Povolání beru jako celoživotní poslání, říká Sestra roku Ludmila Prokopová

Vítězka Ludmila Prokopová z Příbrami a nominované sestry roku 2018 ve stejnojmenné soutěži
Zobrazit fotogalerii (4)
19.03.2018 - 07:30   |  

Prestižní ocenění Sestra roku je udělováno jako poděkování zdravotním sestrám a ostatním nelékařským zdravotním pracovníkům za jejich mimořádnou obětavou práci již několik let. Letos ocenění zamířilo do Oblastní nemocnice Příbram paní Ludmile Prokopové, která svou profesi zastává už úctyhodných 43 let. Co říká sestřička na své vítězství? A jak vůbec vzhlíží ke svému celoživotnímu povolání?

Do 18. ročníku Sestry roku, který každoročně organizuje vydavatelství Mladá fronta, bylo přihlášeno více než sedm set zdravotních sestřiček z celé České republiky. Jednou z nich byla i sestra z příbramského oddělení ARO Ludmila Prokopová, která nakonec došla až na vrchol. "Myslím, že jsem měla velké štěstí, že z toho množství sestřiček, které by si to zasloužily, to padlo zrovna na mě. Myslela jsem, že tím sítem nemůžu projít. Když jsem postoupila do finále, byla jsem velmi potěšena, ale to jsem ani náhodou netušila, co se bude dít dál," říká skromně Ludmila Prokopová z Oblastní nemocnice Příbram.

"Do soutěže mě přihlásilo vedení příbramské nemocnice. Přišlo mě také podpořit na finálový večer," říká Sestra roku 2018.

Jak se vůbec zrodila vaše účast v soutěži?
Do soutěže by mě nikdy nenapadlo se sama přihlásit, o mou nominaci se postaralo vedení nemocnice. Já měla nakonec velké štěstí, že jsem z takového množství přihlášených vyhrála. Je to pro mě velká čest.

Jak soutěž probíhala?
Po podání přihlášek zasedla odborná porota, která ze zhruba sedmi stovek vybrala osm finalistek. Už informace o tom, že jsem mezi nejlepšími osmi, byla pro mě doslova šokem, ale zároveň i štěstím. Brzy nastala chvíle, kdy jsem se měla já a dalších sedm finalistek zúčastnit finálového večera, který se konal 1. března v pražském Divadle Hybernia. Tam si porota prohlédla naše medailonky a s každou z nás udělala rozhovor.

Na galavečeru byli přítomni vaši blízcí i vedení příbramské nemocnice, že?
Ano, byla jsem opravdu ráda, že mě moji nejbližší i vedení nemocnice přijeli na finálový večer podpořit. 

Do příbramské nemocnice nastoupila Ludmila Prokopová hned po maturitě a vyzkoušela si práci na třech odděleních.

Ve zdravotnictví pracujete už více než 43 let, to je skutečně dlouhá doba. Pracujete stále ve stejné nemocnici nebo dokonce na stejném oddělení?
Do ON Příbram jsem nastoupila hned po mé maturitě a celý život pracuji zde, v příbramské nemocnici. Zpočátku jsem byla na neurologii, poté na ortopedii a nyní na ARO, kde pracuji už asi 25 let. Mohu říci, že jsem i ráda, že jsem si vyzkoušela práci na více odděleních. Každé je totiž svým způsobem trochu specifické. 

Vaše povolání je spojeno mnohdy s velkou psychickou náročností. Jak ji zvládáte? Jaké činnosti jsou pro vás ty nejlepší, které vám pomohou se od zaměstnání trochu odreagovat?
No, nemluvila bych příliš o povolání, ale spíše o poslání, tak to alespoň beru já. Někdy se to zvládá lépe, někdy o trochu hůř. Vždy to ale nějak musí jít... Osobně se velmi ráda odreagovávám například fyzickou prací na zahradě nebo třeba sportem.

Zanedlouho vás čeká zasloužený důchod. Těšíte se, že si v něm trochu více odpočinete?
Do důchodu se na jednu stranu těším, jelikož se v poslední době událo mnoho věcí v mém soukromém i pracovním životě, na druhou stranu už nyní cítím, že mi bude práce chybět. To znamená, že si dám v nejbližší době krátký odpočinek a následně, pokud bude potřeba a zájem, budu ráda do nemocnice dále chodit vypomáhat. Nyní se ale těším na klid, na své koníčky, ať kolo nebo práci okolo našeho baráčku. Hlavní je, aby člověk byl zdravý, a pak vše přijde samo. Jsem o tom přesvědčená, jelikož všechno, co jsem v životě chtěla, se mi podařilo zrealizovat. Zkrátka myslím si, že když člověk něco hodně chce, tak to může zkrátka získat.