Neurovývojové a další řečové a komunikační poruchy přivedou do ordinací klinických logopedů každoročně zhruba 150 tisíc pacientů, z toho je podle odhadů až 80 % pacientů mladších 18 let.
Zástupci klinických logopedů při Sdružení ambulantních specialistů ČR (SAS ČR) varují před záměrem ministerstva školství zavést novou pracovní pozici školského logopeda. Mají ale pravdu? V každém případě návrh je součástí chystané novely školského zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, který by mohl brzy zamířit do poslanecké sněmovny.
„Pozici školského logopeda by zastávali speciálně pedagogičtí pracovníci, kterým chybí zdravotnické vzdělání, a kteří tudíž nemají k dispozici nástroje pro přesnou a včasnou diagnostiku a ošetření dětských řečových poruch,“ říká předsedkyně výboru klinických logopedů při Sdružení ambulantních specialistů Mgr. Vlasta Šimková. „Jde o bezprecedentní ohrožení zdravého vývoje dětí, a to nejen z pohledu řečových vad,“ dodává.
Pedagogická centra už od roku 1990
S tím ale nesouhlasí PhDr. Veronika Včelíková, Ph.D., členka výkonného výboru Asociace logopedů ve školství. „Role logopeda ve školství nekoliduje s profesí logopeda ve zdravotnictví, tyto profese i náplň práce se v obou resortech nepatrně liší, což nevylučuje vzájemnou spolupráci. Logoped ve školství nemá ambice zasahovat do kompetencí logopedů ve zdravotnictví, jeho cílem a snahou je zajišťovat kvalitní logopedickou péči dětem, žákům a v případě potřeby také studentům s narušenou komunikační schopností, která negativně ovlivňuje rozvoj dítěte/žáka především v předškolním a primárním vzdělávání. Oproti tomu logped ve zdravotnictví pracuje s klienty všech věkových skupin i kategorií narušené komunikační schopnosti,“ vysvětluje.
Upozorňuje také na to, že současná školská praxe nezná ani neužívá termín školní logoped. „Předmětem novelizace zákona o pedagogických pracovnících je školský logoped, jehož působnost je v resortu školství téměř výhradně vymezena na systém poradenství, konkrétně na speciálně pedagogická centra pro vady řeči, případně školní poradenská pracoviště. V tomto ohledu bych zdůraznila, že speciálně pedagogická centra pro vady řeči postupně, napříč kraji ČR, vznikala od roku 1990.“
Ročně jde o velké množství poruch
V Česku podle odbornice projde ordinacemi klinických logopedů každý rok zhruba 150 tisíc pacientů s narušenou komunikační schopností. „Kliničtí logopedi působící v ambulancích či nemocnicích dnes řeší širokou škálu diagnóz pacientů spojených s patologickým předřečovým a řečovým vývojem od kojenců (poruchy sání a polykání), přes děti předškolního a mladšího školního věku, až po dospělé pacienty. Kliničtí logopedi tak léčí široké spektrum řečových a komunikačních poruch, vad hlasu, řeči i sluchu,“ tvrdí Vlasta Šimková. Kromě diagnostiky také pomáhají s prevencí, školeními a poradenstvím.
Ročně u dětí odhalí velké množství vývojových poruch, u nichž jsou včasná diagnostika a zahájení léčebné terapie klíčové – zejména z pohledu minimalizace dopadů na další život pacienta. Jde například o vývojovou dysfázii, mutismus (nemluvnost), tumultus (breptavost), balbuties (koktavost) nebo dyslalii gravis (těžká patlavost), která může být samostatnou diagnózou, ale také jedním z příznaků mnohem vážnějších poruch. Vlivem neodborné léčby by se pacientům dostalo péče se značným zpožděním – a jejich stav by se tím také mohl zhoršit.
Žádný problém nevidí
Podle Včelíkové ale není pravdou, že školský logoped nemá přístup k nezbytným zdravotnickým informacím, jak často zaznívá. „Logoped ve školství se řídí primárně školskou legislativou, nikoliv zákony ve zdravotnictví, ty jsou (zcela logicky) směrodatné pro logopedy působící ve zdravotnictví. Ustanovení ve Školském zákoně a příslušných prováděcích předpisech umožňují ve školství působnost odborníků se zaměřením na logopedickou problematiku v celé její šíři (prevence, diagnostika, terapie, poradenství), neboť toto podporuje úspěšnost dětí/žáků s narušenou komunikační schopností ve školách,“ má jasno.
Školská legislativa, v případě potřeby, umožňuje poradenskému pracovníku vyžádání posouzení zdravotního stavu. „Také školský logoped musí naplňovat opatření vycházejících z GDPR a souvisejících právních předpisů na ochranu osobních údajů, ani jeden předpis však nevylučuje možnost mezioborové spolupráce,“ doplňuje Veronika Včelíková.
MŠMT překračuje vlastní kompetence?
Výbor sekce klinických logopedů SAS upozorňuje, že navrhovaná úprava je v konfliktu s existující legislativou, konkrétně Zákonem o nelékařských zdravotnických povoláních, a představuje tak bezprecedentní zásah do působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR. Pod vedením školského logopeda by léčba probíhala mimo akreditovaná zdravotnická zařízení, což zákon rovněž zakazuje.
„Mluvíme v podstatě o vzniku jakýchsi nekvalifikovaných logopedických ordinací ve školách, které nesplňují standardy zdravotnických zařízení ani v požadavcích na minimální vybavení ordinací nebo sanitaci. To by se zásadně podepsalo na kvalitě prováděných vyšetření. Zákonný zástupce pacienta, pacient, ani pedagog by navíc velmi pravděpodobně nedokázali kvalifikovaně rozhodnout, zda a kdy ještě využít pedagogických služeb učitele, a kdy je již nutno se obrátit na zdravotnického pracovníka,“ dodává Mgr. Vlasta Šimková.
Podle Včelíkové ale není pravdou, že by logoped ve školství nebyl plně kompetentní a nebyl schopen včasné diagnostiky a posouzení míry závažnosti narušené komunikační schopnosti s dopadem do vzdělávání. „Brzké podchycení a dostupnost péče je pro mnohé děti v předškolním a primárním vzdělávání, zásadní. Aktuálně je v praxi řešen velký nedostatek termínů na poskytnutí logopedické intervence (jak na poli logopedů ve zdravotnictví, tak i v rámci školských logopedů).“
Celkově je logopedů v ČR nedostatek, kvalitní péči poskytují jak logopedi v rezortu školství, tak ve zdravotnictví. „S neprofesionálním či nekorektním počínáním logopedů se můžeme setkat v obou rezortech. V tomto ohledu je třeba říci, že k pochybení dochází v rámci lidského faktoru – u jedinců - bez ohledu na rezort. Není však kolegiální ani etické toto řešit veřejně,“ dodala Včelíková.
KAM DÁL: Epilepsie má mnoho podob. Některé příznaky mohou být pro člověka horší než samotné záchvaty, říká primář Horák.
