S rozvojem letectví a potřebou pohybovat se na delší vzdálenosti vyvstala potřeba, aby i nejmocnější muž na světě měl své letadlo. Již nestačilo, aby se prezident pohyboval po Spojených státech vlakem a mimo kontinent cestoval lodí. První letadlo prezidenta bylo pořízeno před devadesáti lety.
První byl Dolphin – Delfín
První letoun určený přímo pro amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta byl létající člun Douglas Dolphin. Letadlo vzniklo v roce 1930 jako čistě létající člun bez kol. Byl zamýšlen jako luxusní létající jachta. Tento koncept se však nesetkal s velkým komerčním úspěchem, a proto byl přestavěn na obojživelný letoun, který může přistát na vodě i na zemi.
Vylepšený letoun byl pojmenován „Dolphin“. Bohužel ani tento stroj se komerčně neujal. Jeho štěstím bylo, že se mu podařilo zaujmout pobřežní stráž Spojených států, která jej v počtu 12 kusů zakoupila. A jeden z těchto strojů byl upraven přímo pro potřeby amerického prezidenta. Ačkoliv jej prezident Roosevelt nikdy nepoužil, bylo prvním prezidentským letadlem ve Spojených státech.
Dlouhá éra pístových letadel
Během druhé světové války používal Franklin D. Roosevelt jiná letadla. Ze začátku to byl Boeing 314 „Dixie Clipper“, později Douglas VC-54 C „Sacred Cow“. „Clipper“ byl – stejně jako jeho prezidentský předchůdce – létající člun. Čtyřmotorový hornoplošník s dlouhým doletem byl ve své době jedním z největších provozovaných letadel. Vedle služby pro prezidenta jej používala především společnost Pan Am pro transkontinentální lety.
Douglas VC-54 C byl potom letounem odvozeným od letounu DC-4. Na rozdíl od plovoucího člunu, byl toto již „klasický letoun“. Jednalo se o celokovový čtyřmotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem. Poprvé jej prezident Roosevelt využil při cestě na mírovou konferenci v Jaltě. Vedle prezidenta Spojených států jej využívala letecká záchranná služba, byl transportním letounem, pomáhal i při vědě a výzkumu. Během blokády Berlína dopravoval zásoby uhlí a potravin do západního Berlína a stal se vedle letounu C-47 páteřním letounem berlínského leteckého mostu. Sloužil ve více než 30 zemích a „do důchodu“ odešel až v roce 1975.
Prezidentská letecká kancelář a Air Force One
V roce 1944 prezident požádal o vytvoření Prezidentské letecké kanceláře, která by se starala o leteckou dopravu jak pro prezidenty USA, tak pro jejich personál. Služeb této kanceláře a pístových letadel využívali i jeho nástupci. Prezident Harry Truman využíval letoun C-118 Liftmaster (pojmenovaný Independence).
Independence byl také prvním prezidentským letadlem, které bylo opatřeno výraznými namalovanými znaky – orlem bělohlavým na jeho přední části. Termín Air Force One byl poprvé použit v roce 1953 u prezidenta Eisenhowera. Důvodem bylo vyloučení záměny jeho volacího letu s jiným komerčním letem. Prezident Eisenhower potom používal letouny Lockheed Constellations (C-121) pojmenované Columbine I a Columbine II (pojmenované po státní květině Colorada, které bylo adoptovaným domovským státem jeho manželky Mamie). Tímto letounem také skončila éra pístových letadel ve službách amerických prezidentů.
Letoun, kde prezident složil svůj slib
Prvním proudovým letounem ve službách amerických prezidentů byl SAM 26000 (do služby vstoupil 10. října 1962). Jednalo se o letoun odvozený od Boeingu 707, který byl specificky nakonfigurovaný a udržovaný pro použití prezidentem Spojených států. Tento letoun používal volací znak Air Force One pouze tehdy, když byl prezident na palubě. Jinak používal volací znak SAM 26000, přičemž SAM označoval Special Air Mission.
Tyto letouny používali prezidenti Kennedy, Johnson, Nixon, Ford, Carter, Reagan, George H. W. Bush a Clinton. Byl to letoun, kterým letěl prezident Kennedy na svou osudovou návštěvu Dallasu. Tam byl 22. listopadu 1963 zavražděn. A ve stejný den a právě v tomto letadle složil viceprezident Lyndon B. Johnson přísahu jako nový prezident USA. V době jeho přísahy bylo na palubě i tělo mrtvého prezidenta. Tento letoun sloužil prezidentům až do roku 1998 a v současné době je vystaven v Národním muzeu amerického letectva v Daytonu.
Air Force One současnosti
Vývoj současného prezidentského letadla začal v roce 1985, do služby toto letadlo vstoupilo v roce 1990. Jde o letoun označovaný jako VC-25, což je vlastně silně modifikovaný Boeing 747. Letouny (jsou k dispozici dva) musí být upraveny tak, aby mohly sloužit jako rezidence pro prezidenta a jeho štáb, ale zároveň jako velitelské centrum pro případ krize, mají tedy třeba nesmírně vyspělý komunikační systém. Na rozdíl od běžných dopravních letadel mohou tankovat palivo za letu, což jim teoreticky umožňuje zůstat ve vzduchu neomezenou dobu.
Zároveň musí zajišťovat bezpečnost prezidenta. Letoun – včetně oken – je neprůstřelný, měl by být odolný i proti elektromagnetickým pulsům a zároveň má prostředky na boj s protiletadlovými střelami. Podrobnosti jsou samozřejmě utajované. Standardní prezidentský speciál se od klasických letadel liší i svým vnitřním vybavením. Prezident zde má vlastní apartmá a velkou kancelář, odkud může úřadovat. K dispozici jsou zde konferenční místnosti, ale i zázemí a prostory pro štáb, novináře a další osoby. Je zde i vybavená místnost sloužící jako operační sál nebo dvě kuchyně.
Letadlo soudného dne
Letoun Air Force One zná asi každý, už méně se však ví, že prezidenta na jeho cestách doprovází zpravidla i další speciální letoun – Boeing E-4 Nightwatch nebo neoficiálně „doomsday aircraft“ („letadlo soudného dne“). To bylo rovněž odvozeno z letounu B-747. To je vždy poblíž prezidenta, aby do něj mohl přesednout v případě válečného konfliktu. Stroj je totiž mobilním velitelským stanovištěm a je navržen tak, aby odolal elektromagnetickému pulsu jaderné exploze. Odtud by mohl prezident řídit zemi v době války.
Zdroje: Vedazive.cz, wikipedia, daytonlocal.com, trumanlittlewhitehouse.org
KAM DÁL: Letiště Praha. Kam cestující nemůže.
