Krátký život Otýlie Vranské není zrovna přehlídkou úspěchu a radosti. Celá její rodina žila od jejího dětství ve finanční tísni a její otec pouze zametal ulice. Ona sama byla na tři roky zavřená v polepšovně za krádež v obchodě. Už ve svých jedenácti letech utekla z domova. V osmnácti letech byla trestaná za potulování se na ulici. Bezprizorní Otýlie tak šla hledat štěstí do Prahy. Místo toho ji zde čekala smrt, která je pokládána za nejznámější nevyřešenou vraždu v dějinách kriminalistiky.
Hledám boháče
Byť se v Praze prezentovala jako občasná číšnice bez pravidelného zaměstnání, pravda byla taková, že Otýlie živořila. To ji donutilo k tomu zkusit “štěstí” jako prostitutka. Nešlo však vyloženě o řemeslo v tom pravém slova smyslu. Bylo to spíše zoufalé chytání se stébla, protože za erotické služby vůči mužům nevyžadovala peníze, ale spíše ubytování, jídlo a zaplacení dluhů.
Když probíhaly výslechy kolegyň, tvrdily, že se snažila sehnat nějakého zajištěného muže, který by si ji vzal, aby měla klid. Prostitutky jí pohrdaly a podle nich byla jen naivní vesnické tele. Její přezdívka byla “Slovačka”.
V nehostinné Praze byla pro Otýlii jednou z mála přítelkyň Antonie Koklesová, s kterou se znala již ze Slovenska, odkud Vranská pocházela. Důležitou kamarádkou byla také Božena Velingerová, s tou bydlela u paní Gludovitzové, která pronajímala pokoje pod podmínkou, že všechny ženy musí být doma před půlnocí. To samozřejmě oběma šlo splnit v rámci jejich práce jen stěží, a tak nejdřív z domu letěla Velingerová a stejná hrozba byla vznesena nad Otýlií. Právě to byl rozhodující moment, který ji zavedl do náruče vraha.
Poslední den života
Hlavním tématem toho dne byl milostný spor. Když přišla Otýlie Vranská poslední den svého života po třech dnech toulání ke své bytné, dostala vyhubováno za život, který vede. Ta jí odvětila, že poznala rotmistra, který jí slíbil sňatek a práci ve vojenské prádelně.
Naznačila, že s ním má dnes večer schůzku, takže nepřijde domů. Už od druhé odpolední hodiny začaly dvě slečny znovu procházet městem a narazily na zmíněného rotmistra. Ten byl však v objetí do staré známé Antonie Koklesové. Přirozeně propukla hádka a rotmistr se je pokusil obě uklidnit při návštěvě vinárny U Kupců.
V jedenáct hodin večer tam však Otýlie osiřela a opilá byla později viděna v kavárně U politické mrtvoly s nějakým neznámým kudrnatým blondýnem, který jí objednal víno a jablko. Kolem jedné po půlnoci je naposledy viděna, jak kouká do tančícího sálu U Šmelhauzů v Melantrichově ulici a o dvě hodiny později jí někdo zasadí tři smrtelné rány do hlavy sekáčkem na maso.
Brutální vražda
Rány do hlavy značily rozhodnost a sílu, čepel totiž pronikla až šest centimetrů hluboko. Otýlie v tu chvíli ještě žije, ale dalších sedm ran nožem do levého prsa v místech, kam měla čepel proniknout k srdci, už nemohla přežít. Definitivní byla řezničina, s kterou vrah oddělil její hlavu od zbytku těla.
Vrah rozřeže zbytek jejího těla na několik částí, které důsledně napasuje do dvou kufrů. Ty se druhý den naleznou na dvou místech. Jedna část v Bratislavě a druhá v Košicích, kam se dostaly vlakem.
Následné vyšetřování byl řetězec omylů. Slovenská policie nevzala otisky prstů z kufru a do Prahy je poslala omyté, identitu Vranské identifikovala až její sestra, a to po šesti dnech. Stejně tak výslechy neprobíhaly profesionálně.
Vyšetřování nepomohla obrovská publicita celého případu. Nepomohl ani legendární policejní rada Josef Vaňásek, který se stal předobrazem pro radu Vacátka z televizního seriálu Hříšní lidé města pražského. Nedostatek důkazů a miliony spekulací. Tak skončilo vyšetřování, které je dodnes neobjasněné. Brutální vražda nebyla nikdy potrestána.
KAM DÁL: Prostitutky za první republiky: Oslovení, které by dnes neprošlo a vykřičené domy na každém rohu
