Pozor, nezakopni o sochu. Umění ve veřejném prostoru šokuje, ale také baví

Už odnepaměti jsou města zdobená nejrůznějšími sochařskými díly. Několik svatých, panovníků či vojevůdců však dnes nahrazují poněkud složitější témata, které sice nejsou na první pochopitelná, ale o to víc mohou být zábavná. Jeden pražský sochařský festival je tím nejlepším příkladem.

23.06.2019 - 13:00  
Dílo Martina Kubici vzbuzuje negativní reakce místních občanů
Zobrazit fotogalerii (5)

Povodí pražské Rokytky od konce května patří umění. Najdete tady totiž 13 sochařských výtvorů, které zcela jistě nepřehlédnete. Umění opustilo uzavřený prostor galerie, aby současní sochaři našli společnou řeč s lidmi, pro které je umění zcela okrajová záležitost. V exteriéru tak narazíte na několik provokativních, nápaditých, ale někdy i velmi složitých realizací, které zde budou k vidění až do konce září.

Výlet za uměním

Na první pohled nehostinné lokality v Hloubětíně, na Kolbenově, Palmovce či Libni odhalují svá romantická zákoutí i díky umění. Festival M3 Umění v prostoru/Art in space vás totiž vede za ručičku k řece a jejím mnohdy překvapivě malebným zákoutím, kde na návštěvníky čekají umělecké objekty, které nutí přemýšlet, třeba i tím, že si s nimi hrajeme.

Hlavní téma letošního festivalu, který už potřetí oživuje městskou krajinu novými neotřelými uměleckými prvky, je vztah člověka a přírody. Popravdě, když se ponoříte do oficiálního pořadatelského textu, který by měl vysvětlit koncept kurátorského přístupu, musíte mít minimálně tři semestry na filozofické fakultě, aby vám tento materiál cokoli vysvětlil či vás navedl k hlavním myšlenkám celého projektu.

Neznámá řeč

Taková už je řeč moderního umění a není důvod se v ní moc dlouho utápět, protože nejlépe za sebe hovoří vystavené projekty. Hlavní plus, který festival M3 přináší, je, že se do kontaktu s uměním dostávají lidé, kteří by za normálních okolností do galerie nikdy nepřišli.

V diskuzích pod články, které referují o umění ve veřejném prostoru kolem pražské Rokytky, se tak vyjadřují i ti nejméně pravděpodobní kritici. Paní, která kolem objektu chodí každé ráno na procházku s pejskem, by nejradši totální nesmysl odstranila. Další paní staršího věku přiznává, že není náročný divák umění, ale stejně si myslí, že vynaložené finanční prostředky jsou zcela zbytečné a neslouží vůbec lidem.

Reakce nejsou jenom negativní a některé provokativní kousky prostě lidi umí pobavit. Je však nutné v sobě naleznout dostatek nadhledu a být otevřený novému a neznámému světu.

O co jde?

Popisovat konkrétní objety je velmi složitá a skoro až zbytečná disciplína. U vizuálního umění je nutné objekt vidět na vlastní oči. Když ne osobně, tak alespoň na fotografii. Textem lze jen naznačit, o co vlastně v některých ze 13 děl jde. Třeba takový hliněný sokl od Jaroslava Kyši je připraven v podstatě na cokoli. Vy jako divák k němu můžete přijít a měkký materiál můžete libovolně upravit. Stará paní si tak holí může vybít vztek, že jí tento sochařský objekt narušuje její každodenní stereotyp.

Pod názvem Princip vepřovice se schovává dílo Elišky Perglerové, která v ústí řeky Rokytky návštěvníkům nabízí možnost vyrobit si sochu svépomocí. Pravděpodobně nejkontroverznější dílo však najdeme na náměstí OSN. Zde se umělec Martin Kubica rozhodl rozmístit soustavu několika plotů, které jsou po parku a náměstí rozmístěné tak, aby záměrně porušovaly řád a princip běžného pohybu. Plot se nezastaví před ničím, a tak obtéká kolem strouhy, božích muk či prostě stojí v cestě.

Festival M3 je opravdu pro náročnějšího diváka, ale fakt, že se díla nachází ve veřejném prostoru, je ideální mostem k tomu, aby se umění dostalo i do povědomí širšího společenského okruhu. Od něj si vyslouží spíše odmítnutí a negativní kritiku, ovšem donutilo si konkrétního člověka na velmi zajímavé sochařské objekty vytvořit názor. To rozhodně není málo…