrojencům schovaným uvnitř bylo nařízeno střílet, pokud někdo pronikne dovnitř. Nikdo samozřejmě nevěděl, že za sebou nemá téměř nikoho. Statečnému Rusovi však vysoká sázka vyšla, dav se s remcáním rozešel.

Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra

Vzestup Vladimira Putina

Tato zkušenost zřejmě formovala dnešní Putinovu kariéru a chování – jeho odhodlání obnovit ruskou moc, jeho strach z demonstrací, jeho smysl pro sílu nacionalismu. Už v Německu kolem sebe začal shromažďovat síť přátel, na které se mohl spolehnout a kteří v něm viděli potenciál. Mimochodem, dodnes miluje německé pivo a koláče a má slabost pro všechno západní. 

Řízením osudu, ale také vlastní pílí a cílevědomostí i ochotou jít „přes mrtvoly“ se stal náměstkem primátora Petrohradu, nakonec přešel na pozici v prezidentském štábu v Moskvě. Tam byl Borisem Jelcinem jmenován šéfem Federální bezpečnostní služby (nástupce KGB). Jelcinova kariéra upadala, viděl to každý.

Logicky se tak začalo řešit, kdo ho nahradí, a poněkud překvapivě se sáhlo po Putinovi. Jen zasvěcení přitom věděli, o koho jde, byl velkou neznámou. Paradoxně právě to hrálo v jeho prospěch včetně toho, že ho v podstatě minuly skandály Jelcinovy vlády. Putin byl jmenován premiérem a postaven před úkol zlikvidovat chystané povstání.

Čečenská válka a oslava Putina

V roce 1970 začala desetiletá ruská invaze do Afghánistánu, která přispěla ke konci Sovětského svazu. Porážka vedla k tomu, že se mnoho ostřílených islamistických bojovníků rozptýlilo do jiných muslimských oblastí, aby podpořili další džihád. Jednou z těchto oblastí byl region na jihu Ruska sousedící s Gruzií: Čečensko. Zápalná šňůra vedoucí k sudu s prachem začala pomalu doutnat. Následovala první čečenská válka (11. prosince 1994 – 31. srpna 1996), pak byl několik let relativně klid.

Orbán rozehrál vysokou hru, vydírá Evropskou unii? Ukrajina ale musí dostat peníze na zbraně

Tzv. druhá čečenská válka začala 8. srpna 1999 a Putin byl pověřen, aby ji zvládl. Nebyl však v záviděníhodné situaci. Lidé ztráceli víru v politický systém a obávali se, že Jelcin najde jakýkoli důvod, aby zastavil volby konané v červnu 2000. Jelcinovy preference se pohybovaly kolem dvou procent. Putin na tom byl podobně. Obyvatelé Ruska ale chtěli pomstu za teroristické bombové útoky na Moskvu, kdy umírali muži, ženy i děti. Ruská vláda obvinila čečenské rebely. 

Putin se chopil příležitosti. Zatímco v srpnu ho za prezidenta chtěla zmíněná 2 procenta obyvatel, v září měl dvojnásobek, v říjnu už dosáhl na 21 procent. V listopadu se Putin dostal na 45 procent, což bylo víc, než měl jakýkoli jiný kandidát. Bylo jasné, že volby se klidně mohou konat.

Vzestup oligarchů

Po pádu Sovětského svazu Rusko ovládli zločinci a gangsteři a někteří ambiciózní muži začali využívat uvadajícího impéria. V 80. letech minulého století z toho vzešla skupina oligarchů, kteří vydělali obrovské peníze. V této době byly tři typy lidí, kteří byli úspěšní: Bývalí ředitelé továren se stali jejich vlastníky. „Nomenklaturní oligarchové“ pocházeli z elity a většinou již měli na starosti určitá odvětví v Sovětském svazu. Využili svého postavení k jejich převzetí. Konečně „nenomenklaturní oligarchové“ se prosadili na sovětském černém trhu. Byli schopni založit nebo převzít banky, čímž se stali nepostradatelnými. 

Takže když padl Sovětský svaz a začala privatizace, tihle lidé se pustili do byznysu se vším, co měli k dispozici. Například Michail Chodorkovskij před pádem Sovětského svazu nashromáždil malé jmění, které následně rozmnožil do desítek miliard. Nová ruská vláda byla ještě slabší než sovětská a Chodorkovskij a další toho využili ve svůj prospěch. Například v prvních dnech nového Ruska neexistovala státní pokladna.

Chodorkovskij se tedy obrátil na vládu a řekl: „Musíte platit učitele v Kolymskaje. Nemůžete? Udělám to. Dejte mi 600 milionů dolarů. Zaplatím všechny učitele v zemi.“ Stát mu tedy dal peníze. A Chodorkovskij? Nezaplatil nikoho. Místo toho se rozhodl počkat, aby pak získané peníze dál investoval. Učitelům se to samozřejmě nelíbilo, tak na ně poslal chlapy se zbraněmi. A byl klid. Takto to probíhalo prakticky se vším – ropa, zemní plyn a další, vše postupně padlo do rukou jednotlivců, kteří neskutečně zbohatli.

Putin vs. oligarchové

Oligarchové se stali problémem, dokonce kvůli nim klesla průměrná délka života obyčejných Rusů. A Putin měl řešení. V prvních letech prezidentování se postaral o upevnění své moci získáním vlivu u regionálních vlád, soudů a především ruské televize. Poté byli na řadě oligarchové. Je ironií osudu, že to byli právě oni, kdo ho de facto stvořili a „dotáhli“ na vrchol. Pokud by totiž oligarchové nezvolili Jelcina prezidentem v roce 1996, Putin by nikdy nebyl jmenován jeho nástupcem.

Jelikož linie měla být zachována, oligarchové Putina přímo podporovali a používali své zpravodajské a televizní monopoly k jeho propagaci a zvýšení jeho popularity. I zde platí známé pro dobrotu na žebrotu (tedy v některých případech).

České zdravotnictví čeká velká krize, doplatí na to pacienti. Nejde jen o platy lékařů, říká ředitel nemocnice

Putin začal tím, že se připojil k veřejnému mínění a během své prezidentské kampaně v roce 2000 upozornil na korupci oligarchů a slíbil, že se jim postaví. Když byl zvolen, nesejmul všechny, jen ty, o kterých věřil, že ho ohrožovali.

Putin vs. Chodorkovskij

Na scéně se znovu objevuje Michail Chodorkovskij, už s majetkem v řádu miliard dolarů a jako vlastník obří ropné společnost Yukos. V létě 2000 se Putin a skupina největších ruských oligarchů setkali. „Ruský car“ jim bez obalu řekl, aby se drželi mimo politiku a uznávali jeho autoritu, jedině pak si ponechají své bohatství, podniky, sídla, jachty a všechno ostatní.

Chodorkovskij však své peníze použil na financování politické opozice vůči Putinovi a sám měl politické ambice. Uvažoval dokonce o fúzi s plynovým titánem Exxon Mobile. Začal být tvrdohlavý a arogantní. Dokonce v televizi upozornil na Putinovu zkorumpovanost. Když jednoho dne jeho letadlo doplňovalo palivo, ruští agenti ho zatkli na základě obvinění z podvodu a daňových úniků. Čekala ho Sibiř, jeho podniky dostal Putinův spojenec.

Nebyl to samozřejmě jediný případ, kdy se Putin takto zachoval. A aby nahradil oligarchy, kterých se zbavil, vytvořil novou skupinu, prostě si „vyrobil“ vlastní oligarchy, kteří mu byli a většinou stále jsou loajální.

Ukrajině je třeba rychle dodat zbraně, říká generál Šedivý. Popsal černý scénář vývoje války

Co udělal Putin u moci?

Poté, co se vypořádal s čečenskými rebely a narůstajícím problémem oligarchů, se Putin rozhodl udělat Rusko lepším a vrátit mu dřívější status. Zde jsou některé z věcí, které Putin udělal u moci:

• Nastartoval ekonomiku
• Obnovil morálku národa
• Vrátil moc vládě
• Vytvořil kult osobnosti

Když se vrátíme na úplný začátek a znovu si položíme otázku, jak se Putin dostal k moci, už známe odpověď. Vše začal jako agent KGB a po rozpadu Sovětského svazu se prosadil v předních funkcích nově založeného Ruska. Začínal jako místostarosta v Petrohradě, nakonec se vypracoval až na ředitele FSB. Kvůli selhávající vládě prezidenta Jelcina byl Putin jmenován premiérem, kde se ukázal jako schopný a oblíbený vůdce. V roce 1999 Putinovi předal prezidentský úřad Boris Jelcin.

Zdroje: redakce, ourmammothworld.com, bbc.com, cnn.com, news.harvard.edu

KAM DÁL: Putinova raketa Burevestnik: Ruské trumfové eso, kterého se bojí i NATO.