Neandrtálci mluvili regulérním jazykem. Dnes by si s nimi ale moc lidí nepokecalo
Když se ve východní Africe někdy před 200 000 až 300 000 lety objevili první moderní lidé, svět byl ve srovnání s dneškem velmi odlišný. Snad největší rozdíl byl v tom, že my – tedy lidé našeho druhu, homo sapiens – jsme byli pouze jedním z několika typů lidí (neboli hominidů), kteří současně existovali na Zemi.
Od známých neandertálců a záhadných denisovanů v Eurasii přes drobného „hobita“ homo floresiensis na ostrově Flores v Indonésii až po homo naledi, který žil v jižní Africe. Po planetě se pohybovalo velké množství hominidů, kteří spolu přímo i nepřímo soutěžili o místo na slunci. Pak před 30 000 až 40 000 lety všichni kromě jednoho typu zmizeli a my jsme poprvé byli sami.
Až donedávna bylo jednou z největších záhad lidské historie to, zda naši předci interagovali a pářili se s těmito jinými typy lidí předtím, než vyhynuli. Tato fascinující otázka byla po desetiletí předmětem velkých a často sporných debat mezi vědci, protože data potřebná k jejímu zodpovězení prostě neexistovala. A nezdálo se, že se někdy dopátráme pravdy.
Svante Pääbo však věnoval jen malou pozornost tomu, co si lidé mysleli, a pustil se do zdánlivě nemožného. Jeho vytrvalost ve vývoji nástrojů pro extrakci a interpretaci starobylé DNA umožnila sekvenování genomů neandertálců, denisovanů a raně moderních lidí, kteří žili před více než 45 000 lety. Za rozvoj tohoto nového oboru paleogenomiky získal v roce 2022 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Genetické studie, které zkoumaly živé lidi v posledních několika desetiletích, odhalily obecné obrysy lidské historie. Náš druh vznikl v Africe, z tohoto kontinentu se rozptýlil asi před 60 000 lety a nakonec se rozšířil téměř do všech obyvatelných míst na Zemi. Jiné typy lidí existovaly, ale genetická data ukázala jen málo důkazů, že by se moderní lidé pářili s jinými hominidy.
Během posledního desetiletí však studium DNA, získané z fosilií starých až 400 000 let, odhalilo překvapivé zvraty v příběhu lidské historie. Například neandertálský genom poskytl data nezbytná k tomu, aby bylo možné definitivně potvrdit, že se moderní lidé a neandertálci pářili. Díky tomu dnes žijící „neafričtí“ lidé zdědili asi 2 % svých genomů od neandertálských předků.
Jedno z největších překvapení nastalo, když Pääbo a jeho kolegové sekvenovali pravěkou DNA získanou z malého fragmentu kosti muže, který byl považován za neandertálce. Jenže se ukázalo, že jde o zcela neznámý typ člověka, nyní nazývaného denisovan. Ten se také pářil s moderními lidmi, dnes jsou jeho geny přítomné u jedinců oceánského původu.
Pozoruhodné je, že DNA ženy staré 90 000 let odhalila, že měla neandertálskou matku a denisovanského otce. Přestože stále existuje mnoho nezodpovězených otázek, z analýz starobylé a moderní DNA vyplývá, že nejen že se více hominidů překrývalo v čase a prostoru, ale že páření bylo relativně běžné.
Odhadování množství genů, které mají moderní lidé od neandertálců nebo denisovanů, je jistě zajímavé. Ale proporce předků poskytují omezené informace o důsledcích těchto pravěkých páření. Ovlivňuje DNA zděděná od neandertálců a denisovanů biologické funkce, které nesou naše buňky? Ovlivňuje tato DNA vlastnosti, jako je barva očí nebo náchylnost k nemocem? Byly sekvence DNA od našich evolučních bratranců někdy prospěšné a pomáhaly lidem přizpůsobit se novému prostředí?
Abychom na tyto otázky odpověděli, musíme identifikovat kousky neandertálské a denisovanské DNA rozptýlené v genomech moderních jedinců. V roce 2014 byla publikována studie první mapy neandertálských sekvencí, které přežívají v DNA moderních lidí. V roce 2016 vědecké týmy zveřejnily první komplexní data sekvencí DNA u moderních jedinců zděděných od denisovanských předků. Překvapivě vyšlo najevo, že genové sekvence denisovanů pocházejí ze dvou různých populací, z čehož plyne, že došlo k nejméně dvěma samostatným vlnám páření mezi denisovany a moderními lidmi.
Analýza neandertálské a denisovanské DNA u moderních lidí odhaluje, že některé z jejich sekvencí byly škodlivé a rychle se z lidských genomů odstranily. Ve skutečnosti byl počáteční podíl neandertálského původu u lidí, kteří žili přibližně před 45 000 lety, kolem 10 %. Toto množství rychle kleslo během několika málo generací na 2 %, která vidíme i dnes.
Zároveň je jasné, že sekvence DNA zděděné od neandertálských a denisovanských předků přispívají k náchylnosti k nemocem u moderních lidí. Ukázalo se, že neandertálské sekvence ovlivňují jak vnímavost, tak ochranu proti závažnému onemocnění COVID-19. Bylo také prokázáno, že archaické hominidové sekvence ovlivňují mimo jiné náchylnost k depresi, diabetu 2. typu a celiakii.
Zdroje: redakce, Joshua Akey (profesor na univerzitě v Princetonu), iflscience.com, The Conversation
KAM DÁL: Princeznu Dianu podle někoho nechala zavraždit královská rodina. Pravdu ukáže seriál Koruna.