Děsivá Jedová chýše: Doupě pražské galérky, kam se bál i rada Vacátko, stálo mezi blázincem a porodnicí

Podle staré pověsti chodil už v roce 1326 do hospody strašit o půlnoci z Židovského města legendární Golem Rabiho Löwa
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   zajímavost

Alkoholici a kriminálníci vycházejí z Jedové chýše a míjejí zoufalou dívku, která odnáší nechtěné dítě do blízkého nalezince a následně rovnou končí v blízkém blázinci. Toho jste mohli být v minulosti svědkem na Novém Městě pražském v Apolinářské ulici.

Dnes je Jedová chýše srovnána se zemí a rada Vacátko sem nemusí chodit pro podezřelé na výslech. Podle některých dobových pramenů se legendární policista do hostince bál chodit. Pokud je to pravda, není se čemu divit, bylo to opravdu temné místo plné těch nejhorších zločinců. Samotný hostinec zde sloužil již od 13. století a s jeho existencí se pojí nespočet děsivých legend a kriminálních činů.

Když v roce 1933 na jeho místě začal růst funkcionalistický činžovní dům, bylo jasné, že se jedná o nejdéle sloužící zařízení tohoto druhu. Kde vznikl jeho název? Za tím stojí jedna z mnoha legend.

Jedová chýše

Údajně sem v přestrojení chodil český král Václav IV. Ten zde rozpoznal dva nájemné vrahy, kteří se ho před lety ve Vídni pokusili otrávit. Kat, který králi dělal doprovod, vhodil dvěma mužům do pití jed – a název hospody byl na světě. Méně romantická verze vzniku názvu starého hostince se váže k blízké lékařské univerzitě. Studenti zde totiž připravovali léky a jedy.

Kromě několika vražd a záhadných úmrtí se o krčmě hovořilo jako o prokleté. I samotný poslední majitel Antonín Heveroch jen půl roku od koupě objektu nečekaně zemřel. Kromě toho existuje mnoho krvavých příběhů, jak v pokoji pro hosty straší tak děsivě, že jednoho dne místní našli mrtvé tělo zamknuté v pokoji zevnitř.

Apolinářská

Celá čtvrť však dýchá unikátní atmosférou a na každém rohu je cítit, že zde proteklo hodně času, který je vepsaný do každé dlažební kostky. Jedová chýše však není jediným místem, které na sebe strhávalo a dodnes strhává pozornost. Nejdominantnější budovou v celé Apolinářské ulici je pochopitelně Zemská porodnice.

Ta zde vznikla na popud jednoho z největších českých mecenášů Josefa Hlávky. V minulosti byl součástí porodnice i nalezinec – předchůdce dnešního babyboxu. Ženy zde odkládaly nechtěné děti. Součástí porodnice byl i zvláštní vchod pro bohaté paničky, které mohly své děti odložit ve větším komfortu, ba dokonce zde mohl proběhnout diskrétní porod.

O to, že v Apolinářské ulici nebyla nikdy nuda, se postaralo další velmi specifické zařízení, kde pár chvil strávilo několik slavných osobností.

Blázinec

Pravoslavný kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je další ze zajímavých dominant v blízkosti Apolinářské ulice. Za svou existenci prošel několika zajímavými obraty. Když ho Josef II. v roce 1784 kompletně zrušil, proměnil se kostel s přilehlými budovami na vojenský ústav. Během těchto chvil byl klášter nenávratně poničen. Chovanci zde kradli píšťaly od varhan a vyřezávali obličeje na obrazech.

I to byl jeden z důvodů, proč byl v roce 1822 vojenský ústav zrušen. Místo toho byl v areálu zřízen ústav pro choromyslné. Mezi nejslavnějšími obyvateli ústavu byl také Bedřich Smetana, který zde také smutně dožil. Dnes však kostel slouží svému původnímu účelu.

První záchytka na světě?

Během procházky Apolinářskou ulicí nelze nezmínit, že se zde nachází také první záchytka v Československu, která byla založena v roce 1951. Někteří tvrdí, že může jít dokonce o první protialkoholní záchytku na světě, ale údajné prvenství drží podobná instituce v Rusku.

Celá instituce však inspirovala svojí strukturou a systémem všechna podobná zařízení na světě. Dnes je součástí areálu hlavně klinika pro závislé, a to nejenom na alkoholu, ale také například na hraní hazardních her.

Čtvrť kolem Apolinářské ulice je místem plným záhad a zajímavých pověstí. Není na světě tolik míst, kde by romantika střídala běsy a nově narozený život byl v sousedství s krvavou historií jednoho děsivého hostince. Za probádání a toulky místní čtvrtí na horním Novém Městě pražském stojí toto místo určitě i dnes.

Zdroj: redakce, Historie.cs, Z Metropole

KAM DÁL: František Bányai: Kalendář s nacistickými zločinci je za hranou slušnosti a českých zákonů.