Jakub Štěpán: Nejvíc mě baví focení očí

Oko je oknem do duše. Jakub nafotil přes 600 očí
Zobrazit fotogalerii (14)
07.04.2016 - 10:00  

Jakub Štěpán je nadšeným fotografem, ale i milovníkem masožravých rostlin. Obojí bylo jeho dětským snem. Na focení očí se začal specializovat v rámci projektu HUMAN EYE. Jaké úspěchy doposud zaznamenal a co se od něj můžete naučit?

Kdy jsi začal fotit a jak ses k tomu dostal?

K focení jsem se dostal hlavně přes botaniku. O rostliny se zajímám od raného dětství a vždy jsem měl touhu dokumentovat například zajímavé nálezy v přírodě. A měl jsem touhu je dokumentovat stále lépe a lépe. No a tak jsem teď fotograf. (Smích) Trochu vážněji jsem to začal brát někdy od roku 2012. Tím myslím, že jsem postupně začínal víc fotit lidi a také komerčně.   

Co fotíš nejraději a s čím tě lidé oslovují, že to chtějí nafotit? 

Lidé mě oslovují nejčastěji ohledně portrétních focení, ať už chtějí novou profilovku na Facebook, foto do životopisu, fotky rodiny nebo třeba odvážnější obrázky pro svého partnera. Tahle portrétní focení mě baví hodně, protože není stereotypní a pokaždé je to úplně jiné – jiné místo, jiní lidé, jiné počasí i účel focení. A je tam velký prostor pro vlastní kreativitu. Nemluvě o tom, že poznáte nové zajímavé lidi. Často fotím také akce, například maturitní plesy. To už je větší rutina.

Chcete si fotografováním vydělat? Je pořád více zřejmé, že umět fotit nestačí. Konkurence je obrovská. Jak říká profesionální fotograf Filip Obr, fotit pěkně nestačí, musíte umět obchodovat.

Pak je tady projekt HUMAN EYE. To je nekomerční projekt, ve kterém fotografuji zájemcům detaily očí. Nebylo v plánu dělat to tak megalomansky, ale díky obrovskému zájmu už je ve sbírce přes 600 různých očí a zájem stále je. Jestli vás to také zajímá, mrkněte na web projektu, kde je galerie všech dosud nafocených očí. Nejspíš největší galerie očí na celém internetu.

Je mezi tím, co fotíš pro sebe, a tím, co po tobě chtějí nafotit druzí, velký rozdíl?

Mým úspěchem je určitě projekt HUMAN EYE. Zájem lidí ukazuje, že to má smysl a nebyl to jeden z mnoha výkřiků do tmy.

Zda fotím pro sebe z vlastní iniciativy nebo na něčí objednávku, to se liší hlavně v tom, kdo si určuje požadavky. Platící klient obvykle do mé práce může mnohem více mluvit. Ale nechci paušalizovat.

Každé focení je úplně jiné a vše je o domluvě. Nic to nemění na tom, že se pokaždé snažím svou práci odvést rychle a kvalitně, tak, abych se mohl se snímky i sám pochlubit.

Je focení hlavním zdrojem tvojí obživy?

Bylo by to krásné, ale zatím je to hodně vzdálený sen. Něco si focením sice vydělám, ale aby to pokrylo náklady na udržování techniky a ještě všechny běžné životní výdaje, to zatím ne. Přilepšení je to ale příjemné a do budoucna v tom vidím potenciál.

Potřebujete pěkný portrét? Kontaktujte Jakuba

Jak ses vlastně naučil tak dobře fotit? Je za tím vzdělání, kurz, nebo jsi začal jako samouk?

Opravdu čistě jako samouk. Důkazem může být, že spoustu věcí dělám úplně jinak, než všichni ostatní fotografové. A funguje to. Neměl jsem nikoho v rodině ani mezi blízkými přáteli, kdo by se focením zabýval a mohl mě ovlivnit. 

Začínal jsem proto velice pozvolně. Četl si články a hlavně fotil, zkoušel, experimentoval... Protože jsem začal už v dětském věku, měl jsem na to čas. Dneska si to samé už neumím představit, a tak jsem za ty začátky hrozně vděčný. Začínat něco od nuly teď, když nemám moc času a vše je tak hektické, by nutně znamenalo to odfláknout.

Má cenu fotit, když člověku nejde o komerci a výdělek, ale o výslednou fotku? Na to má svůj názor fotograf Jeremy, pro kteráho je fotka umění. Podle něj fotogeničnost na fotkách neexistuje a je to jen ,,ksicht", který to prodá.

Fotíš digitálně, nebo analogově? Který přístroj používáš k focení? 

Určitě digitálně. Analog už dnes podle mě nemá smysl, pokud se tím fotograf tedy nesnaží umělecky odlišit nebo zavzpomínat na staré časy. Od začátku používám bezzrcadlovky od Panasonicu. Když jim prominu menší snímač, jsou to skvělé foťáky. Navíc bravurně zvládají video, které také občas dělám.

Aktuálně mám za hlavní fotoaparát Panasonic Lumix DMC-GH4 a k němu okolo 10 různých objektivů, každý vhodný na něco jiného. Velmi jsem si oblíbil také staré manuální objektivy, které nyní zažívají svou renesanci a díky svému specifickému obrazovému podání a nízké ceně si našly spousty příznivců. Zrovna o nich mám rozepsaný článek na blog svých webových stránek.

Žabka optikou Kuby

Upravuješ výsledné fotografie?

To je v digitální fotografii nezbytnost. Vždyť i převedení fotografie z dat ze snímače do zobrazitelného formátu je zatíženo interpretací. Fotografie z foťáku beru čistě jako polotovary, které se musí ještě zpracovat.

A považuji to za jediný správný přístup. Otázkou pak může být pouze to, jak moc se do fotografií zasahuje. V případě zachycení reality by se měly úpravy omezit na celoplošné doladění expozice, ostrosti apod.

Úpravy fotografií a nejrůznější retuše vyžaduje spousta modelek. Přitom to polovina z nich to nepotřebuje a jsou hezké od přírody. Fotka pak působí zbytečně uměle a dělá z modelek jakési ,,modly". Ale modelkou se může stát každá žena, stačí jen chtít a vyzkoušet si to.

Pokud ale tvoříme obrázek, který nemusí nutně korespondovat s realitou, nebál bych se čehokoli, co nám náš um a svědomí dovolí. Hlavně to udržet ve vkusné rovině. Dnešní software pro zpracování fotografií a grafiky oplývá všemožnými nástroji a je uživatelsky přívětivý. Na nás je hlavně to, abychom to s úpravami nepřehnali a vše prováděli s citem.   

Co považuješ za svůj největší foto úspěch? 

Jako malý jsem se dva roky po sobě velmi dobře umístil se svými snímky ve fotograficko-botanické soutěži Rostlina s příběhem, což je myslím dobrý úspěch. Tehdy jsem ještě fotil kompaktem a byl víc botanik než fotograf. Ale za největší úspěch to nepovažuji. Žádnou soutěž nepovažuji za tak velký úspěch jako třeba to, když Vám někdo napíše, jak skvělé fotky děláte. Zkrátka zúročení vaší dlouhodobé práce.

I když to s focením souvisí jen okrajově, za velký úspěch považuji i své současné webové stránky www.jakubstepan.com. Nechal jsem na nich spoustu času a úsilí a nyní sklízí chválu a líbí se. Konečně web, na který mohu být pyšný, což byl do té doby můj velký sen. Rovnou jsem si k webu založil i novou emailovou schránku pod vlastní doménou, takže to celé byl poměrně důležitý životní moment.

Dalším úspěchem je určitě již zmíněný projekt HUMAN EYE. Zájem lidí ukazuje, že to má smysl a nebyl to jeden z mnoha výkřiků do tmy, na které si za chvíli nikdo nevzpomene.  

Autoportrét

Obrovskou radost mám vždy z toho, když fotím něco nového, raritního. Typicky když se mi podaří při svých toulkách přírodou najít novou vzácnou rostlinu nebo zvíře. Pak jsem šťastný jako blecha.

A neskutečně by mě mrzelo, kdybys to nemohl kvalitně zdokumentovat a posléze se nálezem i pochlubit. Tím pádem mám drobných fotografických snů dlouhý seznam a každým rokem z něj odškrtávám ve velkém.

Je ještě něco, čeho bys chtěl jako fotograf dosáhnout?

Moc bych si přál, aby mě jednou samotné focení uživilo a mohl se mu věnovat opravdu naplno. Prostě dělat věci, které mě baví, což mimo jiné znamená, že je budu dělat naplno a dobře. A tím by se měl řídit každý!  

Jakub Štěpán o sobě říká: ,,Jsem nadšený fotograf a milovník přírody, který nejraději dělá to, co ho baví a nejlépe jinak, než to dělají ostatní. Narodil jsem se v roce 1993 a většinu života prožil v obci Loučeň, kde se stále často vyskytuji. Poslední roky bývám v Praze, hlavně kvůli studiu Ochrany životního prostředí na Karlově univerzitě. Mnozí mě více znají jako nadšence do masožravých rostlin, což je záliba, která mě intenzivně provází od dětství. Miluji také cestování a dobrý čaj ve velkém hrnečku."

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru