Krutý vrah Hubert Pilčík řádil v padesátých letech v pohraničí. Jeho hlavu mají nyní v Ústavu soudního lékařství

Dvanáctiletou Danielu držel Hubert Pilčík připoutanou na prkně s hlavou ukrytou v dřevěné krabici
27.08.2020 - 12:00  

Měl milou přezdívku "strýček" a lidé ve vsi ho měli rádi. Za příjemným vystupováním se ale skrývala povaha bestiálního sériového vraha, který měl na svědomí minimálně pět životů. Dvanáctiletou dívku držel v zajetí a krutě týral. Jak to bylo v padesátých letech na Plzeňsku?

V naší historii je mnoho okamžiků, které bychom raději vymazali. Pro mnoho lidí je to mimo jiné i únor roku 1948 a události, které následovaly. Nešlo přitom jen o samotné převzetí moci ve státě komunisty, ale i o doprovodné události, které více či méně poznamenaly každého z tehdejších Čechů. Jedni se přizpůsobili, jiní se třeba i radovali, ale bylo mnoho těch, kteří se s danou situací rozhodně nechtěli a ani nemohli smířit. A tak se rozhodli pro emigraci. Jenže ani odchod z Československa nebyl jednoduchý. Legálně to nešlo, a tak jistou naději někteří viděli v tajném přechodu státní hranice. Jak všichni víme - šlo o hranici pečlivě hlídanou a mnozí pokus o její překročení zaplatili životem…

Vydaní napospas převaděčům

Na situaci, která po únoru nastala, založili svoji “živnost” i tak zvaní převaděči, kteří většinou z dobré vůle pomoci ukazovali lidem bezpečnější cestu ze země. Ti, kteří se do jejich péče svěřili, pak byli zcela odevzdáni jejich znalostem místních poměrů a odhadu, kdy a kde je možné se k přechodu hranice odhodlat. Bohužel se ale mezi nimi našli i tací, kteří buď spolupracovali s režimem, a nešťastníky, kteří se pokoušeli o útěk, zavedli přímo do rukou pohraničníků. Ještě krutější osud pak ale čekal na “klienty” Huberta Pilčíka, který v Plzni a okolí nabízel svoje služby při ilegálním přechodu hranice. Důvěřiví a nešťastní lidé ale v hraničních lesích místo vytoužené svobody nalezli jen krutou a nesmyslnou smrt. Kolik jich rukou Huberta Pilčíka přišlo o život, se nikdy nepodařilo přesně určit.

Milý "strýček" měl rád přírodu

Hlavní devizou každého podvodníka i zločince je seriózní vizáž a dobrá pověst. Tak vystupoval i Hubert Pilčík, jehož si sousedé v Senci, kde žil se svojí ženou, vážili a považovali jej za solidního člověka. Seriózní a přívětivý důchodce se podle nich vyznal v bylinkách, miloval přírodu a podnikal dlouhé výlety do okolí. 

Pravá tvář Huberta Pilčíka

Zcela jinou a bohužel i ve svých životech poslední zkušenost s ním ale měli lidé, kteří využili jeho nabídky převodu přes hranice. Často nešťastní lidé, kteří toužili dostat se na druhou stranu ostnatého drátu, netušili, že se svěřují na milost a nemilost krutému vrahovi, který se neslituje nad nikým. Ani nad Emanuelem Balleym a jeho dcerou Renatou, jejichž vraždy se mu podařilo v roce 1951 prokázat. Renatu našly v lesní pískovně děti, které svůj hrůzný nález samozřejmě oznámily. Policii se podařilo dívku identifikovat a zjistili také, že byla nejprve omráčena a poté uškrcena provazem. Její otec byl také omráčen a poté jej Pilčík polil olejem a zapálil. Pitva prokázala, že smrt způsobil až oheň.

Nešťastná týraná dívenka

Renata a její otec ale nebyli jedinými oběťmi sadistického vraha s pověstí milého souseda. Do jeho spárů se dostala také neteř Renaty Daniela. Tu Pilčík držel násilím v chlívku, nutil ji psát dopisy, které měly rodině doložit, že skutečně přešla hranice a je v pořádku. Kromě toho ji ale také pohlavně zneužíval, přičemž ji držel připoutanou a na hlavu teprve dvanáctileté dívce nasazoval dřevěnou krabici, aby ztišil její křik. Hrůzu, kterou dívenka musela prožívat, si můžeme představit jen velmi těžko. Pilčík ji sice občas pouštěl “na procházku”, ale vždy jen v nepřítomnosti jeho ženy a dívka byla samozřejmě stále pod dohledem.

Konec hrůzy

Nad Pilčíkem se ale začala stahovat mračna, když se policie dopátrala identity dvou zmiňovaných obětí a navštívila jejich příbuznou. Ta se později přiznala, že i ona plánovala překročit hranice, ale svůj odchod prozatím odložila, což jí zjevně zachránilo život. Již předtím ale Huberta Pilčíka navštívila v jeho domě, a tak mohla dát policistům přesný popis pachatele i jeho adresu. Pod záminkou výměny elektroměru se poté policie bez problémů dostala do zločincova domu a ten odtud s nimi již odešel v poutech. Při domovní prohlídce se pak našlo mnoho zbraní a dalších předmětů, svědčících jednoznačně o jeho kriminální činnosti. Kromě toho byla objevana i trýzněná dívka, která mučení sice přežila, ale její psychický i fyzický stav byly velmi špatné.

Poslední vražda 

Hubert Pilčík se ke svému řádění rozhodně nehodlal přiznat. V průběhu vyšetřování mu ale byly jeho činy prokázány a on sám se nakonec přiznal. Potvrdil dokonce i svůj záměr usmrtit další lidi, včetně vězněné Daniely, ženy, která na jeho stopu policisty přivedla, a nakonec i vlastní manželky. Všechny ženy měly o život přijít 9. září toho roku, ale tou dobou již byl naštěstí v rukou policie. Jednu vraždu ale přece jen spáchal. V cele se oběsil. Jeho hlava je nyní uložena v Ústavu soudního lékařství v Plzni.

Na rozsudek nepočkal

I když jeho obětí bylo patrně ještě více - kromě dvou členů rodiny Balleyových se Hubertu Pilčíkovi podařilo prokázat ještě vražda obchodníka Jana Hůrky a manželů Krausových a o dalších se spekulovalo, ale nebyl dostatek důkazů, obviněn byl z pěti vražd a dalších zločinů jako znásilnění, podvodu, ale i napomáhání k nelegálnímu útěku přes hranice. Na rozsudek ale nečekal…

KAM DÁL: Jak premiéři Klaus a Mečiar rozváděli Československo: vila Tugendhat vstoupila do dějin obou našich států.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru