Do studia na pražském Smíchově se dobelhal brněnský herec Kryštof Bartoš s bolavou nohou a za podpory berlí. Moderátoři Veronika a Michal mu tak nemohli položit jako první jiný dotaz, než co se mu stalo. „Četl jsem si v bibli a došel ke slovům - on rozdrtí hlavu, ty jemu patu... Zdálo se mi to celkem k smíchu. Druhý den jsem hrál v Hradci a tam si při představení narazil patu. Není to vážné, ale kvůli snížení zátěže musím být pár dní o berlích,“ vysvětlil s nadsázkou Kryštof, který žije se svými rodiči a sourozenci na jižní Moravě v městysi Drásov. Jeho domovem je starý mlýn z roku 1856 na polosamotě, z níž se ovšem postupem urbanizace stává brněnský satelit. „Rodiče jsou oba architekti, a tak dům celý opravili. Mlýnské kolo se ovšem nezachovalo, stejně jako náhon, který u stavení také chybí. Měl jsem díky tomu místu romantické dětství jak z pohádky Jiřího Trnky, kdy mě za každým keřem čekalo dobrodružství.“
Z lásky neúspěšným myčem nádobí
A dobrodružně žil herec i v době, kdy se po absolvování gymnázia vydal na studia psychologie. „Měl jsem zcela jiné starosti než být dobrý student. Hrál jsem s kapelou, kdy jsem chtěl být jako Jim Morrison. Měl jsem docela dobrý chraplák, ale intonace mi už moc nešla, a tak jsem strašně řval. A psal texty...“ Fanoušků si Kryštofova kapela dokonce několik získala, zahráli si i ve slavném brněnském klubu Fléda, ale pak se vše otočilo o 180°. Mladý student se zamiloval do Němky, která byla v jihomoravské metropoli jen na pár týdnů na studentském pobytu. „Potřeboval jsem být s ní, a tak jsem odjel.“ V Německu se Kryštof Bartoš živil různě. Jako dělník v přístavu skládal krabice s vínem a cigaretami. Právě díky této činnosti si vybudoval mnohem lepší fyzičku, než kterou má nyní. „V jedné bedně bylo 10 tisíc cigaret, vážila tedy kolem 10 kilo. A ty krabice jely jak na běžícím páse. Každou vteřinu jedna a bez přestávky. Takže jsem si za šichtu celkem máknul. Jenomže můj Schiftführer byl diktátor, jmenoval se Vadim, byl z Kazachstánu a já mu vadil. Takže jsem tam nakonec skončil...“ Následně Kryštof pracoval v myčce aut, a živil se přesně dva dny i mytím nádobí. Odtud ho totiž vyhodili, neboť byl v práci příliš pečlivý a tím pádem pomalý. „Přitom by člověk řekl, že je to nejjednodušší práce na světě.“
Výsměch od Vetchého
Nakonec ale láska s Němkou vzala za své, Kryštof Bartoš se vrátil do Čech a konečně se dostal ke studiu herectví na DAMU. A když právě ve škole oslovil Ondřeje Vetchého s dotazem, jak má hrát jeho postavu vyšetřovatele Tomáše Kozáka ve volném pokračování seriálu Případy 1. oddělení, dostalo se mu zajímavé odpovědi: „Mladej, hlavně to nehraj jako já, protože to nedáš... Bylo to od něj vlastně milý, i když to v ten moment znělo jako šokující urážka. Ale opak je pravdou... Byla to od něj dobrá rada, i když v ten moment jsem se na chodbě jen culil a skupina studentů okolo vyprskla smíchy,“ zavzpomínal v rozhovoru pro rádio Expresfm herec, jehož první obraz v Devadesátkách se odehrává v bytě. „Jsem tam s manželkou Patricií Pagáčovou, a přijede mě vyzvednou praporčík Vetchý, kterého hraje autor scénáře, bývalý vyšetřovatel Mareš. Oznámí mi, že mám výjezd k vraždě.“
Michal jako Jonák? Úlet
Seriál Devadesátky udělal z Kryštofa Bartoše hvězdu, do povědomí národa se zapsal dobře uvěřitelným hereckým výkonem. Na něm měla samozřejmě velký podíl i propracovaná výprava celého televizního díla, která výborně vyladila dobové kostýmy, lokace i nádech období, kdy světu vládly pletené svetry, trika s límečkem, podivné účesy, zakouřené bufety či legendární škoda forman. „Jako přípravu jsem četl Jonákovu knihu Sex, drogy, revoluce. To je velký bizár... A byla to i dost značná inspirace pro kostýmní výpravu. Já o všech svých modelech věděl - amusement se vešel do jediného dne, kdy jsem je vybíral. Naštěstí jsem ani nemusel mít ty vlasy celých devět měsíců, co jsme seriál natáčeli. Jen ve dvou dílech jsem měl deku, a pak to šlo dolů. Ale i tak mi vlasy přidělávali na každé natáčení a trvalo to zpočátku i 30 minut,“ poodhalil Bartoš zákulisí natáčení jednoho z divácky nejúspěšnějších seriálů České televize. A právě u vlásenkářů se vyšetřovatel Kozák potkával s kolegou Jonákem, kterého ztvárnil Michal Dlouhý. „To byl úlet. S Michalem byla hrozná prd.. během natáčení i mimo plac. Ale jakmile dostal v kostymérně paruku, byl v roli a změnil se. Ztvrdla mu huba a bylo celkem úlevné, když pak z role opět vystoupil.“
Strach z kriminalisty Mareše
Nepříjemně se Kryštof Bartoš cítil v pražském night clubu, který dával v seriálu Devadesátky vzpomenout na legendární podnik Discoland, který patřil právě Ivanu Jonákovi. A také na klub Kleopatra, v němž došlo k důležité vraždě pro dějovou linku celé série. „Mně se tam nelíbilo a pochybuju, že by se tam někomu mohlo líbit. Ten bordel totiž vypadá v seriálu úplně stejně v reálu ještě teď. Tvrdý devadesátky na Jižňáku.“ Aby na place vše sedělo podle předem daného scénáře, byl téměř po celou dobu natáčení po ruce jeho autor, šéf pražské mordparty Josef Mareš. Právě on tehdy osobně vyslýchal Ivana Jonáka, když se řešila vražda jeho manželky Hedviky. „Hodně nám povídal o tom, jak to tehdy bylo. Ale velkou většinu vám určitě nepovím, protože by mě pak musel pan Mareš zabít,“ vysvětlil Kryštof Bartoš.
Že jste si mladého talentovaného umělce, který mimo jiné miluje poezii a tvrdí, že kdyby hodně nečetl, nikdy by se nestal hercem, oblíbili, a rádi byste jej viděli i na divadle? Počkejte si do března! V pražském Činoherním klubu se totiž můžete setkat nejen s Kryštofem Bartošem, ale i Martinem Fingerem či Bořkem Slezáčkem v Shakespearově Macbethovi v režii Ondřeje Sokola. „Vyšlo to takhle fajn, že po Devadesátkách v televizi na nás můžou lidi přijít i do divadla. A je to vlastně tématicky opět o vraždách a zločinu. Navíc je úprava tradičního díla dost radikální, ale mně se strašně líbí. Je to nadčasové, což by měl být Shakespeare vždycky.“
Zdroj: podcast rádia expresfm.cz
KAM DÁL: Agáta Hanychová se dočkala pořádného výsměchu. Tohle si za rámeček opravdu nedá.
