Ivan Čissov sloužil za druhé světové války jako navigátor u 752. pluku sovětského bombardovacího letectva. Měl už za sebou poměrně bohaté zkušenosti, když 25. ledna roku 1942 vzlétl v velitelem Žuganem a střelcem a radistou Melnikovem k další z misí. Tentokrát měli bombardovat letiště ve Smolensku, které se předtím stalo základnou pro německou armádu. Nepřátelská letadla odtud vzlétala k bombardování Moskvy a tomu bylo třeba zabránit.
Pod německou palbou
Už to vypadalo, že i tentokrát všechno dopadlo dobře a letci se otočili, aby se vrátili na svoji základnu. V tu chvíli se ale ocitli pod palbou dvaceti německých Messerschmittů, proti kterým neměl bombardér prakticky žádnou šanci. A tak to dopadlo přesně tak, jak to také dopadnou muselo. Letoun přišel o levý motor, střelec a navigátor v jedné osobě byl mrtev a zůstal jen Čissov se Žuganem, jejichž jedinou možností bylo vyskočit z letadla a pokusit se zachránit si alespoň holý život. Ani to ale nebylo v dešti německých střel vůbec nic jistého.
V sedmi kilometrech vypadl z letadla
Jako první vyskočil na příkaz velitele Čissov. Když po letech vyprávěl svůj příběh, vzpomínal, že ani to nebylo jednoduché. Ve chvíli, kdy se odhodlal ke skoku, bylo letadlo ještě ve výšce sedmi tisíc metrů a navíc se již jako prakticky neovladatelné přetočilo “hlavou dolů”. Čissov musel rukou rozbít pevné sklo kokpitu, aby mohl doslova vypadnout do volného prostoru.
Hlavně nenápadně...
Jeho hlavní myšlenkou bylo dostat se co nejrychleji a pokud možno nepozorovaně dolů na zem. Proto se rozhodl otevřít padák až později, až se přiblíží zemi a bude snad z dohledu nepřátelských letadel. Brzy ale podle některých zdrojů ztratil vědomí a probral se až ve chvíli, kdy už bylo na otevření padáku téměř pozdě. Jiné zdroje uvádějí, že byl po celou dobu při vědomí, ale k otevření padáku se rozhodl až ve velmi malé výšce. Přesto to zkusil, ale přerušené lanko padák neotevřelo. Během pár vteřin dopadl na zem…
Život mu zachránila milosrdná příroda
„Spadl jsem na vrchol svahu rokle, vysoko pokryté sněhem. Padák byl pode mnou. Pak jsem se začal kutálet dolů a když se tělo zastavilo, cítil jsem, že mi teče krev z úst, nosu i uší. Přesto jsem slyšel štěkot psů a kokrhání kohouta. Uvědomil jsem si, že jsem blízko vesnice. Chtěl jsem si otřít krev, ale ruce byly bezvládné. Pak přišli lidé s nosítky a odnesli mě do nedaleké chatrče. Večer přišel Žugan (kterému se podařilo bez větších problémů seskočit z výšky kolem pěti kilometrů) a pak mě poslali do nemocnice v Mosalsku,“ vzpomínal později na svoje znovuzrození Ivan Čissov s tím, že měl velké štěstí, protože toho roku byla v Rusku opravdu velká sněhová nadílka.
Záchrana na koních a lyžích
Oba letci měli to štěstí, že se na zem dostali nedaleko místa, kde operoval jezdecký pluk generála Belova. Jeho vojáci zahlédli padajícího Čissova i jeho velitele Žugova a na lyžích a na koních jim přispěchali na pomoc. Přestože Ivan Čissov vyvázl životem, měl po pádu těžce poraněnou pánev, musel být několikrát operován a jeho stav byl několik týdnů kritický. Všechny problémy ale překonal a jakmile se zotavil tak, aby mohl pracovat, toužil se vrátit na nebe a dál bojovat. To mu už ale armáda nedovolila a on nastoupil jako učitel do školy pro budoucí navigátory.
Zápis mezi rarity
Nositel dvou Řádů rudého praporu a Řádu vlastenecké války 1. třídy a hlavně muž, který dokázal přežít volný pád ze sedmi kilometrů, což mu vyneslo i zápis do Guinnessovy knihy rekordů, zemřel ve věku 70 let v roce 1986. V jeho leteckých stopách chtěl jít původně i jeho syn, ale po setkání s doktorem Gudynským, díky němuž jeho otec hrůzný pád přežil, svoje plány přehodnotil a vystudoval medicínu.
Zdroj: ru.wikipedia, sometimes-interesting
KAM DÁL: Trabant jako nostalgická vzpomínka na mládí: Čekalo se na něj i roky a nestál málo. Ale kdo by ho neměl rád?
