Co se vlastně stalo 9. ledna roku 1991 na vojenské základně v Bohosudově, části města Krupka, obrazně řečeno “na dostřel” od Teplic? Všechno souviselo s odjezdem sovětských vojáků zpátky do vlasti. Mnozí tady měli svoje rodiny, byty, Bohosudov se stal jejich domovem bohužel na dlouhých dvacet dva let. Když před desítkami roků do obce přišli, dostali zbrusu nové byty (a nebyly to žádné laciné garsonky), zabydleli se a s místními si podle všeho velké starosti nedělali. A teď najednou bylo potřeba zabalit, poděkovat za pohostinnost a vrátit se zase tam, odkud přišli a kde by také měli zůstat.
Velké vojenské balení
Jenomže kromě kartáčku na zuby a pantoflí musí taková vojenská jednotka “zabalit” také tanky, pušky, kulomety, granáty, náboje - prostě všechno, čím nás chtěli chránit před námi samými. Kam s těmi drobnostmi, aby se po cestě nepoztrácely? Na všechno je předpis, i na takové stěhování. Veškerá munice musela být naložena přímo do tanků. A to byla, jak se brzy mělo ukázat, velká chyba. V tanku T 72, již plně naloženém municí, došlo ke zkratu elektřiny. Co se dělo vzápětí, asi není nutné ani popisovat.
Na začátku konce byla malá jiskra
Tank začal okamžitě hořet a posádka dostala jasný rozkaz. Hasit až do úplného uhašení. Jenomže hasit tank plný munice, to byla od samého počátku bohužel téměř jistě sebevražedná mise. Jak se dá předpokládat, netrvalo to příliš dlouho a došlo k výbuchu tak silnému, že celá mnohatunová věž tanku doslova vystřelila do vzduchu a dopadla na zem po víc než pětasedmdesáti metrech letu, menší úlomky lidé nacházeli stovky metrů daleko. Nafta, která byla v jeho nádrži, se rozlila a podpálila široké okolí. Je jasné, že vojáci, kteří byli v té době na místě neštěstí, neměli žádnou šanci na záchranu života. Zprávy o počtu mrtvých se různí, podle serveru požáry.cz ale šlo patnáct obětí přímo na místě a další tři vojáky, kteří zemřeli na následky popálenin a dalších zranění o něco později v nemocnici.
Zvláštní chování vojáků
Za normální situace by bylo logické okamžitě přivolat hasiče a záchranáře. Tepličtí hasiči se ale o celé tragédii dozvěděli tak trochu z druhé ruky, když na jejich služebnu zavolala manželka jednoho z nich, která se o požáru dozvěděla. To už ale čtvrt hodiny Sověti odnášeli části těl roztrhaných vojáků na nákladní auto, aby je mohli odvézt, a z příjezdu “cizích” hasičů zpočátku neměli vůbec žádnou radost.
Nejhorší služba v životě
Podle vzpomínek členů teplického hasičského sboru, kteří měli toho dne službu, šlo asi o nejhorší směnu, jakou kdy prožili. Šílený pohled na hořící těla vojáků, kteří položili svoje životy při nesmyslném zásahu, střídaly obavy o vlastní bezpečnost. Všude kolem hořících tanků plných munice se po zemi v ohni válely dosud nevybuchlé granáty a ostré náboje, které exploze rozmetala po okolí. Kdykoliv mohlo dojít k dalšímu výbuchu.
Vojenské tajemství nade vše
Sovětští vojáci našim hasičům jejich práci navíc nijak neulehčovali. I v takové situaci se snažili bránit svoje “tajemství”, a tak třeba tank, který hořel uvnitř budovy, hasili raději sami, než by k ohni pustili profesionály. Navíc do vojenského areálu nepustili ani policisty, ti museli všechno sledovat jen z povzdálí za plotem a snažili se zajistit bezpečí ostatních lidí, kteří by se náhodou dostali do blízkosti kasáren. Díky hrdinství hasičů i pyrotechniků, kteří na místě zasahovali, byly životy dalších vojáků naštěstí ušetřeny.
V Krupce a okolí si ale jistě všichni oddychli, když přibližně o půl roku později tamní kasárna opustil i poslední sovětský tank.
Zdroj: požáry.cz, Český rozhlas
KAM DÁL: Rusové zastřelili přeživšího holocaust při útoku na Charkov
