Ondřej Neff: Tenhle způsob života je velice příjemný

Ondřej Neff je spisovatel sci-fi a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff
 

Internetový deník Neviditelný pes oslaví 20 let. Ondřej Neff také píše verneovky, provozuje fotografickou školu, chová anglické ohaře a s Ljubou Krbovou buduje japonskou zahradu. 

S Ondřejem Neffem se scházíme v restauraci Pohoda na náměstí v Dolních Břežanech, kam přijíždí z domova v nedaleké Zvoli. 

PhDr. Ondřej Neff se narodil  26. června 1945 v Praze. Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. Vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, v propagaci nakladatelství Albatros či obchodního domu Kotva. Po revoluci byl šéfredaktorem Ikaria a redaktorem MF Dnes. Napsal tři desítky vědecko fantastických románů, řadu faktografických knih, scénářů a rozhlasových her. Žije s herečkou Ljubou Krbovou a v roce 2005 se přestěhovali do Zvole u Prahy. Má syna Davida (* 1970), který pracuje jako fotograf. 

Jaká je vaše poslední tvorba?

Dopsal jsem poměrně rozsáhlou trilogii, která navazuje na mé adaptace Verneových románů. Nové romány tvoří triptych Tajemství pěti světadílů. Je to taková megaverneovka, která se odehrává podle původního nerealizovaného konceptu. Verne na sklonku svého života uvažoval o románu, který by se odehrával na pěti světadílech a navštívil by různá místa z předchozích románů. Čtenář by se tam setkal i s některými jeho postavami. On to nikdy nerealizoval a mně to leželo leta letoucí v hlavě. Připravoval jsem si to, když jsem dělal osm adaptací verneovek, kam jsem vpašoval i hlavní zápletku. Pracoval jsem na tom v období dvanácti let. Poslední díl vyšel loni na podzim. Teď si dávám od knížek pauzu a občas napíšu povídku. 

Co teď naplňuje váš čas?

Vedu dva deníky. Politické periodikum Neviditelného psa, ale hlavní moje činnost je v oblasti fotografie. Druhý deník je DigiNeff, který se zabývá fotografickou technikou i tvůrčí částí. Vedu také fotografickou školu Dílna. Mám pět a dvacet posluchačů a s nimi navštěvuji různá místa, kde fotíme. Já je hodnotím a vedu, jak se s různými situacemi vyrovnat. Byli jsme v hornickém muzeu v Příbrami, kde jsou velmi obtížné fotografické podmínky. Je tam historické vodní kolo a je to potmě a ve stísněném prostoru. Tam je potřeba si najít motivy a nějak je technicky zpracovat. Teď se chystáme na výstavu motocyklů, kde bude spousta zajímavých lidí. Různí tatéři a bodypaintisté, fanoušci motorek, zkrátka docela zábavná společnost. Přitom cvičím své posluchače v živé fotografii, což je poměrně těžká disciplína a je v tom pravá esence fotografie. 

Vy jste dřív jezdil na motorce, že?

Jezdil jsem, nikoli kvůli rozkoši, ale protože jsem měl pracoviště v Praze a kvůli parkování a provozu to bylo lepší než autem. Teď mám v Dolních Břežanech ateliér, takže už k tomu není důvod. Abych se proháněl po vlastech českých, na to nemám čas. Tak jsem motorku prodal. 

Jak se vám žije ve Zvoli?

Žije se nám báječně. Máme tam s manželkou Ljubou Krbovou dům v nové výstavbě. Když někomu řeknu, že žiju na vesnici, tak je to jen napůl pravda.  Jde o de facto městské bydlení s odpovídajícím komfortem. V sousedních Černíkách třeba nemají kanalizaci. Z vymožeností nemáme jenom plyn, ale řešíme to bombou, takže manželka vaří na plynu. Dojezdová doba do Prahy je pět a dvacet až třicet minut. Kdybychom bydleli ve vzdálenější pražské čtvrti, tak to vyjde na stejno. Životní styl nám naprosto vyhovuje, protože manželka jako herečka má nepravidelnou pracovní dobu. Dneska je pondělí a má volno. Ve čtvrtek vstává ve čtyři, točí od rána a končí večerním divadelním představením. Já to mám podobně nepravidelné. Chodíme fotit na semináře, nebo mám home office. Pracuji na počítači doma, nebo ve své pracovně v Dolních Břežanech. Oba máme velice rádi přírodu. Les přitom máme dvě stě metrů od baráku. Lesy se odsud táhnou až do Německa. Krajina na západ od Prahy, zejména na pravém břehu Vltavy, je úžasná. Pěšky to máme hodinu na soutok Sázavy s Vltavou. Jsou to nádherné partie. 

Takže jste spokojený?

Tenhle způsob života je velice příjemný. Zvlášť v době internetu už vůbec člověk nemá pocit, že je někde zahrabanej. Když si něco objednám po internetu, tak mi to přivezou. Internetová komunikace úžasně změnila poměr města a vesnice. Já jsem vyrůstal na vesnici a to byly doby velice drsné oproti dnešku.   

Jak se zapojujete do obecního života?

Máme velmi intenzivní život okolo kostela. S manželkou jsme několikrát vystupovali na Noci kostelů. 

Ondřej Neff nafotil zvolský betlém:  Boží hod ve Zvoli patřil vánočním koledám

Co říkáte na středočeskou politiku?

Protože mám pracoviště v Dolních Břežanech, tak s ohromným nadšením a sympatií sleduji rozvoj této obce, která má úžasného starostu. Jsem v jistém smyslu zde usedlík, protože mi tu patří nemovitost mého pracoviště. Když sem někoho pozvu, tak nevěří svému oku, že je to jako nějaké americké městečko. Když jsme se před deseti lety do oblasti přistěhovali, tak tady na tom místě (náměstí v Dolních Břežanech) bylo smetiště.  Na stavební ohradě visel obrázek včetně jezírka a my jsme se tomu tehdy smáli. A teď je tu opravdu jezírko! Jinde jsem zažil mockrát, že se něco pěkného postavilo, ale pak nedali ani korunu do údržby. Tady je to krásné a navíc pečlivě udržované. Péče obce neskončila u investice a z toho jsem jednoznačně nadšený. Ve Zvoli se také hodně investuje, v posledních letech hezky opravili silnice a chodníky. Vzniklo tam společenské středisko. Je to obec seriozně vedená a výsledek tam nepochybně je.

Koho budete volit v krajských volbách?

Jako středočeský občan chci volit Starosty a nezávislé (STAN) a pana starostu Dolních Břežan Věslava Michalika. 

Kolik máte psů?

Dva. Chovám psy už od roku 1984. Tehdy umřel můj táta a moje rodiče nechtěli psa. Původně jsem míval vlčáka, pak rotvailera. Teď máme dvě feny pointera, to jsou angličtí ohaři. Jsou to zlatý zvířata, poslouchají a nedělají žádné problémy, neperou se, neutíkají ani nechytají žádná zvířata. Hrajou si třeba se šiškou. Jsou blažený když kopu do petflašky a oni jí chytají. Jsou to bezvadný pejskové. 

Prý také s manželkou budujete japonskou zahradu...

To je naše velká záliba. Manželka má, jak se říká, zelený palec. Já jsem se japonskými zahradami zabýval ještě dřív, než jsme se poznali. Teď nás čeká poslední velká instalace. Koupili jsme veliký kámen a musíme ho dopravit na místo. Nebude to jednoduché, protože váží půl druhé tuny. Na to místo nedosáhne jeřáb, takže budeme muset použít nějakou magii.

Co vás zajímá v místních médiích? 

S velkým zájmem čtu co se kde staví a hlavně dopravní problematiku. Tady máme zádrhel s odbočkou z okruhu, která už existuje, ale je zavřená. Je to odbočka na stávající komunikaci, která spojuje Dolní Břežany s Písnicí a Libuší. Je zatarasená, protože by to v Písnici zvýšilo provoz aut. Měli jsme i petici, kterou jsem pomáhal stylizovat, ať povolí aspoň zkušební provoz a změří se dopady. Písnice nechtěla přistoupit ani na zkušební provoz. Trvá to už asi čtyři roky. Teď je tu mezinárodní výzkumné centrum a spojka na Prahu by se hodila. Každá obec má nějaký plán na obchvat. V Břežanech se v posledních letech postavily tři kruhové objezdy. Ale lepší by bylo, kdyby se jezdilo okolo Břežan nebo okolo Písnice. A Písnice podmiňuje, že budou s otevřením souhlasit, až bude hotový objezd jejich části. Což chápu, protože průjezd je tam velmi obtížný. 

Jste majitelem Neviditelného psa?

Ano, ale je to neziskové. Z toho, že jsem vydavatel mi neplyne nic výdělečného. Mám smlouvu s Mafrou, která mi poskytuje server a technickou podporu. Já jim za to poskytuji reklamní prostor. Mám milion přístupů měsíčně, což je ve statistikách důležitá věc. Teď v dubnu budeme mít dvacet let vydávání a je to kuriozita, že jsem to tak dlouho vydržel (smích).

Ondřej Neff se účastnil akce: Demonstrace proti cenzuře na internetu