Panenská královna bez dětí a bez manžela. Alžběta I. byla ve skutečnosti mužem, tvrdí jedna teorie

Mohla být tato jemná žena ve skutečnosti vlastně muž?
 

Dcera Anny Boleynové a Jindřicha VIII., královna Alžběta I., žila na tehdejší dobu opravdu netradiční život. Místo toho, aby dychtila po nápadnících a žádostech o ruku, každé podobné náznaky razantně odmítala. Podle dnešních vědců k tomu měla pádný důvod…

Alžběta I. si své dětství příliš neužívala. Jednak nebýval život královských potomků tak idylický, jak si mnohdy dnes představujeme, a pak je také potřeba vzít v úvahu takovou “drobnost”, že jí její tatínek nechal popravit matku, když byly Alžbětě pouhé tři roky. V takové rodině jistě nebyla velká radost žít. Je ale bohužel pravdou, že se v tak významných královských rodech, jakým Tudorovci rozhodně byli, podobné lapálie stávaly poměrně často.

Podivný strýček Thomas

Alžbětě tedy zůstal jen otec, ale ani ten ne na dlouho. Bylo jí pouhých třináct let, když osiřela úplně - a aby toho nebylo málo, stěhovala se ke své maceše Kateřině Parrové. Spolu s nimi žil i Kateřiny milenec Thomas Seymour, jemuž brzy jedna milenka (a později i manželka) Kateřina přestala stačit. Nebohá Alžběta tak neunikla obtěžování z jeho strany. Kdo za to mohl? Podle Kateřiny to byla právě Alžběta - a tak zneužitá dívka musela jít o dům dál. Klid to ale Alžbětině maceše přineslo jen na několik měsíců. Po porodu vlastního dítěte zemřela a Thomas Seymour se stal vdovcem. Neměl ani manželku ani milenku, ale protože byl mužem činu, rozhodování a další kroky mu nedělaly problémy. Kam jinam by vedly, než právě k Alžbětě?

Rozhodnutí, které stálo život

Thomas Seymour se sice rozhodl poměrně rychle a také pragmaticky, rozhodně ale ne správně. Nešlo jen o ženu, šlo o dědičku trůnu a tam jdou všechny ohledy stranou. Seymour tak za své rozhodnutí zaplatil životem, když byl “pro jistotu” popraven. Jeho případným nárokům na anglický trůn musela být učiněna přítrž.

Královna na vdávání

Alžbětě I. bylo 25 let, když usedla na trůn jako královna Anglie. Byla mladá, rozhodně nebyla ošklivá a hlavně - byla královnou, i když svéhlavou. Ostatně právě tato její vlastnost byla Anglii mnohdy k užitku. Těžko by tedy někdo mohl očekávat, že se jí budou nápadníci vyhýbat, a také že ne.

Manžela nechtěla

I když o žádosti o ruku neměla Alžběta I. nouzi, žádnou z nich nikdy nepřijala. Proč, to se mohou vědci a historikové jen přít, do mysli mladé královny nikdo dnes již nenahlédne. Ve hře může být hned několik důvodů, z nichž jeden se nabízí na první pohled. Mohl za její nezájem o manželství Thomas Seymour a jeho sexuální obtěžování dospívající dívky? Možná ano, možná ne. Proti této teorii hovoří zprávy o jejím pravděpodobně mileneckém vztahu s přítelem z dětství Robertem Dudleym, který byl také jediným kandidátem na jejího manžela, o němž byla ochotná alespoň uvažovat. Rozhodnutí bylo ale nakonec stejné jako ve všech ostatních případech.

Psychická porucha? 

Dalším možným důvodem je právě povaha Alžběty I., která byla panovnicí, jež zkrátka nepociťovala potřebu mít vedle sebe muže, o něhož by se mohla opírat. Pokud by nebyly pravdivé zvěsti o mileneckém vztahu s Dudleym, mají vědci ještě další vysvětlení pro její odpor k manželství. Mohla by jím podle nich být porucha zvaná vaginismus, vlastně křeč, která neumožňuje naplnění manželství. Jde většinou o poruchu psychickou. Ať už byly Alžbětiny důvody jakékoliv, jedno je jisté. Bez naplněného manželství zůstala královna, jež vládla Anglii plných 45 let bez potomka, a tedy následníka trůnu. To byla také otázka, která trápila mnohé šlechtice, kteří královnu neustále nabádali, aby se vdala (v mladším věku) a později aby alespoň určila svého nástupce. Alžběta ale všem těmto výzvám vytrvale odolávala až do své smrti, po níž usedl na trůn její bratranec Jakub.

Žena nebo muž? 

Neochota královny Alžběty provdat se a porodit potomka podle jedné velmi zvláštní a jen těžko uchopitelné teorie pramenila ale ze zcela jiného důvodu. Alžběta I. podle této verze uchvacujícího příběhu nebyla žena, ale muž. Jak se to mohlo přihodit? V době, kdy pobývala bez velkého zájmu svého otce Jindřicha VIII. na venkově, prý pravá princezna Alžběta z neobjasněných příčin zemřela. Takovou zprávu králi nikdo oznámit nechtěl, a tak se energičtí poddaní krále v obavách o vlastní život pustili do hledání “náhrady”. Našli ji, ale nešlo o dívku, nýbrž o chlapce, nápadně podobného původní Alžbětě. Jeho příbuznost s králem pak dávala také možnost určité rodové podoby. Bylo by to možné?

Může být tajemství tak důkladné? 

Jen těžko je možné si představit, že by kdokoliv, natož panovník či panovnice, po celý život mohl utajit svoje skutečné pohlaví. V jednu dobu byla královna Alžběta velmi těžce nemocná, sloužící se o ni museli starat po všech stránkách. Je možné, že by si například při pomoci při hygieně nikdo ničeho nevšiml? Je možné, že by se nenašel nikdo, kdo by o tom neinformoval po královnině smrti? Je přece tolik možností, tolik cest, kterými by takové tajemství mohlo uniknout, a je snad docela nemožné všechny zavřít tak neprodyšně, aby se nikdo nepodřekl. Ale pověst zde je a místní lidé v Overcourtu a okolí, tedy v místech, kde k záměně princezny za místního chlapce mělo dojít, tomu vlastně tak trochu věří dodnes. Jak to ale bylo doopravdy?

KAM DÁL: Venčení psa v sychravém počasí má svoje pravidla. Pes si zaslouží prožít podzim ve zdraví.