Ladislav Stroupežnický: Nepovedená sebevražda ho připravila o část obličeje

K tomu, aby se proslavil jako spisovatel, nepotřeboval ani literární vzdělání. Ladislav Stroupežnický patří mezi přední české dramatiky, jejichž dílo neztratilo nic na své oblíbenosti a nadčasovosti. Vždyť hra Naši furianti se v divadlech hraje dodnes. Jaký byl život tohoto umělce, který miloval život a rád se s chutí od srdce zasmál, přestože jeho obličej nesl známky po nedokonané sebevraždě?

07.01.2020 - 12:00  
Ladislav Stroupežnický je českým dramatikem a autorem stále oblíbených her
Zobrazit fotogalerii (3)

Ladislav Stroupežnický se narodil 6. ledna 1850 v Cerhonicích nedaleko Písku do rodiny vzdělaného správce zdejšího premonstrátského velkostatku. Letos by tedy oslavil už 170 narozeniny.

Těžko soudit, jakým byl Stroupežnický studentem, jisté však je, že dokončil pouze dvě třídy písecké reálky. Jako pozdější dramatik byl tak vlastně bez literárního vzdělání. To mu ovšem nebránilo v tom, aby se stal autorem her, které česká divadla uvádějí i v současné době.

Zpackaná sebevražda

Když bylo Ladislavu Stroupežnickému sedmnáct let, účastnil se v noci číhané, při níž se mu stala nehoda - omylem vystřelil na hajného. Pocit, že snad zabil člověka (hajný ovšem přežil), ho donutil ihned obrátit zbraň proti sobě. Sebevražda se mu však naštěstí nepovedla. Jak tomu u takových zranění velmi často bývá, ustřelil si spodní čelist a část nosu.

S těžkým zraněním se léčil dlouhých devět měsíců na pražské klinice. Podstoupil také plastickou operaci, která mu měla vrátit vzhled. Přesto zůstal až do konce svého života znetvořený. Módní plnovous alespoň částečně jeho zohyzdění skrýval. Postupně se učil se svým znetvořením žít.

Když se uzdravil, vrátil se Stroupežnický zpátky do rodných Cerhonic. Zde dostal za úkol uspořádat zámecký archiv.

Začátky na literární dráze

K velké zálibě Stroupežnického patřilo psaní. Už v roce 1871, tedy v jeho jednadvaceti letech, mu časopis Humoristické listy uveřejnil první povídku s humornou tematikou. Legrace nebyla Stroupežnickému vůbec cizí. Rád se smál a vymýšlel i v práci různé šprýmy pro pobavení své i kolegů. Jeho smysl pro humor je ostatně patrný také v jeho díle.

V psaní humoristických povídek pokračoval i nadále a přispíval do Šotka - přílohy Národních listů, beletristického týdeníku Lumír i humoristického časopisu Paleček. Stroupežnického záměrem bylo prosadit se jako humorista.

Nesmlouvavým dramaturgem

Po svém přestěhování do Prahy se stal úředníkem první české Pojišťovací banky a poté magistrátním písařem. Když bylo po osudném požáru znovu otevřeno Národní divadlo, stal se v něm Ladislav Stroupežnický v roce 1882 na doporučení ředitele F. A. Šuberta dramaturgem. Tuto funkci, v níž se cítil jako ryba ve vodě, vykonával až do své předčasné smrti. V nové roli byl přísným a nesmlouvavým, a také proto málo oblíbeným. Jen díky tomu se mu ale podařilo získat hned v počátcích Národního divadla jeho vysoký kredit.

Úspěšný dramatik

Jako prozaik se Ladislav Stroupežnický příliš neproslavil. Dařilo se mu až jako dramatikovi. Napsal přes deset her, z nichž nejznámější jsou Naši furianti, Zvíkovský rarášek, Černé duše, Zkažená krev. Na motivy jeho her Paní mincmistrová a Zvíkovský rarášek byl v roce 1938 natočený film Cech panen kutnohorských režisérem Otakarem Vávrou se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.

Osobní život

Ve svých čtyřiceti letech se Ladislav Stroupežnický oženil s herečkou Annou Turkovou. Manželství si však dlouho neužil a vlastně ani dlouhého života, protože přesně na den 25. výročí pokusu o sebevraždu 11. srpna umírá ve 42 letech na onemocnění tyfem. Pohřbený je v Praze na Olšanských hřbitovech.