Jiřího Sováka si můžeme pamatovat třeba z legendárních Chalupářů, nezapomenutelných Světáků, z nesmrtelné pohádky Ať žijí duchové a z komedií samozřejmě nemůžeme vynechat ani film Marečku, podejte mi pero! Objevil se ale i v desítkách dalších snímků – pohádkových, komediálních i vážněji laděných. Jiří Sovák je zkrátka dodnes ikona našeho hereckého fondu. Kdyby ale poslechl svého tatínka, mohlo to všechno dopadnout úplně jinak.
Kdyby rozhodoval otec, byl by z Jiřího číšník
Jiří Sovák se totiž narodil do rodiny hostinského Schmitzera, jehož příjmení také až do dospělosti nosil. Poté se rozhodl, že se k částečně židovskému původu raději nebude hlásit, a tak se z budoucího herce stal Jiří Sovák. Se svým synem měl ale jeho otec hoteliér původně docela jiné plány. Chtěl, aby se kluk vyučil poctivému řemeslu a navíc aby mohl později pomáhat, nebo snad dokonce převzít živnost.
Protože se herec narodil v roce 1920, tedy jen dva roky po vzniku republiky, mohlo se tehdy v návalu euforie zdát, že soukromé podnikání v pohostinství bude vždy vynášet. Nikdo tehdy ještě netušil, že přijde další válka a po válce komunisté.
Na praxi do nevěstince
Mladý Jiří Schmitzer se tedy jako poslušný syn dal na učení, měl se z něj stát číšník. A jako takový musel také samozřejmě absolvovat praxi, aby získal potřebné dovednosti. Vydal se tedy na Kladno i do Jíloviště, ale to nebylo všechno. Už jako šestnáctiletému chlapci mu otec vyjednal „stáž“ v hospodě U Vacků. Kdyby šlo jen o hostinec, nebylo by o čem přemýšlet, jenže tohle zařízení poskytovalo i další služby. Na pokojích se tady scházeli prostitutky a jejich klienti – a dlužno podotknout, že prý nešlo o žádný dům lepší úrovně.
Vydal se za svým srdcem
A tak se budoucí slavný muž stříbrného plátna pohyboval mezi lehkými děvami, tu a tam podle svých vlastních slov nakoukl do tajemství podnikání svého šéfa, zvláště když dostal za úkol obsloužit páry, které si objednaly pohoštění na pokoj. Byla to ta nejlepší škola pro mladého kluka? Jeho rodičům to nevadilo. Brzy však vyšlo najevo, že Jiří míří do docela jiného světa, než který mu nabízel jeho otec. I když to doma velmi vřelo, odešel z rodného domu a vydal se po své cestě. Tu mu ukázalo ochotnické divadlo, od něhož byl pro talentovaného mladého muže už jen krok k herecké profesi.
Dělník Jiří Sovák
Uživit se herectvím jako začínající umělec, to bylo tehdy prakticky nemožné. A tak se musel také Jiří Sovák živit, jak jen to šlo, mnohdy jako dělník, aby mohl po večerech hrát. Vyplatilo se to a později si mohl užívat slávu jako jeden z vyvolených umělců s ohromnou oblibou u diváků. Pro takovou kariéru ale také samozřejmě potřeboval dobré rodinné zázemí, které mu nabídla až jeho třetí žena Anna.
Jeho žena Anna ho velmi milovala
„Byl s ním nádherný život i přes všechny peripetie, přesto, že jsem občas brala do ruky sekerku s nadějí, že se mi ho podaří trefit hned napoprvé, ale všechno se dalo překonat jen proto, že on byl naprosto jedinečný. Byl unikátní, byl to solitér. Byl nezaměnitelný a byl nepředstavitelně vtipný a dokázal sám sebe báječně shodit,“ svěřila se v rozhlasovém Toboganu se svými vzpomínkami na manžela vdova Anna při příležitosti patnáctého výročí odchodu slavného herce.
Měl výbornou paměť – ale jen když se to hodilo
„Měl vynikající hereckou paměť, rychle se učil i Moliéra, což jsou velmi těžké texty. Ovšem velmi rychle ztrácel paměť, když se od něj chtělo něco doma. Tam bylo vždycky nutné najít tu pravou cestu až k jeho uchu, aby to bylo všechno naprosto jasné,“ naznačila Anna Sováková některá úskalí života se svým milovaným mužem. Vydržela s ním ale celých dlouhých čtyřicet let. A stejně jako ona si vážila svého manžela, vážil si Jiří Sovák své Andulky. Přesto se říkalo, že se mu občas věrnost tak trochu vymkla z rukou. I kdyby – jak je vidět, manželé všechny problémy úspěšně překonali, a tak nakonec nedošlo ani na onu avizovanou sekerku…
Zdroj: autorský text, Takový byl Jiří Sovák ( Besserová, M.)
KAM DÁL: Životní tragédie herce Jiřího Sováka: Syna mu definitivně vzala tragická autonehoda.
