Wehrmacht a Američané se spojili proti jednotkám SS. Na konci války bránili zámek plný francouzských politiků

Bitva o zámek Itter se stala hlavním námětem písně „The Last Battle“ vydané v roce 2016 na albu The Last Stand od švédské heavymetalové hudební skupiny Sabaton
  |   zajímavost

Druhá světová válka přinesla mnoho paradoxů, kdy proti sobě různě bojovali bývalí spojenci či budoucí nepřátelé. Bitva o zámek Itter je ale bezesporu jednou z nejzajímavějších. Na jedné straně stály jednotky americké armády a německého Wehrmachtu, na druhé pak jednotky SS.

Zámek Itter, nacházející se v Tyrolsku, byl postaven v 19. století na půdorysu středověkého hradu a ponechal si hradby, takže jeho celkově vzezření připomínalo spíše hrad. Němci za druhé světové války přeměnili Itter na vězení pro prominentní francouzské vězně, kteří oficiálně spadali pod koncentrační tábor Dachau.

Na zámku tak pobývali například bývalý ministerský předseda Eduard Daladier, ministr Paul Reynaud, odborový vůdce Leon Jouhaux, generálové Maurice Gamelin a Maxime Weygand, pravicový vůdce plukovník Francois de La Rocque, syn premiéra a politik Georges Clemenceau, tenisová hvězda Jean Borotra a také jistý Chorvat Zvonimir Čučkovič, kterého sem bůhvíproč přivezli z Dachau.

Pánové zde měli i manželky, a vězení to bylo velmi fešácké. Zajatci zde pokuřovali doutníky a trávili čas nekonečnými politickými debatami, což vedlo k častým hádkám a třenicím. Aby se pro samé politické neshody vzácní vězni nepobili mezi sebou, na to dohlížela dvacítka vojáků pod velením kapitána Sebastiana Wimmera. Není bez zajímavosti, že v kuchyni vařil Čech jménem Andreas Krobot.

Velitel Dachau se raději zastřelil

Jak se válka chýlila ke konci, kolem zámku začalo být rušno. Kolem proudily kolony vojsk, které prchaly před spojenci. Na Itteru se zastavil i velitel koncentračního tábora Dachau, dva dny zde pobyl a pak se zastřelil. Wimmer viděl, že se blíží konec, a tak i se svými vojáky uprchl z Itteru. Zajatci byli volní. Pochopili ale rychle, že místní lesy jsou plné všech možných vojsk a že by bylo nejlepší, kdyby ihned do zámku dorazili Američané. Poslali proto Krobota a Čučkoviče, aby na kolech našli nejbližší spojenecké jednotky a přivedli někoho na zámek.

Oba se museli vyhýbat po cestě různým esesáckým bandám. Čučkovič sice Američany našel, ale ti zatím neměli čas ani chuť jít zachraňovat jakési zámecké vězně. Krobot sice nenašel žádné Američany, ale zato ve městečku Wörgl našel německou jednotku pod velením zkušeného bojovníka od Stalingradu Josepha Gangla. Gangel byl v tu dobu už v kontaktu s odbojem a dalo by se říct, že v podstatě přešel na druhou stranu barikády. Chápal, že na Itter musí někdo přijít, jinak by se tam brzy mohly objevit jednotky SS. Vyrazil proto v čele dvanácti mužů na zámek.

Tank a hrstka Němců

Po cestě narazili na americké tanky a podařilo se jim přesvědčit velitele Leeho, aby své Shermany poslal rovněž na Itter. Ze sedmi tanků ale nakonec dorazil na zámek jen jeden. Daladier a spol. byli dost vyděšení, když zjistili, že je mají zachraňovat nějací Němci a jeden tank se čtyřmi Američany, a Reynaud si dokonce neodpustil jedovaté poznámky na adresu Američanů. Přesto tento hlouček bylo to jediné, co stálo mezi vězni a stále početnějšími jednotkami SS v okolí.

Situace se rychle zhoršovala a bylo jasné, že dřív nebo později nějací esesáci budou chtít dovnitř. Do brány se postavil tank Sherman, na hradby vyběhli Ganglovi Němci včetně jednoho důstojníka SS, který přišel sám na zámek a nabídl své služby obráncům.

Jednotky SS se pokusily zámek dobýt už v noci, ale palba z hradeb je držela zpět. Nicméně minimálně jeden z Němců v noci utekl, což mělo za následek vážný pohovor mezi Leem a Gangelem. Američan dal jasně najevo, že další dezerce se trpět nebudou. Na hádky ale nebyl čas. Kolem Itteru začali esesáci z náklaďáků vykládat obávanou osmaosmdesátku, velmi účinný rychlopalný protiletadlový kanon. Také na místo dorazila další pěchota a kolem zámku se nacházelo minimálně 200 útočníků. Netrvalo dlouho a Sherman chytil zásah.

Stačil jeden a tank kompletně shořel. Tak nebezpečný byl německý kanon. Hrad byl obklíčený a zatím co obránci zoufale pálili z hradeb, zajatci se procházeli uvnitř, jako by přihlíželi nějakému zábavnému divadlu. Pak ale zřejmě Francouzi posbírali někde zbraně a za chvíli už společně s obránci pálili do okolních lesů. Byl to bezesporu unikátní pohled, kdy političtí rivalové a salónní politici stříleli bok po boku ze samopalů.

Záchrana v poslední chvíli

Jenže to nebyla žádná filmová idylka, Francouzi se téměř nekryli a byla jen otázka času, kdy nezkušené politiky najdou kulky nepřátel. Gangl se je pokusil z hradeb vyhnat, ale nepřátelský odstřelovač ho zasáhl do hlavy a byl na místě mrtev. Němci zasypávali hrad granáty, zraněných přibývalo a obráncům docházela munice. Situace byla mimořádně vážná.

V tu chvíli se ale na zámek dovolal americký velitel, který tvrdil, že ho vede nějaký Chorvat a že jedou zachraňovat zajatce. Lee ho navedl a popsal mu situaci. Než se dohodli na podrobnostech, spojení se přerušilo. V tu dobu také došla obráncům munice.

Lee udělal to poslední, co mohl. Všichni obránci se uzavřeli uvnitř zámku. Když ustala palba z hradeb, esesáci věděli, že mají vyhráno. Jenže než stihli proniknout dovnitř, za jejich zády se vynořily americké tanky. Na jednom z nich seděl tenista Borotra, který dokázal projít nepozorovaně z Itteru kolem nepřátel, našel Američany a přivedl je k zámku. Bylo to doslova za minutu dvanáct.

Esesáci se rozprchli na všechny strany a Itter byl zachráněn. Bylo to zvláštní setkání, na nádvoří stáli Francouzi, Němci, Američané, také přišli rakouští partyzáni, kteří rovněž vyrazili na pomoc Itteru. Mezi obránci byli jen tři padlí, jedním z nich Gangl. Stal se díky tomu rakouským národním hrdinou a ve Wörglu se po něm jmenuje dodnes ulice.

Zdroj: historynet.com

KAM DÁL: Nejen u Itteru se bojovalo ještě v posledních dnech války. Také v české Slivici se ještě válčilo.


Životní styl

Zdraví

Hobby