Samota je někdy dobrá, někdy ne. Jak kdy. V případě Ivety je to ale životní prokletí

Krásný sen. Ať se Ivetě vyplní...
 

Hovor na téma života jako bezdomovec se pomalu chýlil ke konci, a zbývalo odpovědět na pár posledních zvídavých otázek. V otázkách by se dalo pokračovat celou noc, ale bylo vidět, že na Ivetu už to je i tak moc.

předchozí díl rozhovoru najdete zde: 1.část  2.část  3.část  4.část  5.část

Takže druhá otázka na tělo… Co sex?

Jsem žena. Chybí mi pohlazení, ale nelámu to přes koleno. Občas se najde možnost jak si ulevit a užít si, ale pořád mám na paměti, co jsem zažila, proč tu jsem a co bych chtěla najít. Ale ubývá mi sil. Někdy mám takové myšlenky vše vzdát a ukončit to jedním skokem pod vlak.

Netuším, zda bych to zvládla, ale ty chvíle to udělat, jsou. Hlavně v noci když usínám. Jsem sama, hladová, a s obavou čekám zas na ráno, kdy se probudím a nevím kam jít, co dělat, a jak přežít druhý den. Nechci nacházet letmé známosti na sex po hospodách, dělat to za popelnicemi, nebo jít za prachy s kýmkoliv za křoví. Takových je kolem taky dost.

Zkoušela jste se ještě někdy po tom všem seznámit pomocí internetu?

Ano, když jsem měla možnost se k počítači dostat, ale je to děs. Chlapů je jak hnoje, ale po pár slovech už pindají o sexu. Chtějí nahaté fotky, a dvacetiletý by vás ojeli třeba na parkovišti po minutě seznámení.

Takže na závěr našeho povídání, co byste si přála, aby se změnilo ve vašem životě?

Abych se postavila co nejdříve na vlastní nohy. Rýsuje se mi možnost pracovat v dílně pro sociálně slabé jako šička oblečení. Moc bych si přála najít staršího partnera, který už má rozum a ví, co chce.

Myslíte, že takový chlap se od doby vzniku této planety narodil?

Chlapů se narodilo už hodně, ale s rozumem jinde než nahoře. I když jak se říká, výjimky potvrzují pravidlo. Jde jen o to, kam se kdo z chlapů zařadí.

A vaše děti?

Moc bych si přála je mít zas u sebe a žít společně jako rodina. Je to moje životní alfa i omega. Pořád na ně myslím, a udělám vše, co bude v mých silách. Pokud to nevyjde, alespoň snaha byla. Pak už život pro mne nebude mít žádnou cenu.

V tomto momentě jsem se už přestával vyptávat, protože se Iveta o mě opřela hlavou, a rozplakala se. Vedle sedící její kamarádka Jana, která měla také své problémy, ji vzala jemně za ruku, a z očí jí též vytryskly slzy. Jana zase naletěla na jednoho kluka, který ji přivedl do jiného stavu, a ze studenta, jak tvrdil, že je, se vyklubal nezaměstnaný feťák z lepší vrstvy… Gambler. Jakmile se dozvěděl, že je Jana v tom, zmizel neznámo kam. A rodiče té dívky? Postavili se čelem k této situaci. Janu vyhodili z domova.

Takže tímto jsme ukončili rozhovor, popřál jsem oběma dívkám sílu do dalšího života, a pozval je obě do KFC. Alespoň se pořádně jak říkala moje babička napucly. Iveta tím co prožila, šla vahou z 68 kg na 41kg. Za takovou dietu pěkně děkuji. Nepřál bych ji nikomu. Snad se jí podaří vše, o čem sní. Držme ji palce.

Iveto díky za rozhovor, a držte se holka. Máte na to.

 

 

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru