Riskantní manévr a nouzové přistání na řece Hudson vyšlo Chesleyovi Sullenbergerovi na jedničku. Letoun se o vodu nerozbil, naopak zůstal v celku a 150 pasažérů mohlo pilotovi děkovat za své životy. Nicméně podobný případ byl zaznamenán daleko dříve, již v roce 1963, americké kulisy byly v tomto případě vyměněny za sovětské. Co se tehdy stalo?
Zdánlivě bezproblémový let
Dne 21. srpna 1963 se chystal na svůj let dopravní letoun Tu-124 pod vedením kapitána Viktora Mostového a druhého pilota Vasilije Čečeněva. Tupolev měl namířeno z estonského Tallinu do Moskvy. Tam měl stroj dosednout rutinně na letiště. Na palubě bylo 45 cestujících a 7 členů posádky. Jenže zdánlivě bezproblémový let nabral záhy poněkud jiný kurz. Nedošlo totiž k úplnému zatažení podvozku, což vylučovalo standardní bezpečné přistání.
Otázka tedy hlavně pro Mostového a další členy posádky zněla, co dělat dál, aby nedošlo k tragédii. Tallin byl zahalen v mlze, posléze byl stroj přesměrován na přistání na letiště Pulkovo blízko Petrohradu. Spěšně se zde dělaly manévry, byly přivolány hasičské čety a záchranáři, ostatní lety a přistání byly zrušeny.
Problémy nekončí
Jenže se brzy objevil další problém – během nouzového přistání mohl vadný podvozek odpadnout a stroj by musel brzdit jen svým trupem, což mohlo nakonec mít za následek nekontrolovatelný požár letounu. Mostovoj se tak rozhodl vyplýtvat palivo k hranici jedné tuny. Na letišti Pulkovo probíhaly intenzivně záchranné a zdravotnické práce a jeho osazenstvo se připravovalo na nouzové přistání Tupoleva.
Nicméně se situace začala dále dramatizovat a další předpovědi, jak let nakonec dopadne, byly nejisté. V rychlém sledu totiž vysadily stroji oba motory, když byl zhruba 20 kilometrů od cílového místa. Mostovoj měl jasno – na letiště nemůže stroj v tomto stavu doletět a musí se uchýlit k riskantnímu manévru – přistání na řece Něvě v Petrohradu. Čečeněv potom vyděšené posádce oznámil, co zřejmě nechtěla slyšet – Tupolev je nucen vzhledem ke kritickým okolnostem přistát přímo na vodě, protože na letiště nemá žádnou šanci doletět. Mostovoj ve spěchu řekl posádce, aby se přesunula do zadní části Tupoleva.
To nebyly filmové kulisy
V kritický moment převzal řízení právě Čečeněv, který měl jako bývalý letec vojenského námořnictva zkušenosti s přistáváním na vodě. Civilní piloti, k nimž Mostovoj patřil, nebyli cvičeni na tento riskantní manévr. Nicméně před Čečeněvem stála nejen výzva v podobě řeky Něvy, ale také železniční most, do nějž mohl Tupolev při nedostatečné zkušenosti pilota snadno narazit. Záhy se ukázalo, jaké štěstí posádka má, když řízení převzal Čečeněv.
Ten se dokázal zkušeně vyhnout nejen mostu, ale také remorkéru. Nejprve posadil stroj na řeku ocasem a pak i celým trupem. Od železničního mostu Tupolev dělilo sotva sto metrů. Lidé se domnívali, že se zde točí katastrofický snímek, a hledali filmový štáb.
Oba piloti i posádka si mohli zhluboka oddechnout. Ale jen zdánlivě. Do letounu totiž začala rychle proudit voda. Fortuna ukázala svou příznivou tvář i podruhé. Na místě nouzového přistání se nacházel již zmíněný remorkér z konce 19. století a plavidlo se ihned vydalo na pomoc. Vše dopadlo nakonec dobře, nicméně Tupolevu už nebylo pomoci. Letoun se snažily záchranné jednotky udržet na vodě, snaha odčerpat vodu se však minula účinkem a Tupolev se druhý den potopil.
Hlavně Čečeněv byl potom oslavován jako hrdina, který zachránil skoro padesátku cestujících od téměř jisté katastrofy. Kapitán Sullenberger, kterému se podařil stejný husarský kousek, akorát o 46 let později, tak měl velmi zdatné předchůdce.
Zdroj: Russia Beyond, history.com
KAM DÁL: Letecké eso Barkhorn: 300 zářezů a jeden hrdina SSSR. Na nebi vyhrával, na zemi nakonec prohrál.
