Zrádce i hrdina Emil Hácha. Nedobrovolný prezident byl zlomen nacistickým režimem fyzicky i psychicky

Emil Hácha byl nedobrovolný prezident v nelichotivé době
Zobrazit fotogalerii (3)
30.11.2020 - 07:30  

Život prezidenta Emila Háchy skončil tak, jak si rozhodně nezasloužil. Dobrovolně dal svou hlavu do otevřené tlamy nacistického režimu, aby se pokusil zjemnit dopady okupace. Právnická kapacita světového rozměru nakonec zemřela nedůstojně v pankrácké věznici, kde s ním bylo zacházeno jako s kolaborantem. Byl opravdu zrádcem, nebo se ve složité situaci pokusil zachránit, co se dalo? 

Příběh Emila Háchy není rozhodně černobílý. V kontextu s ostatními prezidenty naší země se jedná možná o vůbec nejkontroverznější figuru, která však svou politickou kariéru nespojovala s vlastním zájmem a egem. Neprosazoval ideologii, nereprezentoval krajní myšlenky nacionalismu ani komunismu. Jako respektovaný právník na sebe vzal nelichotivou roli státníka, který měl však jen velmi omezenou moc. Kdo byl vlastně prezident, jehož “nadřízeným” byl Adolf Hitler? 

Právnická kapacita

Emil Hácha se narodil do rodiny berního úředníka a gymnázium absolvoval v Českých Budějovicích. Právnickou fakultu Univerzity Karlovy dostudoval v roce 1895 a v justici postupně stoupal výš a výš. Zkušenosti sbíral jako správní rada ve Vídni, až se po vzniku Československa stal členem Nejvyššího správního soudu, který pomáhal založit. 

Později se stal docentem na Právnické fakultě UK, až ho nakonec v roce 1925 prezident Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval teprve druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu. 

Kromě nezpochybnitelných právních znalostí byl také příslušníkem elitní intelektuální společnosti, což dokazuje jeho členství v České akademii a České učené společnosti. Za nejvýznamnější uznání v kapitole před druhou světovou válkou můžeme pokládat členství u haagského rozhodčího soudu. 

Protentokrát

“Oběť v zájmu národa,” tak Emil Hácha charakterizoval svoje nedobrovolné rozhodnutí vzít pod tlakem svého okolí funkci prezidenta v opravdu nelichotivé době. Abdikace prezidenta Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody znamenala hledání ideálního kandidáta, který by se tohoto těžkého úkolu zhostil se ctí. Hácha jako zkušený a respektovaný úředník proslul také svou politickou nezávislostí. Tlaku podlehl a prezidentem zmrzačené země se stal 30. listopadu 1938. 

Osudové bylo jednání 14. března 1939, kdy byl pozván nejvyššími představiteli Třetí říše do Berlína. Když dorazil, tak ho nacistická garnitura v čele s Hitlerem záměrně nechala čekat až do druhého dne a přijali ho v 1:30 ráno. Adolf Hitler se musel údajně dokoukat na film. To, co přišlo v následujících hodinách, však bylo mnohem brutálnější. 

Háchovi bylo sděleno, že je Německo připraveno vojensky okupovat a napadnout Česko a Slovensko. Na stole tak leželo ultimátum. Na Háchu byl vytvářen tlak, že se země musí podrobit a přijmout nové režim zvaný Protektorát. Tomu však prezident vzdoroval až do čtvrté hodiny ranní. 

Když však Goring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha dostal infarkt. Poté, co byl prezident ošetřen lékaři, nakonec dokument podepsal. Československo tak podruhé prohrálo válku bez boje. Háchovi však i v tomto momentu lze jen těžko něco vyčítat. 

Marná snaha

V prvních letech Háchova prezidentství se i v těžkých podmínkách Protektorátu snažil být velmi aktivní a nechtěl se smířit s rolí loutky vedené z Berlína. Protestoval proti arizaci českého národa a v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti vůči Adolfu Hitlerovi. Když se v listopadu stejného roku uzavřely vysoké školy a nacisty byly demonstrace silou rozehnány a několik studentských vůdců skončilo ve vězení, vyžadoval jejich propuštění a v mnoha případech také úspěšně. 

V následujících letech se však odehrály momenty, jež Háchu definitivně srazily na zem a měly vliv na jeho fyzické i duševní zdraví. V obou případech to bylo v souvislosti s Reinhardem Heydrichem. 

Nejprve se po jeho nástupu dostal do žaláře a následně na popraviště protektorátní premiér Alois Eliáš. Po této likvidaci podle historiků měl Hácha odstoupit. Neučinil tak a poslední kapkou v cestě za slepou loajalitou nacistickému režimu byl atentát na Heydricha.

Zlomený Hácha

Po těchto událostech rostl tlak na jeho osobu a Hácha se opravdu stal tím, čím zpočátku rozhodně být nechtěl. Fíkový list domnělého českého vlastenectví v ochotné náruči nacistické moci. Kritizoval tak veřejně jak atentát, tak exilovou vládu Edvarda Beneše. 

Smrt Heydricha, stanné právo, vypálení Lidic a Ležáků, to všechno se odehrálo v době, kdy slavil Hácha 70. narozeniny. Nacistická propaganda tak využila jeho zlomené vůle a vydala o něm knihu Hácha jihočech. Prezident dokonce v těchto pro národ složitých časech přijal osobní dar od Adolfa Hitlera, kterým byl luxusní automobil Mercedes. 

Pomyslnou tečkou pak bylo setkání asi 200 tisíc občanů na Václavském náměstí, kde se odehrála manifestace české loajálnost vůči německé říši, kdy v čele na pódiu stanul právě Hácha a největší kolaborant té doby Emanuel Moravec. 

Háchovo zdraví se i vinou těchto okolností dramaticky zhoršovalo natolik, že pro nacisty přestal být zajímavý. Smutnou tečkou za dramatickým podzimem života napsal konec války. Na rozkaz jedné z klíčových osobností komunistické strany Václava Noska byl Hácha zatčen a převezen do vězeňské nemocnice, kde také za několik dní umírá. 

Odešel tak muž, který nezvládl úkol, který však neměl nikdo jiný odvahu vzít na svá bedra. Nedobrovolně zvolená role ho tak historicky staví do pozice politika, který se nakonec zlomil. Jen těžko si však představit někoho, kdo by si s touto hrou s ďáblem poradil lépe. 

KAM DÁL: Česká skupina vlastenců uvězněná v minulosti. Baráčníci nadále dodržují tradice a legrační pojmenovávání

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru