Ruský sériový vrah Kamin: unesl a v bunkru věznil sedm lidí, čtyři z nich zavraždil. Chtěl si založit chov otroků

Ruský únosce Komin plánoval vlastní "chov" otroků...
 

Alexandr Kamin se jednoho dne rozhodl, že chce mít neomezenou moc nad lidmi. Jeho zvrhlému nápadu pak podlehly čtyři jeho oběti, další tři ženy přežily jen se štěstím, když dlouhé měsíce musely v podzemním bunkru pro Kamina pracovat v šicí dílně. Jejich únosce dokonce napadlo zařídit si "chov" vlastních otroků. Kdo se mu už nehodil, toho zkrátka zabil... 

Opravdu vězení člověka napraví? Oběti ruského únosce a masového vraha Alexandra Komina by jistě byly docela opačného názoru. Nebýt jeho předchozího trestu, kdy se ve vězení setkal s nebezpečným únoscem, jehož neomezená moc nad trýzněnými lidmi se mu zalíbila, možná by mohl vést celkem normální život. On se ale rozhodl, že bude také všemocný. A své rozhodnutí bohužel dovedl do konce. 

Klidné ruské město

Alexandr Kamin se narodil v roce 1953 v ruském městě Vjatskie Poljany, 700 km východně od Moskvy. Třicetitisícové město, velké přibližně jako středočeský Kolín, nemohlo tušit, že v jeho ulicích vyrůstá budoucí obávaný sériový vrah. A vlastně to nikdo netušil ani v době, kdy své ohavné skutky již páchal. Měl pověst solidního muže a to byl velký problém pro jeho okolí a velká výhoda pro něj samotného. Jen díky své nenápadnosti a schopnosti skrývat své myšlenky a záměry se mu podařilo unést a věznit celkem sedm lidí, z nichž čtyři tuhle hrůznou dobu nepřežili… 

První vězení ho navždy změnilo

Jak to všechno začalo? Alexandr Kamin nebyl žádným vzorným dítětem, a tak se už v 18 letech dostal do vězení za chuligánství. Možná by se všechno spravilo, ale právě za mřížemi potkal muže, který jej inspiroval k následné “kariéře” zločince. Kromě toho se ve vězení také naučil šít a tomuto řemeslu přišel na chuť. Chtěl se po návratu domů živit jako krejčí, ale jeho plány mu nevyšly, a tak se musel nechat zaměstnat v místní továrně. Nespokojený Kamin se v myšlenkách stále vracel k představě neomezené moci nad lidmi, kteří by byli zcela vydáni napospas jeho přáním a rozhodnutím.

Osudové rozhodnutí...

Po letech přemýšlení a po pádu komunistického režimu v Rusku se bohužel rozhodl, že svůj plán skutečně provede. Nebyl na to sám - před časem se se svými sny svěřil kolegovi Michejevovi a ten byl stejného názoru. V roce 1991 začali společně budovat jakousi podzemní “továrnu” pod Kaminovou garáží. Šlo o několik propojených místností, které měly sloužit jako vězení pro unesené a zároveň jako šicí dílna, v níž měli tito nebožáci pracovat. Po čtyřech letech vytrvalé práce bylo hotovo. Zvláštní je, že za celou tu dobu nebylo nikomu divné, proč Kamin tak často odchází do garáže, když navíc neměl žádné auto. 

Dílnu měli hotovou, přišel čas na shánění otroků

Podzemní Bunkr byl přepraven a Kamin se svým kumpánem začali hledat “zaměstnance”, lépe řečeno otroky. Ideální obětí měla být mladá švadlena. Jenomže hledání takové dívky se protahovalo několik měsíců, až náhodou narazili na Veru Talpajevovou, která byla ochotná jít s nimi do garáže, kam ji pozvali na oslavu Nového roku. Místo oslavy ji omámili, znásilnili a uvěznili. Problém se ukázal brzy - Vera neuměla šít. A tak sice měli vězenkyni, ale jejich záměru nevyhovovala. Prozradila ale jméno a adresu své známé Melnikové, která byla skutečnou švadlenou. 

Nebezpečný přítel další oběti

Kamin s Michejevem se rozhodli, že to bude právě ona, kdo se stane jejich další obětí. Jaké ale bylo jejich překvapení, když zjistili, že jde o partnerku Kaminova bývalého spoluvězně. Co se dalo dělat - pozvali tedy oba dva na návštěvu a jejich další osud byl zpečetěn. Melniková se stala otrokyní a její přítel, který by mohl být komplicům nebezpečný, protože dobře věděl, jak to v podsvětí chodí, našel svoji smrt ve dvacetistupňovém mraze vysvlečený na ulici, kam ho omámeného únosci vyvlekli a nechali napospas přírodě. Protože měl ale pověst pijana, nikoho jeho tragický konec nepřekvapil.

Kaminovi nic nestačilo

Únosci konečně mohli rozjet výrobu, Melnikova s pomocí své spoluvězenkyně šila župany a spodní prádlo, které muži potom prodávali na trhu. Jenomže Kaminovi ani to nestačilo, chtěl svůj tajný bunkr rozšiřovat a k tomu potřeboval pomocníky. Ženy se při kopání příliš neosvědčily, a tak si únosci “obstarali” silného muže. Jak se později ukázalo, byl to elektrikář a na těžké práce také nebyl využitelný. Kamin se rozhodl, že se ho zbaví. Vyrobil proto improvizované elektrické křeslo, ruce a nohy mu omotal drátem a vězněné ženy donutil, aby pustily elektrický proud. Mrtvého dělníka potom s Michejevem pohřbili v nedalekém lese.

Z otrokyní komplicem

Co dál? Talpajevová si postupem času získala Kaminovu takovou důvěru, že byl ochotný udělat si z ní dalšího komplice. Propustil ji s podmínkou, že sežene další oběti. A tak se také stalo. Zanedlouho se do jejich pavučiny zamotala další dívka, Taťána Koziková, která byla donucela pracovat v dílně s Melnikovou. Poté Talpajevová zmizela a Kamin se rozhodl, že se o další “pracovníky" postará sám. Na nádraží objevil Taťjanu Nazimovou a také tu přivedl do svého bunkru. Byla to ale dívka psychicky nemocná, a tak ji po několika znásilněních otrávil a její tělo pohodil nedaleko městské márnice. 

Nebezpečné setkání skončilo smrtí

Jestli si Talpajevová myslela, že se s Kominem už nikdy nesetká, bohužel se mýlila. V roce 1997 se náhodou znovu potkali a dostala novou nabídku - shánět znovu vězně, ale také odbytiště na jejich výrobky. Souhlasila a do bunkru přivedla dvaadvacetiletou Irinu Ganyuškinovou. Jakmile ji Komin uviděl, dostal další nápad. Rozhodl se novou otrokyni uměle oplodnit a zřídit si tak vlastní “chov” otroků. Jeho záměr naštěstí nevyšel, ale Talpajevová měla svůj osud již zpečetěný. Svůj život skončila stejně jako nebohá postižená Nazimová, tedy otrávená brzdovou kapalinou. 

Konec utrpení díky svatbě únosce

Možná by Kaminovi všechno procházelo ještě déle, kdyby se v roce 1997 nerozhodl oženit se s Ganyuškinovou. Museli se dostat do normálního světa, kde ale svoji nevěstu nedokázal ohlídat tak dobře, aby se jí nepodařilo utéct a vše nahlásit na policii. Brzy tak byly volné i Melnikova s Kozikovou a Kamin s Michejevem skončili ve vazbě.

Po vyšetřování došlo na soud, který Komina odsoudil na doživotí a Michejeva ke dvaceti letům vězení. Kamin, který několik let sám týral ženy v nelidských podmínkách, ale vidinu svého vlastního pobytu ve vězení neunesl a brzy po vynesení rozsudku spáchal sebevraždu. Jeho komplic má už dnes vězení za sebou, propuštěn byl v roce 2017. 

Zdroj: ru.wikipedia

KAM DÁL: Nejpodivnější vynálezy historie. Šílená klec na novorozence měla pomoci maminkám v domácnosti.


Životní styl

Hobby