Přehrada měla zachraňovat majetek, místo toho zabíjela. Tragédie si vyžádala 65 životů a jeden navíc

 

18. září roku 1916 mělo být v Pojizeří stejné jako kterékoliv jiné. Ještě ve tři hodiny odpoledne to tak také vypadalo, ale brzy se mělo všechno změnit. Krajina pod zdejší přehradou se během chvíle proměnila v místo hrůzy, ti šťastnější zdejší obyvatelé přišli “jen” o veškerý majetek, ale pro mnohé odtikávaly poslední vteřiny jejich životů. Protržení hráze Desná přineslo zkázu, zmar a neštěstí. Proč k němu došlo? 

V dobách, kdy řeky tekly jen svými přirozenými koryty a lidé do jejich cesty většinou nijak nezasahovali, byli obyvatelé vesnic poblíž toků odkázáni jen na přízeň či nepřízeň počasí. Své o tom věděli také ti, kteří se usídlili v dosahu řek Černá Desná a Bílá Desná pod Jizerskými horami.

Ničivé záplavy braly životy 

Právě tady došlo ve druhé polovině devatenáctého století hned k několika tragickým a ničivým záplavám, které postihly dokonce i větší města, jako byl již v té době Liberec. Ten postihla hlavně povodeň v roce 1897, kdy pršelo bez přestání téměř čtrnáct dní. A pršelo skutečně vydatně, vždyť 29. července toho roku bylo zaznamenáno, že napršelo neuvěřitelných 345 litrů vody na 1 m2. Není tedy čemu se divit, že se voda z řek rozlila do širokého okolí a povodeň si vyžádala nejen velké náklady na nápravu škod, ale také na 120 lidských životů. 

Spásná přehrada - nebo ne? 

Lidem tehdy došla trpělivost a začaly se množit myšlenky na stavbu přehrady, která - jak věřili - by je před dalším přívalem vody ochránila. Kdyby jen tušili, jak daleko jsou jejich úvahy od pravdy, možná by uvažovali jinak. Nikdo ale nemohl tušit, že právě ona vytoužená přehrada se o několik let později stane doslova dílem zkázy, ačkoliv na jejím projektu a později i na výstavbě pracovali ti nejlepší. Celé vodní dílo bylo dokončeno v září roku 1915, kolaudace proběhla v listopadu a místní si mohli oddychnout. Bohužel to ale byla, jak se brzy ukázalo, jen iluze. 

Malý děsivý pramínek

Přehrada na Bílé Desné nesloužila svému účelu ani celý rok, když si 18. září roku 1916 místní lesní dělníci všimli, že tělem přehrady protéká sice téměř neznatelný, přesto však zlověstný asi dvoucentimetrový pramínek vody. Dobře tušili, že může jít o obrovský problém, a proto okamžitě upozornili hrázného. Ani ten nic nechtěl zanedbat a informoval své nadřízené. Ti vydali pokyn otevřít uzávěry a upouštět vodu, jak jen to půjde. Věci šly ale rychleji, než aby bylo možné zabránit v tu chvíli již neodvratné katastrofě. Voda se rozšiřující se prasklinou valila už tak mohutně, že se dělníci ani ne půl hodiny po objevení drobého pramínku raději rozhodli prostor opustit, než aby riskovali svoje vlastní životy. 

Rychlý sled událostí

A mělo být ještě hůř… Zatímco ve čtyři hodiny se níže po toku řeky ještě zdálo, že patrně “nějaký čas poteče korytem více vody”, jak bylo nahlášeno, o čtyřicet minut později se hráz protrhla a katastrofě se již nedalo zabránit. Aby nebylo všeho neštěstí málo, u prvního stavení, které povodni stálo v cestě, tedy u pily, vzala voda tisíce kubíků nařezaného dřeva, které dále po toku řeky působilo ještě větší katastrofu. Nikdo z těch, kdo z vesnic kolem řeky nestihl utéct dost vysoko na okolní kopce, neměl šanci přežít. O tom, jak velká vlna se musela krajem prohnat, svědčí i fakt, že zvýšení hladiny vody zaznamenali i v 80 km vzdálené Mladé Boleslavi. 

Pětašedesát obětí a jedna navíc

Povodňová vlna brala majetek, ale i životy. 18. září 1916 se stalo posledním dnem pro pětašedesát místních obyvatel. Další oběť si katastrofa vybrala ještě i později, když se o tragédii dozvěděl c.k. dvorní rada Ing. Karel Podhajský, který měl celou stavbu na starosti po stránce státního dozoru. Ten tíhu své možné viny na hrůzách, které se v Podjizeří odehrály, neunesl a svůj život ukončil střelou z pistole. 

Bezmoc i solidarita

Ani ti, kteří přežili, ale rozhodně neměli vyhráno. Přišli nejen o střechu nad hlavou, často také o své blízké, ale i o práci, protože voda brala nejen obytné domy, ale i brusírny skla, které v okolí stály a bývaly hlavní možností, kde se nechat zaměstnat. Bezmoc lidí musela být nevýslovná a zprávy o neštěstí se šířily celým státem. Na místo se sjeli zdravotníci, vojsko a přivezeni byli také ruští zajatci (neštěstí přišlo v době první světové války), kteří pomáhali s odklízením trosek. Lidé ze široka daleka přispívali do sbírky pro lidi, kteří přišli doslova o všechno. To byl jistě úctyhodný počin, bohužel lidské životy již zachránit nešlo. 

Důvodů bylo hned několik

Proč vlastně k takové tragédii došlo? Verzí a závěrů bylo nabídnuto poměrně brzy po hrůzné události hned několik, dnes se však odborníci přiklánějí k součtu několika více či méně ovlivnitelných momentů. Jednak byla přehrada vystavěna na nevhodném podloží, což však s tehdejšími normami nebylo v silách stavitelů odhalit. Dále patrně nedošlo k dostatečnému zhutnění před zahájením stavby, ale ani samotný projekt nebyl bez chyb. Souhra všech těchto a dalších okolností pak vedla ke katastrofě, jejíž následky si pamatujeme dodnes. 

Zdroj: wikipedie, Protržená přehrada

KAM DÁL: Masový vrah Karol Pazúr: Bezcitný kolaborant, který přežil v každém režimu.


Životní styl

Zdraví

Hobby