Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Toužil stát se úředníčkem, až se stal Ovčáčkem

Máme prezidenta republiky, kterého si národ zvolil v přímé volbě. Jedni jsou nadšeni, druzí kroutí hlavou, třetí si říkají „dobře nám tak“ a další se nemohou dočkat konce volebního období. Ať tak či onak, nelze popřít, že šlo o svobodnou volbu, ke které nikdo nikoho nenutil, o akt demokratického rozhodnutí. Kromě Miloše Zemana jsme však získali nové státní úředníky v čele s tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem. A to je, panečku, také veledílo!

22.07.2019 - 12:00  
Jiří Ovčáček byl redaktorem a parlamentním zpravodajem Haló novin, později redaktorem Blesku
Zobrazit fotogalerii (3)

/S NADHLEDEM/ Se zvoleným prezidentem se na Hradě, logicky, usadili i někteří nevolení, jejichž působení ve zdech, které takřka odpradávna bývaly vznešeným sídlem českých panovníků, budí rozpaky a často i úsměv na tváři. Tím spíš, že hradní úředníci zde nejsou pro pobavení národa nebo samotného prezidenta, ale pro výkon své funkce. Většina z nich to respektuje. Najdou se však i výjimky.

Zářným příkladem je tiskový mluvčí prezidenta republiky a ředitel tiskového odboru jeho kanceláře Jiří Ovčáček. Jeho působení na Hradě připomíná moment ze známé Cimrmanovské hry Hospoda Na mýtince, kde hospodský vypráví o svém dědečkovi: „Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili…“ Své trápení vyřešil hospodou uprostřed lesů, kam dlouhá léta nezavítala noha žádného turisty. 

Neklečíš? Tak tě nenávidím

Stejně jako onen dědeček z divadelní hry toužil být hostinským, toužil se Jiří Ovčáček stát tiskovým mluvčím – jenže… nesnáší lidi, zvláště pak novináře. Tedy samozřejmě až na několik vybraných jedinců z důkladně prověřených a důvěryhodných desinformačních kanálů.

Ostatní, kteří neprojevují dostatečnou dávku servility k jeho nadřízenému, případně k předsedovi vlády, zahrnuje nejrůznějšími urážkami, jež prostřednictvím svého facebookového a twitterového účtu střílí s neuvěřitelnou vynalézavostí a kadencí přímo úměrnou závažnosti situace – tedy aktuální síly odporu proti výše zmiňovaným. Dalo by se konstatovat, že takový tiskový mluvčí nemá valného smyslu. 

Taková malá cestovka

Na otázky často neodpovídá či lépe řečeno se své protivníky novináře snaží po vzoru svého šéfa postavit do role hloupých nevzdělanců, aby bylo vidět, s kým má národ co do činění. Z jeho účtů na sociálních sítí se dozvíme více o místech, která v rámci víkendových tripů za hranice Jeleního příkopu navštívil, či o jeho nově objevené víře (nic proti věřícím), než o názorech či dokonce činech hlavy státu. Je tu ale další jenže…

Tiskový mluvčí se přece jen v poslední době našel. Stal se úspěšným správcem hojně navštěvovaného a stále oblíbenějšího livestylového blogu. Jeho twitterový účet bez ohledu na nesmyslnost vstupního tweetu nyní nabízí možnost příjemných setkání lidí s podobným názorem (nejen) na admina, ale i na další oblasti života. 

Konečně začal spojovat

Setkávají se tady lidé, kteří by se jinak jen těžko poznali, objevují se zde mnohá zajímavá témata od vědeckých objevů až po recept na tu zaručeně nejlepší cibulačku. A za to je třeba poděkovat. Ano, děkuji. Tiskový mluvčí se našel, našel svoje místo na slunci. Tiskový mluvčí skutečně spojuje, poskytuje dostatek prostoru pro získávání nových informací.

Chce se zvolat – jen tak dál! A kdyby kariéra správce blogu přece jen začala skomírat, pořád je tu ještě možnost postavit si po vzoru zmiňovaného dědečka kancelář tiskového mluvčího někde v hloubi lánských lesů. Bez občanů, bez novinářů, bez signálu… A ku prospěchu všech.