Příběh malého řemeslníka: V centru Prahy o Vánocích nemám šanci. Z EET mám velký strach

Vánoční dárky se poslední dobou shánějí ve velkých obchodních centrech nebo rovnou na internetu, odkud přicestují až před dveře vašeho domu. O to víc je osvěžující, když zabloudíte na nějakém vánočním trhu a se svařákem v ruce najdete třeba poctivé řemeslníky. Takovým je také Martina Kučerová. Jaký je život trhovce a kolik práce je za "obyčejným" hrnečkem? 

14.12.2018 - 07:00  
Být trhovcem není žádný med
Zobrazit fotogalerii (3)

Poslední dobou jsou trhy příjemnou alternativou pro nákup jak potravin, tak řemeslných produktů. Velkoobchody jsou plné továrních výrobků bez duše a potraviny jsou často dovážené přes půlku Evropy. Každé malé město si tak hýčká svoje trhovce a Vánoce nejsou výjimkou, ba naopak. Svoje dojmy a zkušenosti nám sdělila trhovkyně Martina Kučerová, která prodává svoji malovanou keramiku Kučertina. 

Vy jako trhovkyně prodáváte každoročně, nebo je to jen sezonní povolání? 
Prodej na trzích využívám celoročně, podle nabídky. Největší akce typu Masopust, Velikonoce, Farmářské trhy, Vánoce nesmím vynechat, ale jezdím do malých měst po celém kraji, klidně jen na obyčejnou akci na náměstí, kde se odehrává nějaký doprovodný kulturní program. 

Když neprodáváte svoje produkty na trzích, jakou cestu volíte? E-shop nebo kamenný prodej? 
Já využívám své webové stránky a taky kamenný obchod. Mám nyní tři obchůdky, kde si měsíčně platím nájem poličky plus prodavačku. Občas mám nějakou konkrétní zakázku, tak samozřejmě hotové produkty rozvážím nebo posílám poštou. Primárně však navštěvuji trhy. 

Podle čeho si trhy vybíráte? Jezdíte i do měst ve Středočeském kraji?
Trhy si vybírám podle ceny nájmu a návštěvnosti. Jezdím i mimo Prahu a hlavně do Středočeského kraje. V poslední době jsem si oblíbila například Lysou nad Labem. Tam jezdím na jaře i na podzim.

Jaká jsou další vaše nejoblíbenější místa? 
Ráda jezdím do zmiňované Lysé nad Labem, do Černošic k Berounce a o Vánocích na dejvické farmářské trhy.

Liší se ceny pronájmů v souvislosti s obdobím, kdy prodáváte? Je o Vánocích dráž? 
O Vánocích je dráž určitě v centru Prahy, tam já jako malý řemeslník nemám šanci. Ceny se na některých místech pohybují v astronomických částkách. 

Jak se připravujete na chystané zavedení EET i pro drobné řemeslníky? Jaký je podle vás život živnostníka v České republice?
Já zatím EET nemám, ale čeká mne v poslední vlně. Mám strach z dalších výdajů. Už tak je pro živnostníka situace nepříznivá. 

Kolik trhů za celý rok navštívíte? 
Nejvíc na jaře v období Velikonoc a Vánoc. To jsem celý advent na trzích. Za celý rok klidně i dvacet až třicet trhů. Vše dělám v podstatě sama. Nemám nikoho, kdo by mi hrnky prodával, takže nemohu být na dvou místech najednou. Všechny hrnky projdou mýma rukama. Každý obrázek, tečka, vzor. To zabere obrovské množství času. Když jsem na trhu, kde je o produkt zájem, najednou už nemám co prodávat a vše vyrábím znovu nanovo. 

Pracujete s keramikou. Jak dlouho se jí věnujete a proč jste se rozhodla právě pro ni? 
Věnuji se keramice osmým rokem. Jsem vlastně samouk. Kdysi jsem si byla v nějakém studiu namalovat hrnek, a tak mne to chytlo, že jsem si pořídila malou pec, pár litých polotovarů z forem a zápasila s glazurou, teplotou v peci.

Keramika je tak trochu alchymie, nikdy vlastně nevíte, co ve finále z pece vyndáte, musíte přesně dodržovat postupy, aby byl výsledek ke spokojenosti vaší a hlavně zákazníka. Proto mne vlastně i ta práce baví, kreativita, adrenalin, vymýšlení nových vzorů, malování a odezva od zákazníků, ta je pro mne nejdůležitější. Když u stánku pak slyším chválu na svou práci, to je ta největší odměna .

Jak vzniká takový keramický hrneček? 
V keramickém centru zakoupím keramickou hmotu (hlínu), z té se hrnek na hrnčířském kruhu vytočí. Pak přijde nalepení ouška a takto musí asi tak týden schnout. Suchý vytočený hliněný hrneček vložím do pece a přepálím, tak vzniká přežah a já mohu začít s glazurou.

Já osobně namáčím do bílé glazury, což je prášek, který si smíchám s vodou. Na takto namočený bílý hrnek maluji barevnou glazurou. Poté jde hrnek opět do pece, kde probíhá ostrý výpal. Sypká glazura zesklovatí a při této vysoké teplotě vzniká hotový lesklý, plně funkční hrnek.

Na všechny glazury je nutné podle vyhlášky mít takzvané atesty. Jedná se o užitkovou keramiku, která musí být nezávadná a může přijít do kontaktu s potravinami.

Být řemeslník znamená každý kus produktu vzít do ruky a nechat na něm svůj vlastní podpis. Nejde o žádnou strojovou výrobu. Kolik takových hrnků jste schopná denně sama pomalovat? 
Denně, když už mám vytočené a vypálené polotovary, namaluji podle malby tak 15-20 hrnečků. 

Mají lidé v dnešní hektické době, kdy si mohou zákazníci produkt nechat poslat až domů, vůbec zájem o nákupy na trzích, kde musí vybírat a něco hledat? 
Myslím si, že v dnešní době lidé ocení ruční výrobu, originál koupený přímo od výrobce. Já mám štěstí, že se za mnou i zákazníci vracejí a mají radost z ručně malovaného hrnečku, který jim zpříjemní chvilky u kávy či u čaje.