Pořídili jste si svůj první digitální fotoaparát a pomaličku si osaháváte, jak vlastně celý přístroj funguje? Pravděpodobně jste si zjistili základní pravidla expozice. Výsledná fotografie tak není přeexponovaná ani podexponovaná.
K ovládnutí clony a rychlosti závěrky je ještě potřeba hodně práce, ale k pochopení pravidel kompozice stačí držet se několika málo dobře míněných rad. Uvidíte, vaše fotogalerie to zcela jistě ocení.
Zlatý řez
Recept na dokonalou fotografii neexistuje a všechna pravidla jsou spíše orientační. Každé oko má svůj originální cit pro detail a celkové pochopení prostoru. Co oko, to kompozice a co fotograf, to vlastní styl. Ať už budeme sebeoriginálnější fotografové, existuje pár neotřesitelných rad, které je dobré mít na paměti.
Pod pojmem kompozice najdeme poeticky znějící termín Zlatý řez. Jedná se o jedno z pravidel, která po staletí dodržují malíři, architekti a umělci z celého světa, aby navodili svým dílem harmonii a povýšili obraz na umění.
Zvládnutí kompozice a zlatého řezu je tak jenom na vás, protože vůbec nezáleží, zda máte drahý fotoaparát či starou ruskou Praktiku.
Zlatý řez je průsečíkem přímek dělících obraz zhruba na třetiny v horizontální i vertikální rovině. Matematický princip, který pracuje s tím, že poměr kratší a delší části musí být stejný jako poměr delší části k celku.
Poněkud srozumitelnější termín, který je postavený v podstatě na podobném principu, se jmenuje pravidlo třetin.
Pravidlo třetin
Člověk při fotografování rozhodně nehodlá propadnout matematice, takže přesné znázornění zlatého řezu není vůbec snadnou disciplínou. Spíše než radikálním pravidlem jde o vodítko, které zaručí vašemu obrazu dostatečnou vzdušnost a harmonii.
O něco snazší na pochopení je pravidlo třetin. Obraz si tak rozdělíte na tři třetiny. Celkem devět hypotetických obdélníků je vám vodítkem k tomu, abyste nevytvořili nevzhlednou a do oka bolící kompoziční chybu.
Svobodné povolání
U kompozice je vždy základním předpokladem, co je hlavním prvkem vaší fotografie. Častou chybou je, že fotograf vlastně tápe a místo toho, aby obraz přizpůsobil jednomu hlavnímu motivu, snaží se zakomponovat všechno najednou. Harmonie tím pádem z obrazu mizí. Tradičním příkladem jsou fotografie skupin lidí před architekturou. Chcete se vyfotit u katedrály sv. Víta a nevejde se do vaší kompozice celý kostel?
Netrapte se tím a rovnou na takový postup zapomeňte. U fotografie málokdy funguje náhoda a pro dobrou kompozici platí jedno základní pravidlo. Musíte si být jistí, co fotografujete. Ve chvíli, kdy budete mít jasno, cesta k ideální kompozici bude mnohem snadnější.
Fotografie je však hlavně projev vlastního vidění světa. Internet je plný fotografií, jež se ničím neliší a jen se dokola opakují ve svém stylu včetně kompozic, které se stále opakují.
Pravidla jsou tak spíše pomocníkem k tomu, aby fotograf našel svůj vlastní styl. Důležité je také myslet na symetrii a linie obrazu. Ty mohou být vodítkem k zajímavým kompozicím, které třeba v mnohém naruší zmiňovaná pravidla, ale přinesou originální snímek, který ponese váš vlastní podpis, a nikoli podpis několika jednoduchých rad na internetu.
Buďte tak otevření experimentům, ale až ve chvíli, kdy si osvojíte pravidla třetin či zlatého řezu.
