Youtuber Tary: Od přízně fanoušků k nenávisti je kousek, ta hrana je hodně tenká

Parkour je Taryho velká vášeň, dokáže úžasné věci
Zobrazit fotogalerii (3)
19.10.2020 - 06:30  

Patří mezi nejúspěšnější české youtubery, na sociálních sítích ho sleduje hodně přes milion fanoušků. Tary byl dokonce magazínem Forbes zařazen mezi stovku nejvlivnějších Čechů. Jak vnímá popularitu, užívá si vliv a moc, kterou má? A co si myslí o vládních opatřeních proti pandemii koronaviru, jak konkrétně se ho dotýkají? Nejen o tom jsme si povídali v době, kdy jsme si ještě mohli dát v restauraci kávu a něco na zub.

Tary, na úvod možná úplně banální otázka, ale zároveň vlastně vystihuje vše, o čem se budeme bavit. Takže, jak se stát youtuberem?
Úplně nevím, z jakého konce odpověď uchopit. Spousta lidí, kteří mají na youtube.com založený kanál, se považují za youtubera jen díky tomu, že produkují videa. Já si ale myslím, že se jím stanou až tehdy, jakmile se touto prací začnou živit. Člověk musí vymyslet video, natočit, sestříhat a tento produkt umístit na YouTube. A pokud má nastavenou reklamu přes Google, začne mu to generovat příjmy. Samozřejmě podmínkou je, že má sledovanost.

Rozumím, to je v podstatě profesionální youtuber. Amatéry tedy nepovažuješ za youtubery?
Ale ano. Opravdu záleží, jak se na to podíváš. Jasně, dá se říct, že youtuberem se člověk stane i z přesvědčení. Má kanál, ale nemusí generovat placený obsah. Fakt záleží na úhlu pohledu každého člověka. Ale asi takhle - stát se youtuberem není složité, daleko těžší je se udržet nahoře a být v povědomí. Ale tak je to v celém showbyznysu a vlastně i v jiných oborech.

Jak se tedy stát v této branži úspěšným? Sám jsi to naznačil, video si může natočit prakticky kdokoli.
Člověk v první řadě musí vymyslet originální obsah. Když na svůj kanál přenesete něco nového, vymyslíte novou věc a začnete to lidem servírovat, začnou si to mezi sebou sdílet. Začínáte na nule, pak se dívá rodina, nabalují se kamarádi ze školy a další a další. Říkají si mezi sebou, co viděli a že to bylo dobré. Přirozeně začínají stoupat počty zhlédnutí a odběratelů. Takto se můžeš stát úspěšným youtuberem. Na druhou stranu, kde je úspěch? V počtu lidí, kteří tě sledují? Spíš si myslím, že úspěšný je člověk, který si splnil svůj sen a cíl na YouTube. Pak může mluvit o úspěchu.

- pochází z Ukrajiny, vlastním jménem Taras Anatolievich Povoroznyk
- přezdívka Tary se odvíjí od jeho křestního jména
- do České republiky přišel s rodiči v devíti letech
- na YouTube ho sleduje více než 880 tisíc lidí, na Instagramu má přes 620 tisíc followerů
- jeho dosud nejsledovanějším videem je „Lidi nesnáší parkour!”, které překonalo hranici 4 milionů zhlédnutí
- je velkým milovníkem parkouru, pravidelně pořádá parkourové workshopy

Na Instagramu tě sleduje více než 600 tisíc lidí, což je na české poměry hodně dobré. Přesto, neunavuje tě někdy neustále něco vymýšlet a plnit sociální sítě?
Svým způsobem je to obrovská zodpovědnost. I kvůli některým „kauzičkám“, které jsem na sítích zažil, se už snažím dávat pozor na to, jaké příspěvky tam dávám, abych nevyvolal nějaké zbytečné vlny negativních či kontroverzních názorů. Ale musím přiznat, že je pro mě občas problém něco nepřidat. Jsem dost spontánní člověk a autenticita je pro mě zásadní. Ve chvíli, kdy přidám příspěvek, který není vhodný pro všechny věkové kategorie mých sledujících, hned potom si říkám sakra, to asi nebyl dobrý krok. Ale obecně mě to nenudí, přidávat obsah mě nepřestává bavit. Jsem v tom hodně svobodný. 

Ani tě to neunavuje? Sdílíš svůj život s lidmi, které neznáš...
Neunavuje. Právě to sdílení mě baví. Rád sleduji jejich názory a komentáře, hledám od nich zpětně inspiraci. Hodně mi radí, co bych mohl zlepšit, jsem za každou konstruktivní kritiku rád. Takže ano, život na sociálních sítích mě baví.

Takže čteš komentáře pod svými příspěvky?
Ano, ano. Hodně čtu. Zajímá mě, co si lidé myslí, co na to říkají. S nějakým videem se dělám i několik dní, fotku upravuji třeba pár hodin, než ji přidám. Takže chci vědět, jestli mě za úpravy pochválí, nebo naopak zkritizují a tak dále. Faktem je, že už tolik neodepisuji jako dřív, protože i můj den má jen 24 hodin.

Kde se odehrává to hlavní z tvé práce, je to stále YouTube, nebo už třeba Instagram?
Určitě tvoření videí na YouTube, to je mé primární živobytí. Když bych tam přestal podporovat svou značku Tary, v tu chvíli mi padnou i další doprovodné aktivity. YouTube je pro mě hlavní sociální síť, na které tvořím, ale samozřejmě ne vždy je to snadné skloubit s rodinou. S manželkou máme desetiměsíční dcerku, a kdo nikdy video nenatočil, nechápe, kolik práce a času za tím je. Na Instagram do stories už tak většinou dávám opravdu jen moje každodenní radosti a starosti.

Přibliž tedy, co všechno se odehrává předtím, než dáš video na svůj kanál...
Většinou to je tak, že je nějaký spontánní nápad. Teď něco plácnu, třeba 10 různých typů lidí, kteří dělají parkour. Takže si napřed musím těch deset sepsat a nějak vtipně je pojmenovat. Pak musím mít bodový scénář, tím spíš, když točím ještě s někým. Takže přesně, co se kdy v jakém záběru řekne za větu. Když máme hotovou kostru, jdeme točit. Řešíme prakticky úhly záběru, kdo co konkrétně řekne a udělá. Samozřejmě se dost improvizuje, ale vždy se snažíme dostat do videa ty věty, které jsme si předem napsali. Z toho vznikne hrubý materiál, který se pak stříhá, což trvá zhruba deset hodin. Nedělám to sám, mám na to skvělého střihače Robina. Ten už to má jako práci na plný úvazek.

Kolik lidí ti takto pomáhá?
Kromě Robina, mého kameramana, dále potřebuji grafika a spoustu dalších lidí. Jednotlivec by toho příliš nezvládl, to už bych nemohl mít žádný jiný život a pouze bych se staral o YouTube. Každý youtuber má svůj vlastní tým, jinak by se z toho brzy zbláznil.

Jak tenká hrana je od přízně fanoušků k nenávisti?
Někdy je to hodně zajímavé. Videa dělám už jedenáct let, v roce 2009 jsem založil kanál, za youtubera se považuji tak od roku 2015. A všiml jsem si některých věcí, kdy je za tebe fanoušek ochotný dát ruku do ohně, až po to, kdy tě začne fakt hodně nemít rád, protože jsi třeba udělal chybu. Ale upřímně si myslím, po tom všem, co jsem kolem svého jména zažil, že když mi někdo fandí, jezdí za mnou na akce, tak tihle fanoušci mě nikdy neopustili. Ani při těch nejhorších situacích. Ovšem uvědomuji si, že ta hrana, na kterou ses ptal, je velmi tenká zejména u takových, řekl bych ne skalních fanoušků. Stalo se mi, že jsem se s někým bavil a ten mi říkal, jak mě měl jeho kámoš rád, ale teď mě nenávidí a pomlouvá mě ve třídě. Nikdy se ale nezavděčíš všem, to je také důležité si přiznat.

V roce 2017 tě magazín Forbes vyhlásil za 77. nejvlivnějšího Čecha. Jaký je to pocit, mít takový vliv a moc?
Trochu mě mrzí, že Forbes takový žebříček nedělal i o rok později, protože bych se doufám dostal do top 10. V tom roce jsem byl na vrcholu, pokud jde o čísla, a opravdu hodně se o mně mluvilo. A k tvé otázce. Abych pravdu řekl, nikdy jsem si nemyslel, že budu vlivným člověkem. Od začátku jsem prostě dělal věci, které mě bavily. Podvědomě jsem se chtěl stát populárním, protože jsem byl odmalička třídním šaškem. Rád jsem byl středem pozornosti. Ale mít vliv a možná i moc není příjemné ve smyslu, že kdo to nezažil, tak si myslí, že je to super pocit. Jenomže na druhou stranu máš velkou zodpovědnost a člověk si musí dát pozor, co vypouští z úst a ven za příspěvky. Třeba nějaké dospělácké hlášky, za které se člověk normálně nestydí a pouští je mezi své followery, tak s tím já už problém mám. Sleduje mě hlavně mládež a děti a já musím jít příkladem. Nemohu si dovolit přidávat nevhodné věci. Takže ne vždy je super mít vliv. Ovšem pro podnikání je to skvělé, to nelze popřít.

Tary, vím, že politika není "tvá cesta". Nicméně doba je vážná a určitě nejen tvé followery zajímá, co si myslíš o opatřeních vlády v souvislosti s pandemií koronaviru?
Máš pravdu, já a politika, to zatím nejde moc dohromady. I když vím, že za pár let to asi bude věc, kterou budu také hodně řešit. Každopádně vše je pouze můj názor, nechci se odpovědi nijak vyhýbat. Myslím si, že vláda se snaží dělat maximum, aby navýšila kapacity nemocnic, množství lůžek i plicních ventilátorů pro nemocné. Co bych ale udělal já, je, že bych izoloval a ochránil nejvíce rizikové lidi, tedy zejména seniory a ty, kteří mají jiné vážné nemoci. Aby jinak nebyl omezován život ostatních občanů v takové míře, v jaké se to děje. Spousty lidí nemají peníze, protože jim není umožněno podnikat, a ne vždy jim stát pomůže. Takže naprosto chápu, že je potřeba chránit zdraví a životy, ale myslím si, že by to šlo dělat elegantněji. Hlavně však věřím, že tohle všechno už brzy bude za námi. Není to jednoduché pro nikoho z nás.

Dotýkají se vládní opatření i tebe osobně?
Ano, jistě. Jsem podnikatel, dělám akce pro veřejnost. Tím si vydělávám peníze. Účty lidem, se kterými spolupracuji, také musí někdo platit a ten někdo jsem já. Stát se chystá nějak pomáhat, ale otázka je, na koho se dostane a kdo bude mít smůlu. Je zajímavé, že stát chce dotovat jen nějaké oblasti podnikání a jiné nechat být. Jsem zvědav, jak se to všechno vyvrbí. Každopádně všem držím palce, ať jsme hlavně zdraví a můžeme zase pracovat.

KAM DÁL: Bára Štěpánová: Babišovi nevěřím ani nos mezi očima. Hnutí ANO je scestný model.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru