Je to možná paradox, ale Kongresové centrum svému účelu v moderní době slouží možná ještě lépe a častěji než za minulého režimu. V roce 2017 se stala osmou nejpopulárnější destinací na světě pro konání mezinárodních konferencí. Kromě výhodné polohy samozřejmě k užitku slouží uživatelsky přátelská architektura. Největší díl úspěchu je však bezesporu schován právě v monumentalitě, která nabízí velký počet možností pro podobné konferenční účely. Byť se navenek původně Palác kultury tváří jako ošklivá a přerostlá stavba, uvnitř najdete hned několik pokladů.
Trocha čísel na úvod
Než se dostaneme k samotnému vzniku budovy, je dobré čtenáře nejprve oslovit čísly. Ať už totiž Kongresové centrum občany oslovuje, či nikoliv, právě pohled na několik hodnot, které možná některé skeptiky a nepřátele Kongresového centra alespoň zaujmou.
Obrovské kongresové centrum v České republice je schopné pojmout až 9 300 osob a největší ze 70 sálů má kapacitu 2 764 lidí. Kromě toho je interiér vyzdoben dílem těch nejlepších tehdejších umělců. Sochaři, skláři, designéři ve všech oborech zde dostali ideální příležitost ukázat své schopnosti.
Zajímavostí je také fakt, že kdybyste rozvinuli rozvinuli trubky vzduchotechniky, tak dosáhnete až sta kilometrů a v interiéru najdete gigantickou strojovnu vzduchotechniky a plynovou kotelnu, která je schopna výkonu 24 megawattů, stejně jako Empire State Building v New Yorku.
Obecně řečeno je však Kongresové centrum stále vnímáno optikou minulého režimu. Opravdu unikátní stavbě také nepomáhá její vizuální vzhled navenek. Nikterak významná, ale přesto velmi rozsáhlá stavba je v moderní době spíše nástěnkou pro reklamy. To se ovšem v blízké budoucnosti změní.
Komunistická elita
Samotná stavba vznikla na základě projektu architektů Jaroslava Mayera a Antonína Vaňka. Ve slohovém označení se jedná o neofunkcionalismus. V žádném případě se nejedná o brutalistní architekturu, i když by svou velikostí a zásahem do panoramatu Prahy mohlo někomu připadat dílo jako velmi brutální. Ostatně i kvůli těmto vlastnostem není Kongresové centrum dlouhodobě u veřejnosti moc populární.
Samozřejmě největší díl viny nese stín komunistické minulosti. Za svoji existenci si stavba vysloužila i lehce urážlivou přezdívku lidojem. Otevřená byla po pěti letech stavby v roce 1981 pod jménem Palác kultury. Slavnostní události se účastnil i samotný prezident Gustav Husák. Odstartoval tak éru, kdy se zde scházely špičky komunistické strany. Odtud také plyne neoblíbenost stavby, která i přes negativní minulost a gigantickou velikost dodnes slouží výjimečným kongresovým akcím.
V prosinci roku 1989 zde proběhla jednání o polistopadovém uspořádání budoucí vlády Československa.
Zbořit?
Po revoluci se dokonce zvedla vlna takového odporu a nesympatií vůči tehdejšímu Paláci kultury, že někteří navrhovali tuto unikátní stavbu zbourat. V devadesátých letech před ní stála také nákladná rekonstrukce, jež nakonec stála přes dvě miliardy korun.
V roce 1995 se tak oficiálně změnilo jméno na Kongresové centrum. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2000, kdy se zde konalo zasedání 55. mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
V současnosti je většinovým vlastníkem budovy stát, čímž se částečně vyřešilo zadlužení způsobené nákladnou rekonstrukcí. Místo bourání by se měl celý areál Kongresového centra zásadně změnit k lepšímu.
V roce 2017 byl vyhlášen vítěz architektonické soutěže o dostavbu budovy, který počítá hlavně se zpracováním celkového prostoru kolem hlavní budovy. I funkce Kongresového centra by se měla více otevřít lidem. Konat se zde tak mají koncerty, výstavy a jiné kulturní akce. Vítězem soutěže se stala španělská architektonická kancelář OCA.
KAM DÁL: Nejošklivější hotel v centru Prahy. Bydlel zde Michael Jackson i americký prezident
