Židovka, která změnila svět: Co se můžeme naučit od Anny Frankové?

Anne Franková svým životem inspirovala lidi po celém světě. Můžeme se od ní naučit, jak neztrácet naději a jak najít kousek štěstí za každé situace
 

Anne by tento rok v červnu oslavila své 92. narozeniny. Vysokého věku se sice nedožila, ale věděla, jak žít lépe než většina dospělých. Svými myšlenkami inspirovala miliony. Jak dokázala židovská dívka neztratit naději za nacistické okupace?

V den jejích 13. narozenin jí její otec Otto Frank daroval deník, kterým navždy změnila svět. O několik týdnů později se celá její rodina musela skrýt do malé tajné místnosti za pohyblivými skříněmi. V Amsterdamu začal nacistický teror. Děsivé namátkové prohlídky domů. Barbarské chování, masové vraždy a mučení v koncentračních táborech.

Mezitím Anna Franková našla útěchu ve svém diáři, který pojmenovala Kitty. Měla k tomu jeden prostý důvod, jak ve svém diáři napsala: „papír je zkrátka trpělivější než lidé.“

Svěřte se

Každý další den, který zůstali naživu, byl úspěchem, každičké malé přemístění, aniž by si někoho z nich všimli. Pouhý pohyb závěsu v okně mohl pro celou rodinu znamenat okamžitou deportaci do koncentračního tábora. Skrýváním strávili celkem dva roky: Anna, její rodina a Kitty.

Pokaždé, když do deníku začala psát, bylo to, jako by mluvila s nejlepším přítelem. Anna v sobě během období, které si většina z nás neumí ani představit, našla skrytou sílu. Její pocity strachu a bezmoci dokázala pomocí psaní změnit na naději a přesvědčení, že tam venku je i dobro, stačí jen hledat.

„Dokážu se pomocí psaní zbavit úplně všeho, mé bolesti mizí a znovu se rodí moje odvaha,“ svěřila se.

Vždy je za co být vděčný

Když Anne byla schopná najít štěstí a naději ve své situaci, můžeme i my všichni. Umění žít se skládá z velké části z vděku za to, co máme. Teorii ví většina, ale jen málokdo ji dokáže aplikovat v praxi. Něco, za co být vděční, můžeme najít zkrátka vždy. Dokonce i něco tak malicherného jako motýl, který vám právě proletěl před nosem, vám může zlepšit den, pokud mu to dovolíte. Radujte se z maličkostí.

„Zjistila jsem, že něco krásného se dá najít vždy – v přírodě, sluneční svit, svoboda, ve vás samotných,“ napsala.

Nenechte se zviklat

Celé dva roky žila s vědomím, že ji nesmí nikdo slyšet. Ticho se stalo její součástí. Beze slova sledovala všechny hrůzy, které se děly kolem. Viděla, jak se tato zvěrstva stávají novou normou. Přesto ale někde hluboko v sobě věděla, že to nebude dlouho trvat a lidé se proti tomu postaví, všechno, co je špatně, bude zase tak, jak má být, a nacistická nadvláda skončí jednou provždy a měla pravdu. Nikdy neztratila naději.

„Lidé vám mohou říct, abyste byli zticha. To vám ale nebrání mít svůj vlastní názor,“ vzkázala všem.

Zdroj: Anne Frank House

KAM DÁL: Ann Russell Millerová: Jeptiška, která pořádala bujaré večírky, hrála karty a plavila se na jachtách.