Narodil se roku 1879 v maďarském městečku Paks do rodiny ortodoxního Žida pocházejícího z Moravy. Následně se s rodinou přestěhoval do Budapešti, kde začal studovat na Maďarské královské akademii dramatického umění. Chudé dětství ho naučilo nenávidět kapitalismus a milovat peníze. Kvůli četným krádežím se ale potýkal s problémy s policií, proto musel zmizet do Londýna. Přidal se ke křesťanským misionářům a vzdal se judaismu, na Štědrý den roku 1899 se nechal pokřtít.
Jako luteránský duchovní se vydal do Kanady, kde se snažil svými vášnivými kázáními přesvědčit obyvatele židovských čtvrtí, aby konvertovali ke křesťanství. V roce 1903 se kvůli nedostatku peněz, které za svoji práci dostával, vrátil zpět do Anglie, kde vystupoval jako anglikánský farář. Lákala ho však politická kariéra, od které očekával splnění toho, po čem prahl nejvíc – chtěl vliv a peníze. V květnu 1909 proto podstoupil britskou naturalizaci a stal se Tribitschem Lincolnem. Později si říkal i Ignatio Timothee, Patrick Keelan či mnich Anajarika Pukkusati.
Maďarský génius míří do britského parlamentu
Svým šarmem, řečnickým uměním a znalostmi si získal přízeň čokoládového milionáře a prominentního člena britské Liberální strany Seebohma Rowntree. S jeho pomocí se stal kandidátem parlamentních voleb za Darlington v hrabství Durham. V novinovém článku o něm bylo napsáno, že jako dětský génius trávil ve svých 12 letech až 18 hodin denně čtením a studiem se soukromým učitelem. Ve skutečnosti jím nebyl, soukromého učitele si navíc jeho otec, jehož obchod zkrachoval, nemohl dovolit.
Ačkoliv proti němu stál Herbert Pike Pease, politické eso, jehož rodina držela křeslo za Darlington po sedm desetiletí, veřejnosti Trebitsch učaroval. Podporu mu vyjádřil dokonce i Winston Churchill, a nemožné se stalo skutečností, v lednu 1910 se Trebitsch stal poslancem britského parlamentu. Jeho kariéra byla nepřehlédnutelná, plná anekdot, vtipů a maďarského přízvuku, ale dosti krátká. Trvala pouhých 8 měsíců, během kterých si Trebitsch žil nad poměry, proto s ním řadě jeho sponzorů došla trpělivost.
Ropný magnát, tajný agent i spisovatel
Uchýlil se proto do Rumunska, kde opět díky svému neodolatelnému šarmu a vycizelovaným lžím získal investory a založil dvě společnosti, jejichž společníci měli zbohatnout na ropných nalezištích ve východní Evropě. Když své sliby nebyl schopen naplnit, rychle změnit působiště. Tentokrát si vybral britské tajné služby. Na začátku první světové války tak pracoval jako cenzor rumunských a maďarských textů v MO5, následně dokonce vstoupil do služeb slavnější MI6.
Ve stejné době měl ovšem být rovněž německým agentem, a hrát to tak na obě strany. Britům tvrdil, že by jeho pozici dvojitého agenta mohli využít ve svůj prospěch. Jenže Němcům zřejmě tvrdil totéž. Když s ním Britové rozvázali spolupráci, lodí Philadelphia narychlo odjel do New Yorku, dva dny předtím, než mu propadl pas. Tam navázal kontakt s německým vojenským přidělencem Franzem von Papenem. Ten ale dostal z Berlína jasný pokyn – nevěřit mu ani slovo.
Trebitsch se ale nevzdal. Svůj životní příběh, který náležitě přibarvil, prodal do New York World Magazín pod názvem Odhalení Lincolna Trebitsche, bývalého člena parlamentu, který se stal špionem, sepsal i knihu. Britská vláda ho obvinila z podvodu a vyžádala si jeho navrácení do Anglie. Byl odsouzen, strávil tři roky na ostrově Wight, odkud byl propuštěn v roce 1919. Jeho britská státní příslušnost byla zrušena už v prosinci 1918.
Trebitsch, strůjce revoluce
Po těchto zkušenostech odešel do Německa, kde se obklopil přívrženci krajní pravice. Seznámil se s generálem Erichem Ludendorffem, který podporoval Wolfganga Kappa, strůjce tzv. Kappova puče, kterým se v roce 1920 pokusili radikálové o převrat v mladé Výmarské republice. Cílem bylo svrhnout vládu a obnovit předválečné pořádky v zemi. Během nepokojů se Trebitsch seznámil i s Adolfem Hitlerem. Když se puč nezdařil, opět raději změnil působiště.
Z Mnichova utekl přes Vídeň do Budapešti. Spolu s generálem Ludendorffem a dalšími se rozhodli zorganizovat spiknutí označované jako Bílá internacionála. Cílem bylo vytvořit nadnárodní koalici Bavorska, Rakouska a Maďarska. Polovojenské jednotky těchto ve válce poražených národů si měly vynutit zrušení Pařížských smluv. Protože byla ale maďarská strana plná brutálních antisemitů, začal se Trebitsch obával o svůj život.
Ukryl se, ovšem i s dokumenty o spiknutí, které nabídl za úplatu československé vládě, jež se obávala rakouské a maďarské reakce na poválečné uspořádání a informace chtěla využít k obranné kampani. Pak ale zjistila, že Trebitschovi nikdo nevěří, Britové jím poskytnuté materiály označili za slátaninu. Rozpoutal se proto právní spor. U soudu ve Vídni čelil Trebitsch obžalobě z velezrady a padělání. Když se dokumenty ukázaly jako pravé a zjistilo se, že do velezrady by byli zapojeni i spojenci rakouské vlády, byl nakonec Trebitsch obou obvinění zproštěn.
Buddhistický mnich podporující nacisty
Kvůli horké půdě v Evropě se rozhodl odejít do Číny. Chtěl vydělat na půtkách tamních lokálních vládců. Nakonec se roku 1931 oficiálně stal buddhistickým mnichem. V Šanghaji dokonce spravoval vlastní klášter, všichni zasvěcenci museli povinně předat svůj majetek opatovi Chao Kungovi, jak si začal říkat. Sváděl i jeptišky. Trebitsch ve stejném roce varoval, že se Evropa ocitla na pokraji katastrofických revolučních válek, proto se do ní krátce vrátil, aby zakládal kláštery, v nichž by se mohla šířit láska.
V roce 1937 přenesl svoji loajalitu na Japonské impérium. Poté, co již okupovalo většinu Šanghaje, mu veřejně vyhlásil podporu. Po vypuknutí druhé světové války navázal kontakt s nacisty a nabídl jim, že poštve všechny východní buddhisty proti zbývajícímu britskému vlivu v oblasti. Trebitsch měl dokonce doprovázet německé agenty do Tibetu. Po smrti 13. dalajlámy se v roce 1938 prohlásil za nového dalajlámu, což japonský císař formálně potvrdil. Tibeťané ho ale nikdy nepřijali.
Nadšení to ale vzbudilo u nejvyšších nacistických pohlavárů Heinricha Himmlera i Rudolfa Hesse. Adolf Hitler ale jejich pseudomystické plány nepodporoval. I tak mohl Trebitsch dál pokračovat ve své práci pro německé a japonské bezpečnostní služby v Šanghaji. V reakci na dopis odsuzující holocaust, který Trebitsch-Lincoln napsal Hitlerovi, však požádalo nacistické velení Japonce, aby Trebitsche otrávili. Není jisté, zda tak učinili. Mistr podvodů každopádně téhož roku za podivných okolností ve svých 64 letech v Šanghaji po operaci žaludku zemřel.
Zdroje: wikipedia.org, idnes.cz, refresher.cz
KAM DÁL: Proč všechny atentáty na Hitlera selhaly? Některé byly přitom vymyšlené téměř dokonale.
