Básníkova dieta: Lord Byron byl zastáncem kultu štíhlosti. Co všechno pro to dělal a můžeme se nechat inspirovat?

V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale
  |   osobnost

Považujeme za běžné, že se lidé, zvláště ženy, snaží alespoň občas držet nějakou tu zaručenou dietu, od níž čekají úbytek pár kilogramů. Kde se ale tahle posedlost vlastně vzala? Pro mnohé bude možná překvapením, že jednou z prvních - jak bychom dnes řekli - celebrit, byl muž, básník Lord Byron. A dokázal opravdu zajímavé kousky. Chtěli byste se jím inspirovat?

George Gordon Noel Byron, známý také jednoduše jako Lord Byron, pobyl na světě pouhých šestatřicet let, ale i za tu dobu toho stihl opravdu hodně. Proslavil se jako básník, jeden z největších představitelů romantismu, ale také jako velmi výstřední člověk, v jehož blízkosti muselo být velmi složité žít.

Podivné dospívání na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, ovlivněné výchovou zvláštní chůvy, jež mu vodila až do domu pochybnou společnost z nedalekých hospod, mladého lorda, který svůj titul zdědil už ve třinácti letech, poznamenala na celý další život. Dalo by se říct, že mu žádný skandál nebyl cizí, ať už šlo o ty sexuální, finanční nebo prostě jen takové obyčejné, řekněme všední.

Posedlost štíhlostí

I přesto si ale velice zakládal na tom, jak ho lidí vidí a vnímají. Od dětství měl problém s nohou, kvůli čemuž kulhal, a tak se rozhodl, že alespoň zbytek svého těla bude mít plně pod kontrolou. Některé problémy, snad i mnohem závažnější, ho proto netrápily tolik jako právě jeho postava. V tom se jistě vyrovnal i mnoha současným celebritám.

Touha po štíhlosti básníka posedla již ve studentských letech, lépe řečeno dokonce v dětství, kdy si patrně uvědomil, že má sklony k tloustnutí, a to rozhodně nehodlal dopustit. Nasadil si tedy dietu, kterou bychom mu jistě nezáviděli. Denně si dovolil třeba jen několik sušenek, jindy zase brambory zalité octem. Právě ocet mu měl pomoci k vysněné štíhlé postavě. Ale to ještě zdaleka nebylo všechno.

Ocet a tabák

Jen velmi přísná, dalo by se říct až krutá a organismus ničící dieta lordu Byronovi ale nestačila. Aby se zbavil ještě více přebytečných kilogramů, oblékal se tak, aby se s jistotou po celý den důkladně potil. Za pět let se mu tak podařilo z průměrného 88kilogramového muže “vytvořit” sedmapadesátikilového drobného chlapíka.

Co to dělalo s jeho zdravím, to už je ale další věc. Rozhodně nelze nikomu doporučovat konzumaci octa v takovém měřítku, jako ho do svého jídelníčku zařazoval právě Byron. Stalo se ale, že dokonce i takto žijící člověk dostal hlad. V takovém případě mu pomáhalo kouření doutníků nebo žvýkání tabáku. Mohlo se s takovým způsobem života jeho tělo vůbec vyrovnat?

Zakázal debaty o jídle

Kromě toho, že se neustále, vlastně po celý svůj život omezoval v množství jídla, které si dovolil sníst, stal se z něj záhy také vegetarián, který důsledně odmítal jakékoliv maso. Jednou si v dopise postěžoval svému příteli, že se pokusil ochutnat rybu, ale udělalo se mu z ní špatně.

Ve své posedlosti hladověním zašel už na studiích tak daleko, že dokonce i rodině svého spolužáka, která jej měla přivítat na návštěvě, předem napsal, aby se lidé v domě v jeho přítomnosti zdrželi jakýchkoliv debat o jídle. Byl to opravdu zvláštní požadavek od očekávaného hosta. Byron už byl ale takový a rozhodně se nechtěl nechat ve svých názorech nikým omezovat.

Ženy nesmí jíst na veřejnosti

Mladý lord se ale (bohužel) ve své posedlosti štíhlostí neomezoval pouze na svoji vlastní postavu. Byl velkým propagátorem diet a budeného bledého vzhledu, který mohl působit poněkud zvláštním až tajemným dojmem. A to jistě muselo romantickému básníku, ovlivněnému historickými rytířskými příběhy, velmi imponovat. Rozpoutal ale vlnu držení podobných diet i u dalších nejen známých osobností své doby.

Ženám dokonce doporučoval, aby nikdy na veřejnosti nic nejedly. Nebylo to podle něj ani estetické ani dost ženské. Jediné, co by snad dívky a dámy ve společnosti mohly pozřít, měl být humří salát a šampaňské. Ostatně s podobnou osvětou začal už v dětství u své vlastní matky, které vyčítal, že stále jen jí a nevypadá dost štíhle. I přesto, že se takové rady už na první pohled zdají šílené, našel svoje následovníky, kteří si po jeho vzoru dobrovolně ničili zdraví i život.

Bojoval za práva ostatních, ale svůj život prohrál

Sám lord Byron, který se v dospělosti kromě flámování, vytváření skandálů a držení kruté diety věnoval také důležitějším tématům, jako bylo samozřejmě psaní, ale také boj za práva dělníků, proti trestu smrti a nakonec také boji Řecka, kam se odstěhoval, proti Osmanům, se ve své posedlosti podle jeho názoru krásným štíhlým tělem nedožil tak vysokého věku, jak si jistě sliboval. Na celkové vyčerpání organismu, zapříčiněné patrně částečně malárií, kterou onemocněl, částečně zásahy lékařů, kteří v té době mnoho nemocí “řešili” pouštěním žilou, a pak také nedostatečnou výživou, zemřel básník, jehož dílo obdivuje svět dodnes, v pouhých šestatřiceti letech.

Jak by to všechno dopadlo, kdyby po celý svůj život svoje tělo neničil dobrovolným hladověním? Měl by více síly na boj s nemocí? To se dnes už nedozvíme, jisté ale je, že si svým přístupem k jídlu rozhodně nepomohl. Inspiraci jeho metodou tedy jistě raději zavrhneme dříve, než bychom o ní začali vůbec uvažovat.

Zdroje: BBC, Mashed, Wikipedia

KAM DÁL: Mentální anorexie je nebezpečnější, než si mnozí myslí. Sledujte první příznaky a můžete svým blízkým zachránit život.


Životní styl

Hobby