Velkofilm o Lídě Baarové byl v mnoha směrech jen mrháním peněz. Mnohem povedenější filmové dílo má na kontě dokumentaristka Helena Třeštíková, která s Lídou Baarovou natáčela osobně v její emigraci v Rakousku. Byť je pro naši zemi spojení Goebbelse a Baarové jediným podstatným prvkem, je tu ještě jeden důvod, proč několikrát zavítal do Prahy.
Mocná UFA
Funkce Josepha Goebbelse byla v nacistické hierarchii hodně vysoko. Měl totiž na starosti propagandu zvrácené ideologie Adolfa Hitlera. V jeho případě nešlo jen o plamenné projevy, promyšlené plakáty, politický program a strategie, jak přesvědčit okupované země ke kolaboraci.
Jedním z důležitých prvků, jak zajistit v nacistických zemích loajalitu, byla moc kinematografie. Film byl přece jenom důvod, proč se Goebbels zamiloval do zmiňované Lídy Baarové. Její herecký talent si druhý muž říše prosadil do největších filmových hitů německé filmové společnosti UFA. Říšský ministr propagandy rozpoznal talent i jiných filmařů z Československa, v té době protektorátu Čech a Moravy.
Barrandovské ateliéry a trikové studio
Goebbels samozřejmě nemohl přehlédnout, co se podařilo vybudovat Miloši Havlovi na Barrandově. Od chvíle, kdy na našem území zavládl nacistický režim, byl Havel pod tlakem, aby prodal 51 % svého podílu v ateliérech Barrandov. Odmítal. A to i přesto, že mu bylo vyhrožováno koncentračním táborem. Nakonec přišla dohoda a Havel mohl točit pět českých filmů ročně a svůj podíl opravdu prodal.
Záměr Goebbelse byl jasný. Využít českých filmařů, kteří byli – stejně jako vybavení a prostory v Praze – na světové úrovni. Zaměřil se převážně na filmové animátory, a tedy i na dobře vybudovanou animátorskou základnu ve Zlíně. Nacisté se ovšem zaměřili na Ateliér filmových triků ve Štěpánské ulici.
Goebbels měl v plánu vytvořit v protektorátu konkurenci Waltu Disneymu v USA, což se mu také podařilo, ale vývoj války mu v dotažení tohoto plánu do konce zabránil, čehož nikdo kromě fanatických nacistů samozřejmě nelitoval. Asi nejúspěšnější ukázkou velkých plánů a investic do trikové a animované tvorby je film Svatba v korálovém moři z roku 1944.
Nebyla v tom jen milenka
Do konce války stihli čeští animátoři pod vedením Rakušana Horsta von Möllendorfa ještě dva filmy: Neposlušný zajíček a Povětrnostní domeček. Paradoxem celé situace je fakt, že trikové studio se už 12. května 1945 proměnilo pod spoluprací Jiřího Šebestíka, Eduarda Hofmana, Bohuslava Šrámka a Jaroslava Kándla, kteří si začali říkat Bratři v triku. I za protektorátu se dařilo vyrůst osobnostem, které dnes vnímáme jako nejvýznamnější postavy československé animátorské školy. Patřili mezi ně například Karel Zeman, Hermína Týrlová a hlavně Jiří Trnka.
Goebbels tak do Prahy necestoval jenom kvůli své milence, ale také proto, aby rozvíjel propagandu, která měla konkurovat samotnému Waltu Disneymu. Svým způsobem však technologicky pomohl vybudovat zázemí pro nezávislou československou animovanou tvorbu. Tři lehce propagandistické pohádky za to bezesporu stály.
Zdroje: redakce, nytimes.com, historynet.com, rozhlas.cz, diplomová práce Tereza Laipertová
KAM DÁL: Výchova nových kádrů: Komunistický Pionýr valil dětem klíny do hlavy podobně jako Hitlerjugend.
