Kalifornský rodák Phineas Gage prožil svoje dětství v první polovině devatenáctého století na farmě v New Hampshire, kterou vlastnili jeho rodiče. Musel, tak jako všechny děti, pomáhat v hospodářství, ale tahle práce mu patrně k srdci příliš nepřirostla. Když přišel ten pravý čas, vypravil se z rodné farmy na cestu samostatného života a začal pracovat jako dělník na stavbě nové železnice. To byla ostatně práce, která v té době a v těch místech zaměstnávala nespočet mladých mužů.
Odpovědná práce na stavbě železnice
Gage patřil na stavbě k těm lepším dělníkům a měl za úkol odstřel velkých kamenů, které překážely v cestě budoucí železnici. Znamenalo to nebezpečnou práci s výbušninami, ale s tím Phineas Gage neměl problém - až do osudného dne 13. září roku 1848, který se podle všech zákonů přírody měl stát jeho posledním. Možná se osud na poslední chvíli rozhodl jinak, možná ani žádný předem daný osud neexistuje, ale jisté je, že to, co se stalo toho dne odpoledne, si dodnes pamatují mnohé odborné knihy a učebnice.
Osudný kámen a malá jiskra
Budovaná železnice se právě přiblížila k Cavendishu ve Vermontu a ani tady jí kameny samy od sebe z cesty neustupovaly. A to byla práce pro Gagese. Navrtat do kamene díru, naplnit ji střelným prachem a ten udusat pěchovací tyčí - to už pro něj byla rutina. Tentokrát ale mělo být všechno docela jinak. Přibližně metr dlouhá tyč o průměru větším než tři centimetry a o hmotnosti více než šest kilogramů narazila do kamene a při tom odlétla osudná jiskra. Ta zapálila střelný prach, který pak samozřejmě vybuchl, a to právě v okamžiku, kdy byla tyč ještě uvnitř vyvrtaného otvoru. Co jiného se mohlo stát, než že se z tyče stal metrový projektil, jenž byl okamžittě doslova vystřelen neuvěřitelnou silou.
Do cesty se postavila dělníkova hlava
Kdyby kovová tyč jen vyletěla, dnes bychom o této příhodě, kterých se jistě stalo při stavbě železnice víc, nic nevěděli. Jenomže ve směru, kterým se na své cestě vzhůru vydala, měl hlavu Phineas Gage. Tyč s touto překážkou mnoho problémů neměla, a tak jí doslova prolétla ve směru od jeho levé lícní kosti, kudy do lebky vstoupila, až po její horní část a pak dál následoval let ještě dalších pětadvacet metrů, než dopadla na zem.
S dírou v hlavě komunikoval s kolegy i lékaři
A nešťastný Phineas? Pokud bychom se domnívali, že když už nehodu přežil, musel prožít dlouhé měsíce na lůžku v bezvědomí, velmi bychom se pletli. Ihned po svém šíleném zranění komunikoval s lidmi kolem sebe. Krize přišla až po deseti dnech, kdy patrně otok mozku způsobil velké problémy a lékaři začali pochybovat, jestli jejich zázračný pacient přežije nebo ne. Gage se ale ukázal jako opravdu velký bojovník s chutí žít dál, a tak se už po pár měsících hlásil znovu do práce. Jak asi museli být jeho šéfové překvapeni, když slyšeli, že by se mohl vrátit tam, kde bezmála přišel o život.
Trochu jiný Phineas Gage
Zranění Phinease změnilo. Kdo jej neznal před nehodou, patrně by nic nepoznal - muž stále komunikoval bez problémů, jeho paměť také nebyla úrazem nijak poznamenaná, sluch i další smysly byly v pořádku. Lidé, kteří s ním vyrůstali nebo pracovali před jeho těžkým úrazem, ale později uváděli, že se změnila jeho povaha. Jak přesně, to žádné dokumenty přesně neuvádějí, jen je možné dohledat zmínky o jeho roztěkanosti a jisté nespolehlivosti. Byl také schopen utrhovat se na lidi kolem sebe. Na druhou stranu nejsou známy jeho povahové vlastnosti před nehodou, proto je jen těžko možné zhodnotit, co z vyjmenovaného bylo jeho přirozeností a za co mohla kovová tyč, která proletěla jeho mozkem.
Dalších dvanáct let celkem spokojeného života
Na železnici Gage pobyl už jen poměrně krátce a pak se vydal do Chile, kde se nechal najmout jako kočí na dostavníku. Patrně se uklidnil a začal se zase chovat k lidem uctivěji. Hrůzostrašné zranění přežil o plných dvanáct let, ale pak se ukázalo, že si i přes zázračné uzdravení průstřel hlavy u Phinease přece jen vybral svoji daň. Začaly se u něj objevovat epileptické záchvaty a při jednom takovém v květnu roku 1860 také ve svých sedmatřiceti letech zemřel. Přesto je dodnes jeho případ záhadou jak pro neurology, tak i pro lékaře dalších oborů.
Lidské tělo je zkrátka stále velkou kouzelnou neznámou, i přes veškeré moderní poznatky. Případ Phinease Gagese je toho nejlepším důkazem.
Zdroj: Britanica, Simply psychology, en.wikipedia
KAM DÁL: Jovanka Broz: žena komunistického vůdce Jugoslávie byla i jeho oddaným bodyguardem. Jak se jí nakonec zbavil?
