V důsledku pandemie koronaviru se celý svět přizpůsobuje novým pravidlům. Vzdělání se v tomto ohledu proměnilo doslova revolučně. Byť se uzavřené školy na několik měsíců v průběhu uplynulého roku otevřely, i tak se přirozený vývoj zcela narušil. „Chápu to, že to dneska nejde jinak, ale sama na sobě cítím, že mi distanční výuka mění život k horšímu,” tvrdí Lucie z Prahy, která tento školní rok nastoupila na střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkov.
„Je pro mě hrozně těžké se dostat do kolektivu, když svoje spolužáky vlastně vůbec neznám,” vysvětluje mladá dívka, která se kvůli současné pandemické situaci v nové škole skoro neohřála. Jaké další problémy cítí na vlastní kůži?
Chci do školy
„Vím, že online výuka je dneska snad jediná možnost, jak se učit, ale v mém oboru to je často velký problém,” vysvětluje Lucie, která se dostala do prvního ročníku umělecké střední školy na Žižkově, kde studuje scénografii.
„Hrozně moc věcí je pro mě zcela nových a chybí mi osobní kontakt s učiteli, kteří by mi vysvětlili, jak mám co dělat. Vlastně ve všem dost plavu, a to hlavně v odborných předmětech,” poukazuje na fakt, že distanční výuka rozhodně nepřeje uměleckému oboru, kde je nutné kreslit a umět zacházet s různými specifickými materiály, jako je dřevo či papír.
„Já jsem nikdy nebyla velký extrovert. Spíše jsem v novém kolektivu uzavřená, což se mění až po nějakém čase. Ten je teď pryč. Někteří spolužáci se scházejí alespoň venku, ale já jsem pořád doma,” říká smutně Lucie a doufá, že se vše přežene a bude brzy zase jako dřív.
Psychické problémy?
„I já s tím bojuju a opravdu uvažuju, že najdeme nějakého psychologa, a nejsem sama, kdo to podobně musí řešit. Jsme často zavření doma a jen těžko si hledám kamarády. Mám pocit, že přicházím o nejdůležitější léta života,” smutně konstatuje Lucie.
Zcela normální výuka ve škole je v nedohlednu, protože pandemie koronaviru v České republice se nelepší. Stejně tak studentka Lucie z Prahy se musí přizpůsobit zvláštní aktuální situaci, která ovlivňuje životy nás všech.
KAM DÁL: Daniela (50): Někdy myslím na to, jaký kříž jsem synovi předala. Tohle si nikdo nezaslouží
