Pandemie koronaviru doslova rozcupovala plány většiny umělců či divadel. Mnozí herci museli sáhnout po jiném zdroji obživy, jiní měli našetřeno. Martin Zounar byl připraven, že si najde práci mimo "obor", pro něj naštěstí k tomu ale nedošlo. Začal se věnovat sám sobě, což je na jeho figuře vidět na první dobrou.
Ale na pandemii vlastně našel i něco pozitivního. S dcerami rozjeli vlastní pořad na sociálních sítích. A dnes? Pomalu se vrací k práci, kterou miluje. Co chystá na léto a proč u něj nikdy nehrozí dovolená na Bali? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.
Martine, jak jste se vyrovnal s restriktivními opatřeními v rámci koronaviru?
Nedalo se nic dělat. Bylo to zkrátka tak a my jsme byli postaveni před hotovou věc. Co mě mrzí, je přístup naší vlády ve srovnání s okolními státy. Vezměte si například Chorvatsko. To je země, která je živa převážně z turistického ruchu a zachovali se tam ke svým občanům úplně jinak. Mnohem více podnikatele podpořili, takže podniky nekrachovaly. Všichni podáváme daňová přiznání, funguje EET, takže proč nepodpořit podnikatele tak, jak si zaslouží? Proč nemohli dostat třeba 60 nebo 70 % doložených příjmů? Prostě naše vláda úplně nezafungovala.
Ovšem možná na její obranu - asi nikdo nečekal, co se bude dít...
V rámci první vlny ano, souhlasím s vámi. Překvapení bylo velké a lze pochopit, že se zavíralo ze dne na den. Ale pak přišla druhá vlna, takže jsem logicky očekával, že vláda využije zkušeností a my budeme moci s určitými omezeními normálně fungovat. Bohužel se to opět nestalo. Dopady na ekonomiku, nejen na kulturu, jsou obrovské. Budeme se z toho ještě dlouho vzpamatovávat.
Necháte se očkovat?
Zatím vakcínu nepotřebuji. Nechávám se pravidelně testovat, mám v těle vlastní protilátky. Takže nevidím důvod, proč bych si měl nechat do těla píchat něco umělého. Nicméně, pokud jednou přijde nařízení shora, že očkování je povinné pro všechny, tak se samozřejmě nechám.
- jeho první velkou rolí byl voják Tomáš v televizním seriálu Chlapci a chlapi
- od roku 2011 hraje lékaře Bohdana Švarce v Ordinaci v růžové zahradě
- ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako nestraník na 4. místě kandidátky strany VIZE 2014, neuspěl
- je zadaný, má jednu vlastní a jednu nevlastní dceru
Někteří umělci hledali alternativní způsoby obživy a zkusili si během lockdownu nová povolání. Co vy?
Věnoval jsem se hlavně sám sobě a věcem, na které standardně nebylo tolik času. Začal jsem hodně cvičit a hýbat se, což se pozitivně projevilo i na fyzičce a postavě. Také jsem natáčel vlastní pořad o vaření na Instagram. Vařit mě vždycky bavilo a mám k tomu hodně blízko. A nejlepší na tom bylo, že mě točily mé dvě děti. Vytvořili jsme to společně, což pro mě bylo nejcennější. Ohlasy byly skvělé. Naštěstí jsem se nedostal do situace, že by nebylo na chleba. Ale kdyby to přišlo, tak by nebylo zbytí a prostě bych si musel najít jinou práci.
Takže i něco pozitivního se na covidu našlo?
Zní to možná divně, ale je to tak. To, že jsem mohl něco vytvářet s rodinou a hlavně s nimi strávit tolik času, naopak opravdu považuji naopak za největší přínos všeho, co se dělo kolem koronaviru. Hodně jsme si ten čas užili, ale i tak jsem šťastný, že se můžu naplno vrátit ke svojí práci. A ještě jednu věc jsem se za ten poslední rok a půl naučil - říkat svůj názor vždy a všude na rovinu a bez okolků.
Mluvíte o návratu k práci, jak si tedy užíváte návrat na jeviště?
Neuvěřitelně! Vezměte si, že jsem byl zvyklý hrát přes 20 představení měsíčně a najednou nic. Kvůli covidu jsme museli zrušit přesně 293 představení. Já prostě herectvím a divadlem žiju, takže když nás zavřeli, bylo to složité. Ale nejen pro mě, pro všechny, koho to jakkoli zasáhlo. Přes léto jedu na tour s hrou Strašidlo Cantervillské, což už je klasika. Lidi už vědí, na co jdou, a pravidelně se vrací. Na každém představení je přes 600 lidí, to je prostě pecka. Vždyť jsme začínali s osmi zastávkami, teď už jich bude sedmadvacet. No, a od září hraju se souborem Jiřího Turka JT Promotoion „Dva nahatý chlapy“, od listopadu se pak budeme potkávat v divadle Metro, na to se také moc těším.
Zmínil jste hru Stašidlo Cantervillské. Pokud se nepletu, vyrážíte s tímto představením na tour letos již počtvrté. Proč je představení tak úspěšné?
Za prvé je to v přístupů kluků, kteří to celé postavili. Od režie po produkci je vše děláno poctivě, s obrovskou profesionalitou a maximálně dotažené. Když si lidi koupí lístky a dorazí na představení, vidí, že opravdu přijelo divadlo a nemají pocit, že jsou to nějaký hadráři. Veškerá technika a zázemí se převáží ve třech kamionech, což znamená kvalitní zvuk, velké koncertní podium a krásné kulisy, které se navíc propojí s neopakovatelnou atmosférou hradů a zámků. Já vím, že je to klišé, ale fakt se sešla skvělá parta, vzájemně se na sebe těšíme a ta atmosféra mezi námi se pak promítne i do diváků. Moc se těším, až se zase potkáme, na zkoušky, na všechno, fakt moc.
A asi se také dá říct, že je to pro všechny, že?
Přesně tak. Na nic si nehraje, je srozumitelné a baví celé rodiny od dětí až po babičky. Navíc má skvělé obsazení, Bára Štěpánová jako paní Umneyová, Martin Pošta jako strašidlo a do toho písničky od Přeletek (vokální trio Přelet M.S. - poznámka redakce). To spojení se zpěvem je velká věc a lidi to mají rádi.
Pokud hrajte takovéto sezonní představení, máte nějaký mechanismus, jak si připomenout texty? Učíte se je pokaždé, nebo vám prostě naskočí samy?
Tak to bohužel vůbec, vždycky musím vzít do ruky papír a znova si to několikrát projet. Jasně, v hlavě něco zůstane, ale rozhodně to není tak, že bych si stoupnul na jeviště a dal to bez přípravy.
Zbývá vám vůbec čas na dovolenou s rodinou?
Jak skončí první várka Strašidla, vyrážím s rodinou na dva týdny pryč, na Slovensko. Pak zase v srpnu a od září už mě zas čeká kolem 23 představení za měsíc. Tak to půjde až do června.
Co je pro vás ideální dovolená, moře, hory, nebo zůstat v České republice a toulat se po naší zemi?
Mám rád karavany, obytňáky. A čím dál víc dávám přednost tomu pronajmout si domek, ne vilu, domek někde na pobřeží, třeba v Chorvatsku nebo ve Francii. A když říkám domek, myslím tím opravdu domek. On přepych je sice příjemná věc, ale nedokážu si představit trávit dovolenou ve vile, jako mám v Praze. Prostě domek u moře a horská chata na horách je pro mě ideál. Navíc musíme vždycky vybírat podle toho, abychom mohli vzít s sebou i naše psy. Takže cestujeme autem a tak, aby mohli jet s námi.
Takže dovolená na Bali asi nehrozí, co?
Hm, tam se asi nikdy nepodívám. Ale člověk nemusí vidět vše, ne? Mám svá oblíbená místa v Chorvatsku, kam jezdíme také třeba jen na prodloužený víkend. Ve čtvrtek tam a v neděli zpět. Řídím rád, takže mi to vůbec nevadí. Naopak to mám jako relax a klidně takhle vyrazíme několikrát za rok.
KAM DÁL: Helena Růžičková od šesti let kouřila. Legenda českého filmu trpěla podvýživou a měla velké tajemství.
