Vědci objevili zkameněliny pradávných želv. Byly velké jako osobní auto a vážily přes tunu

Před 13 až sedmi miliony lety se vodami dnešní Jižní Ameriky proháněla jedna z největších želv, která kdy žila. Sladkovodní plaz, jehož zkamenělé pozůstatky nalezli vědci v Kolumbii a ve Venezuele, dosahoval rozměrů osobního auta. Umíme si to vůbec představit?

13.02.2020 - 13:00  
Nalezené pravěké želvy dosahovaly velikosti průměrného rodinného auta - ilustrační foto

První fosílie těchto obřích želv paleontologové objevili už v 70. letech minulého století, nový nález však dopomůže k lepšímu porozumění tomu, jak tato zvířata žila.

Nález v poušti

O objevu ve středu v odborném časopise Science Advances informovali vědci z univerzity Del Rosario v Bogotě. Fosílie nalezli v kolumbijské poušti Tatacoa a v okolí města Urumaco na severu Venezuely, které je významným paleontologickým nalezištěm. Druh stupendemys geographicus zde obýval rozsáhlé mokřady, které zabíraly velkou část Kolumbie, Venezuely, Brazílie a Peru v době, kdy ještě neexistovaly řeky Amazonka či Orinoko.

Jako průměrné rodinné auto

Želva dosahovala délky až čtyři metry a vážila okolo 1,25 tuny. Co do velikosti ji předčí pouze zástupci rodu archelon, kteří měli téměř dvojnásobnou hmotnost a žili zhruba před 70 miliony lety.

„Stupendemys geographicus byly obrovské a těžké želvy. Pokud započítáme hlavu, krk, krunýř a končetiny, největší zástupci tohoto druhu se co do velikosti a délky vyrovnali sedanu,“ uvedl vedoucí vědeckého týmu, paleontolog Edwin Cadena.

Krmit bychom je nechtěli

„Stravovaly se rozmanitě, jedly malá zvířata - ryby, kajmany, hady i měkkýše či vegetaci, hlavně ovoce a semena,“ dodává vědec, podle kterého stavba těla želvy naznačuje, že žila převážně na dně velkých řek a jezer.

Připraveny k boji

Velikost želvám pomáhala ubránit se dalším ohromným plazům, kteří v tehdejších mokřadech žili, včetně 11metrového kajmana rodu purussaurus a 10metrového příbuzného dnešních gaviálů z rodu gryposuchus. Jedna z želvích fosílií byla dokonce nalezena s pěticentimetrovým zubem zaraženým v krunýři.

Hluboké šrámy na krunýřích si však mohli při boji o teritorium či samičky navzájem způsobit i želví samci. V přední části krunýře měli totiž dva velké špičaté výrůstky, které pravděpodobně používali při boji.

Klíčová slova: