Pes jako lék. Čtyřnohý přítel pomáhá nejenom slepcům, ale také lidem s epilepsií

Znáte canisterapii?
15.05.2020 - 08:30  

Pes je nejlepší přítel člověka, říká známé rčení. Čtyřnohý kamarád však umí mnohem víc než být “jenom” přítelem, v jeho portfoliu schopností je totiž i schopnost léčit a pomáhat lidem s hendikepem. O jaké vlastnosti jde a v jakém případě je pejsek výjimečně užitečný?

Obliba psího plemena je v České republice opravdu významná. Čísla hovoří jasně. Na počet obyvatel jsme dokonce na špici Evropy. Psů je v českých domácnostech něco kolem dvou milionů a čtvrtina z nich má doklad o původu. Data shromáždila agentura GfK. Bylo by však zjednodušující význam psa omezit na dobrého kamaráda a důležitého hlídače. Jeho schopnosti totiž mohou nepopiratelně pomáhat a léčit.

Canisterapie

Nic vám tento pojem neříká? Měl by. Canisterapie je totiž velmi účinná a oblíbená metoda, jak pozitivně léčit psychické i fyzické zdraví. V hlavní roli je samozřejmě speciálně vycvičený pes či fena.

Konkrétní léčba probíhá tak, že zprostředkovává kontakt se psem, který představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí a nebo jsou opuštěni. Z logiky věci tak vychází, že největší uplatnění má tato metoda v domovech pro seniory nebo v dětských domovech.

U dětí totiž může znamenat velmi důležitou psychickou oporu a zároveň se o něj děti musí starat, což je vede k disciplíně a lépe se v některých případech srovnávají se ztrátou rodičů.

Obecně lze účinnost canisteraoie zhodnotit v několika bodech:

  • Rozvíjí hrubou a jemnou motoriku
  • Podněcuje verbální i neverbální komunikaci
  • Rozvíjí orientaci v prostoru a čase
  • Pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
  • Rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou

zdroj: wikipedia

Polohování a prohřívání

Pes je také často využíván jako součást rehabilitace v ústavech pro mentálně postižené. Specializovaný výcvik pomáhá také s procvičováním některých částí těla a významnou metodou je polohování. Ta ve fyzioterapii exituje již od 50. let 20. století.

Pracuje s tím, že když se pacient nemůže hýbat, je tak nutné ho polohovat, aby se vyhnulo proleženinám a blokaci svalů. Pes v podobné situaci nahrazuje polštář a pacienta tak pes podpírá a díky své teplotě působí velmi příjemně. Stejně tak dýchání zklidní i dech pacienta. Polohování je tak rozděleno do dvou technik – relaxační a rehabilitační.  

Samotné prohřívání může pomoci také dětem, které trpí epilepsií. V některých případech záchvaty při prohřívání s pejskem opravdu ustanou a jejich počet se u silných epileptiků o něco sníží a jejich průběh zkrátí.

Napjaté svalstvo se uvolňuje, křeč tedy odchází. K tomu se přidává i zmíněný pravidelný dech, jenž pacienta uklidní a srovná ten jeho do klidné úrovně. A co samotný pes?

Syndrom vyhoření

Je nutné připomenout, že pes není nevyčerpatelná studnice pomoci. Ti, co provádějí canisterapii, musí projít velmi náročnými zkouškami a většinou se jedná o mírné a velmi vyzrálé psy.

Důležité je si také uvědomit, že pes samozřejmě vnímá své okolí velmi citlivě, takže je nutné ho nepřepínat. Vše, co v podobných metodách dělá a velmi dobře tím slouží pacientovi, ho také opravdu vyčerpává. U těchto psů tedy hrozí syndrom vyhoření.

Pejsek tak není superhrdina, ale také se umí velmi rychle unavit a vyčerpat. Nic to však nemění na faktu, že pes nemusí být nutně jenom domácí mazlíček či drsňák uvázaný u boudy, ale také velmi důležitý pomocník s lidskými nemocemi.

KAM DÁL: Dospívání jako hrozba pro psychické zdraví. Anorexie a závislosti na drogách nejsou jedinými hrozbami