Jakub Nosek chce svůj bob dovést až na olympiádu. Svého snu se nevzdá ani přes nepříjemný handicap

Jakub Nosek je bezesporu jméno, které většině smrtelníků nic moc neřekne. Jenže to se dost možná velmi brzy změní. Plánuje totiž se svým týmem prorazit na následující olympiádě v Jižní Koreji a pořádně tam všechny překvapit. Jakému netradičnímu sportu se věnuje a i přes jaký handicap v něm patří k české špičce?

20.10.2017 - 15:38   |  
Jakub Nosek nedělá tuctový sport. V čem chce udělat díru do světa?
Zobrazit fotogalerii (6)

Život vám někdy přinese hodně překážek, a to už klidně v době, kdy s nimi moc nemůžete udělat a jste odkázáni na rodinu, jak zareaguje. Právě Jakub Nosek prožil ve třech letech nemoc, která ho takřka připravila o sluch. Jenže on se se svým handicapem popral takovým způsobem, že ho nyní skoro neomezuje. Co se mu stalo a jak se vlastně dostal k bobům, které jsou nyní jeho hlavním sportem?

Kdo tě přivedl k tomu sportu?
K bobům jsem se dostal přes našeho pilota Radka Matouška, který shodou okolností studoval na FTVS ve stejném období. To bylo zhruba v polovině roku 2014. Pozval mě na liberecký trenažér, kde jsem si vyzkoušel start a běh s bobem a předvedl jsem tam poměrně solidní časy.

Co první jízda, jaké to bylo?
Následně jsem s partou bobistů odjel na soustředění a tehdy mě to chytlo. Samotná první jízda v ledovém korytě přišla na sklonku října téhož roku v německém Winterbergu, byl jsem z toho docela nesvůj, ale strach jsem neměl, pamatuji si, že jsem se celou jízdu odshora dolů křečovitě držel, ačkoli to tak být nemá :), nicméně hned jsem věděl, že mě to bude bavit.

Jsi vlastně původně atlet, jak moc se dá něco podobného v bobech využít?
Poslední roky před začátkem kariéry na bobech jsem vlastně pořád přibíral na váze a věnoval jsem se skokům a hodům, kde je potřeba nějaká ta síla a rychlost. Spousta bobistů jsou původně atleti. Jde jen o využití toho samého v jiném sportu, který se s atletikou skvěle doplňuje.

Jakub Nosek

  • věk: 27 let
  • vzdělání: Bc. Fyzioterapie
  • atletiku provozuje od roku 2001
  • boby provozuje od sezony 2014/2015

Jaké jsou podle tebe klíčové vlastnosti člověka, které jsou nezbytné pro tento sport?
Za mě to jsou předpoklady k rychlosti, síle, výbušnosti a vyšší hmotnosti těla. Je potřeba mít vyvážený poměr síly mezi horní a dolní polovinou těla. I 120kg bobista by měl být schopen rychlého startu a udržení rychlého kroku v konečné fázi startu.

Co nejvíce odlišuje během závodu ty nejlepší od průměrných?
Detaily. Základem je mít skvěle natrénováno. Detaily přípravy materiálů - závodních nožů a samotného bobu, to, jestli strávíš v garáži o dvacet minut déle, může znamenat pár setin dolů. Týmová práce - plynulost seskočení do bobu, kterou trénujeme v Liberci na trenažeru, minimální vychýlení na startovní rovince znamená ztracené setiny. V dnešní době je ale světová dvacítka nesmírně vyrovnaná a každá chyba může znamenat ztracený závod. Pokud bych to měl brát z jiného pohledu, tak jsou to finance, materiál, zásobárna mladých pilotů a kvalitní dráhoví trenéři.

Jak často trénuješ a z čeho se tvůj trénink skládá?
Tréninky mám 5-6 dní v týdnu, některé dny dvoufázové. Patří tam posilovna, odrazy, výbušné odhody medicinbalem, sprinty, delší běžecké úseky. Ve své podstatě je to atletický trénink, ke kterému se přidávají specifické cviky. Součástí tréninku je i regenerace - fyzioterapie, masáže, vířivky, sauny, plavání - bez které tento vrcholový sport nelze provozovat.

Dosavadní sportovní úspěchy:

  • bronzová medaile ve skoku dalekém - MČR 2016
  • bronzová medaile v desetiboji - MČR 2016
  • stříbrná medaile ve skoku dalekém - MS neslyšících

Kde vlastně trénujete, když u nás není jediná bobová dráha?
Jak už jsem už říkal. V Liberci máme trenažér na kolečkách, který nám slouží pro nácvik startů a seskakování do bobu. Mimo závodní sezonu potřebujeme akorát atletický stadion a posilovnu.

A co během ní?
Před začátkem sezony vyrážejí piloti na evropské dráhy, aby tam najezdili první objem. Nejbližší dráhu máme hned za hranicemi v německém Altenbergu, která se dá považovat za domácí :-)

Dá se podobným sportem živit, jak moc se o vás stará stát a dotuje vás?
V současné době je většina bobistů zabezpečená ve sportovních střediscích v Praze na Dukle a na Olympu. Podmínky k tréninku tedy máme, ale na uživení to ve většině případech nestačí. Dotace bobového sportu jsou, ale poměrně omezené. Vzhledem k absenci dráhy u nás nemá tento sport podporu masy, ale snažíme se to alespoň trochu změnit a přilákat více lidí.

A jak je to u tebe, musíš si přivydělávat jinde?
Já se mohu věnovat tomuto sportu na 100 %, protože nemám žádné závazky, a proto mně podpora stačí. Díky tomu jsem ale taky tam, kde jsem, tedy na pozici jedničky na brzdě a díky tomu, že se tomu takto věnuji, mám i plat. 

Jaké jsou tvoje ambice pro následující sezonu?
Očekávání je velké. Čeká nás sezona se spoustou světových a evropských pohárů zakončená olympiádou v Jižní Koreji, kam se samozřejmě plánujeme dostat a budeme se snažit o co nejlepší výsledek. Věřím, že mám kvalitně natrénováno a že dostanu příležitost reprezentovat ČR na OH jak ve dvojbobu, tak ve čtyřbobu.

Boby jsou závodní sáně, používané pro zimní sport zvaný bobování. Při bobování sportovní družstva sjíždějí úzkou, točitou, nakloněnou, ledovou trať na bobu, který pohání gravitace.

Jaká je tvoje úloha ve dvojbobu a čtyřbobu? 
Jsem brzdař, tedy na posledním místě v bobu. Mým úkolem je zastavit bob z plné rychlosti až za cílovou čarou. Krom toho, že ve čtyřbobu naskakuju jako poslední, mám za úkol po křídlech (2. a 3. člen posádky) zavřít roztlačovací madla.

Jak moc je těžké si svoji pozici udržet?
Samozřejmě u nás v týmu je zdravá konkurence, hecování, což nás samo o sobě posouvá dopředu. Základem je vydržet zdravotně v pořádku a jak jinak než pořádně makat :-)

Ve výčtu tvých úspěchů vidím, že jsi získal stříbro na MS neslyšících v dálce, jaký je přesně tvůj handicap?
Jsem nedoslýchavý pro prodělané meningitidě ve třech letech, na pravém uchu mám praktickou hluchotu, tedy 99 % ztrátu, na levém cca 80 % kompenzovanou sluchadlem. 

Omezuje tě to nějak?
Ani moc ne, kluci jsou zvyklí a co potřebujeme, si řekneme před jízdou či závodem. Rytmus na startu pak máme zautomatizovaný, že ani slyšet nepotřebuju.