Kutil Patrik: Udělal jsem si novou kuchyň

26.02.2016 - 08:00  

Udělat si vlastníma rukama novou skříň, postel, obývací stěnu nebo dokonce kuchyň. To je sen každého kutila. Pro běžného člověka to vypadá nemožně. Jak na to? Na to nám odpověděl dlouholetý kutil Patrik.

Jak se může stát z obyčejného člověka kutil?

Kutil je každý z nás. Akorát jde o to, mít na to čas, mít trošku fantazie a vrhnout se do toho. Jediným problémem je, že musíte mít k tomu místo, kde to budete kutit a vybavení. Což znamená pilu, vrtačku, nářadí. A to stojí stojí velké peníze. Ale je potřeba si uvědomit, že když to jednou koupíte a něco si uděláte, tak to kdykoliv můžete použít a můžete pomoct kamarádům, předělat byt rodičům, dětem. Můžete si s ním třeba i přivydělat.

Navíc je pravidlem, že když si třeba byt uděláte tak, jak chcete a jste s ním spokojení, tak do půl roku byste ho nejraději předělali zase na úplně jiný. Takže tyhle věci se hodí, je to investice, která se neztratí.

Potom je to o tom, že když si něco naplánujete, můžete se kouknout do katalogů, kde třeba skříň stojí 30 tisíc. Ale když si ji rozmalujete na výšku, šířku, použité zboží a uděláte si to sami, tak se z 30 tisíc dostanete třeba na 4 tisíce a máte to samé doma. Protože neplatíte ty lidi, kteří to udělají za vás.

Co vám ušetřilo nejvíc peněz?

Nejvíc peněz mi ušetřila kuchyňská linka, kterou jsem si udělal doopravdy na centimetr. Protože určité skříně, které se dají koupit hotové, mají dané rozměry. A například když si skříňky koupíte v českých obchodech jako je Asko, tak máte šířky 60x45 cm. Ale běda, když si kuchyň koupíte v IKEE, protože tam, aby se nekopírovalo a aby si nikdo doma nic nedělal, tak používá nadstandardní rozměry, které nejdou dokoupit. Takže skříňky nedělají 60 cm, ale třeba 75 cm, pojezdy dělají netradiční, které koupíte pouze jenom zase tam, panty, které nikde jinde nekoupíte, než zase v IKEE. A samozřejmě i ta cena tomu odpovídá.

Takže když si pak chcete prodloužit kuchyňskou linku o 10, či 15 cm závěsným pojízdným šuplíkem na koření, nikde ho nekoupíte, nikde ho neseženete, protože v těch rozměrech to prostě IKEA nedělá. To samé platí o tvaru dvířek, o výběru barev, o síle pracovní desky. Protože všude koupíte pracovní desku o síle 30 mm. IKEA má třeba 28 mm nebo 43 mm. Takže tam máte takový zub, když to chcete prodloužit. IKEA je dobrá, že si tam zajdete, kouknete se a vezmete si mustr, jak to asi tak funguje, prostě nápady.

Proto když něco navrhuju nebo předělávám, tak si objedu obchodní centra, kde prodávají nábytek, kouknu se na internet. Z toho si vezmu jeden nápad, z toho druhý, z toho třetí, čtvrtý, dám to dohromady a postavím si přesně kuchyňskou linku, obývací stěnu tak jak chci, kolik chci šuplíků vlevo, vpravo. To v těch hotových stěnách za normální ceny nekoupíte a když si to všechno necháte udělat u firmy, tak za to dáte obrovské výdaje a do poslední chvíle, dokud vám to firma nepřinese a nesmontuje, nevíte, jak to bude v konečné fázi vypadat.

Kde nakupujete potřebné věci pro rekonstrukce?

Tam se zase musí finančně počítat. Příklad: Budete si chtít udělat obytnou stěnu. Je to svým způsobem úplně jednoduché. Stvořit korpus, dvířka. Jenom to chce kalkulačku a počítat a počítat. Odskoky, kolik je mezera mezi dvířkama, panty. Ale to se dá všechno zjistit v obchodních centrech, v katalozích na internetu. Ať už děláte, co děláte, dostanete se do situace, kdy vás zajímá výška, šířka, hloubka skříně. Pak už si to jenom dosadíte a přesně víte, kde co sečíst, kde máte co odečíst. Ona je to taková jednoduchá stavebnice. Síla dřevěné desky je 18 mm, takže s tím se počítá, mezery se dělají většinou okolo 1-2 mm, to se taky počítá a jedete.

Když si to rozkreslíte, naměříte, zkontrolujete, samozřejmě to potřebujete někde koupit a aby vám to někdo nařezal. Nejlacinější způsob je koupit si desku ve velkoskladu, kde je prodávají. Ovšem oni vám to i nařežou, ale má to jednu nevýhodu. Vy si necháte nařezat třeba boky skříně, vrch skříně. Ale oni na to použijí desku, která má 2.5x1.8 metru, zbyde z toho půlka, no a tu si musíte zaplatit, protože oni vám účtují celou desku.

Kdežto v Hornbachu přijdete, dáte rozměry a platíte doopravdy jenom decimetry čtvereční přesně těch rozměrů. Tam neplatíte nic navíc. Ani nemusíte žehlit hrany, oni vám to pěkně nažehlí. Takže doopravdy to jenom svrtat, skolíkovat a máte to postavené. Můžete si vybrat ze spousty odstínů.

Další prodejci jsou třeba Bauhaus, Baumax a OBI. OBI je dost drahé, protože tam koupíte třeba deset šroubků, krásně zabalených, německá kartička. Dáte za to 120 korun. V Hornbachu za ty šroubky, které strčíte do igelitu a dáte si je na váhu, vás vyjdou na 10 Kč. Takže ten obal vás v OBI vyjde dráž, než ty šroubky. Všechno v OBI je většinou dovoz a za ten se samozřejmě v Čechách platí.

Vyrobit něco vlastníma rukama a na míru, to je dar z lásky

Baumax je jeden z prvních obchodních domů, které u nás byly jako první po revoluci otevřené, ale ten se spíš specializuje spíš na základní věci - jak ve vybavení zahrady, tak vybavení nářadí apod. Takže moc velkých možností tam nemáte. Když už něco děláte a něco dojde, tak se tam dá koupit, ale výběr skoro nulový.

Co všechno jste už udělal?

Kuchyň od A do Z, prodlužoval jsem kuchyň z klasické kuchyňské linky. Na jedné stěně jsem udělal kuchyňskou linku do Učka. Navrhoval jsem různé odstíny kuchyně s obývákem, kde třeba máte 2+kk, 3+kk. Kombinace různých barev, osvětlení, snižování stropu pomocí sádrokartonu, kde si můžete s těma vodovkama pak přesně osvítit pracovní plochu z místa, kde se sedí. A nemusíte mít nasvícené ještě na další věci. A to jsou právě ty nápady, jak z místnosti, kde je gauč v rohu, uděláte pomocí sádrokartonu - jednoho jediného kusu - tak zajímavý roh, že to každého bude přitahovat a vy budete mít nádherně nasvícené přesně jenom místo, kde sedíte. Investice 150 Kč. To jsou takové maličkosti, ze kterých se živí architekti, návrháři, protože jsou kutilové, kteří to třeba vyrobí, ale nemají zase takovou obrazovou fantazii.

Jak jste se ke kutilství vlastně dostal?

Každý chlap je svým způsobem kutil. To je jako otázka, jak se vy ženy dostanete k dobrému vaření. (Smích) A ono taky, když se vám podaří udělat zajímavou obývací stěnu nebo kuchyň podle svých představ, tak každá návštěva, která přijde k vám, hned obdivuje kuchyň. A když si to všechno namalujete podle sebe, rozvrhnete si přesně, kde bude televize apod. Tak nejste omezeni tím, že má stěna prostor pro televizi tady a jinde ne, ale vy si můžete určit, kde tu televizi chcete, v jaké výšce, kde budou kabely, kde bude septobox. Když si vše uděláte podle sebe a máte nestandardní obývací stěnu, je to krásný vnitřní pocit. Víte, že na takovou stěnu nikde jinde nenarazíte, že není okopírovaná, tuctová. A je v tom ta sebepochvala: ,,To jsem dělal já.” A když se něco ulomí, vy dobře víte, jak jste to dělali, kde co povolit, jak povolit a hlavně kde to koupit.

Když se podíváte do klasických kuchyňských stěn v paneláku, zjistíte, že tam máte třeba odskoky 15 cm, nebo 20 cm prázdnou díru. Ale ta se dá vyplnit pojízdnými šuplíky, třeba i bočními. Boční šuplíky jsou sice úzké, ale můžete tam dávat např. pepř, oleje, sklenice s okurkama. Chce to jenom fantazii a rozmyslet si, co a jak, namalovat si deset, patnáct návrhů - ono se vždycky ještě něco vyvrbí - a pak to stojí za to.