Experti, pod vedením japonského archeologa Masata Sakaie, sbírali data na jihu Peru v letech 2016 až 2018 a posléze je analyzovali s pomocí moderních technologií. Díky nim zrekonstruovali i obrazce, které by se pomocí obvyklých metod nepodařilo identifikovat. Většina z geoglyfů, které našli, byla totiž v průběhu staletí poničena erozí.
Mezi 143 obrazci různých velikosti se objevili například ptáci, opice či hadi, které našli vědci v oblasti už dříve. Novinkou je ale například dvouhlavý had požírající dva lidi, ryba, kočka, lama či neobvyklá lidská postava s hranatou hlavou a holí v ruce. Největší z těchto geoglyfů měřil 100 metrů a nejmenší necelých pět metrů.
Pouze z výšky
Na planině Nazca se nachází přes tři sta geoglyfů či jejich pozůstatků na rozloze zhruba 520 kilometrů čtverečních. Obrazce jsou různě veliké a rozpoznatelné pouze z větší výšky.
Smysl obrazců na planině Nazca, zapsaných od roku 1994 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, zůstává záhadou. Podle některých teorií sloužily k náboženským rituálům jako způsob komunikace s bohy, někteří vědci tvrdí, že šlo astronomický kalendář. Někteří míní, že šlo o zavlažovací systém, podle některých jde o výtvor mimozemské civilizace.
Některé z obrazců na planině Nazca zaznamenali už španělští dobyvatelé v 16. století. První, kdo se jim šířeji věnoval, byl americký historik Paul Kosok, který je studoval na místě ve 40. letech minulého století. Podle něj byly obrazce na zavlažovací systém příliš mělké. Kosok se přikláněl k vysvětlení, že šlo o astronomický kalendář.
