Velikonoce: Jak to tenkrát bylo, proč jsou pro věřící důležité a co vlastně znamenají?

Pavel Konrád by mohl o Velikonocích vyprávět hodně dlouho
Zobrazit fotogalerii (4)
11.04.2017 - 07:24   |  

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Povídali jsme si o nich s Pavlem Konrádem, bývalým správcem chrámu Matky Boží před Týnem v Praze a nyní vedoucím jedné sociální firmy Farní charity Beroun.

Berounský rodák Pavel Konrád žil padesát let v Hořovicích, ale před sedmi lety se do královského města vrátil. Přes zaměstnání ve výrobních podnicích ho to vždycky táhlo k sociální problematice. Přešel nejprve na pozici správce chrámu Matky Boží před Týnem v Praze a následně do charity.

Ve Farní charitě Beroun pracuje jako vedoucí sociální firmy, která dává zaměstnání lidem, kteří jsou dlouhodobě bez práce a domova. Jak oslaví Velikonoce věřící muž se svou početnou rodinou a co vlastně tyto svátky znamenají, co se historie a tradic týká?

Když se řekne Velikonoce, představím si jaro, pomlázku a barevná vajíčka, tedy symboly, které jsou vlastně úplně mimo pojetí těchto svátků. Jak je vnímáte vy? 
Tady se musíme vrátit ke křesťanskému pojetí, protože my doma Velikonoce slavíme už od Zeleného čtvrtka, kterému předchází ještě Květná neděle, letos byla 9. dubna. Liturgicky se slaví vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Květná jako květy na uvítanou, lid tenkrát vítal Ježíše palmovými větvemi.

A proč je Zelený čtvrtek zelený?
Na Zeleném čtvrtku opravdu není nic zeleného. Tento název vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). Lkalo se zřejmě kvůli tomu, že Ježíš byl ten večer v Getsemanské zahradě zajat římskou stráží. Byl to den, kdy Ježíš chtěl slavit se svými učedníky starý židovský svátek, vyjití z egyptského zajetí. Ježíš věděl, co se stane, a tak této hostiny využil, symbolicky shrnul svůj život a ustanovil chléb a víno svým tělem a krví, aby mohl zůstávat přítomný ve své církvi. Tento chléb a víno proměněné v tělo a krev Kristovu se označuje pojmem eucharistie.

Jak si doma poslední večeři připomínáte?
Podobnou hostinou, kdy dcery napečou nekvašené chleby. Já jako otec rodiny rozlámu a rozdám chléb a naliji do poháru víno a dám ho kolovat. Přitom přečtu pasáž z Bible o Ježíšově ustanovení eucharistie. Místo jehněte máme pečená kuřata, ale podle starozákonních textů je stůl pokrytý zelenými bylinami a fíky. Jíme holýma rukama, které si oplachujeme v mísách s vodou, které jsou na stole. Tuto večeři pořádáme až po večerní bohoslužbě, při které se připomíná Ježíšova večeře na rozloučenou, zrazení od Jidáše a Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě. Na Zelený čtvrtek probíhají mše i dopoledne, ale pouze v katedrálách, kde se setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby.

Lidé mají v povědomí přeci jen více až pondělí velikonoční a od minulého roku i pátek, další státní svátek. Jak je to s Velkým pátkem u Konrádů?
Velký pátek je dnem přísného půstu, jako poslední den ze čtyřicetidenní postní doby, která začala na Popeleční středu.

A to je co za den?
Tak ta je naopak první den přísného postu, kdy je zapovězeno maso a člověk by se měl jednou za den najíst dosyta a dvakrát jen lehce něco pojíst. V období postu, běžných dnech mezi Popeleční středou a Velkým pátkem, si člověk odepírá to, co si sám zvolí. Může se jednat například o dortíky anebo sledování televize. Na postní době je zajímavé, že vlastně přesně na 40 dní nevychází, ale je o několik dní delší, protože se do ní nezapočítávají neděle. Všechny jsou jako den vzkříšení z postní doby vyjmuté.

Proč se té středě říká popeleční?
Ten den kněz dělá věřícím prsty namočenými v popelu křížek na čelo se slovy „prach jsi a v prach se obrátíš“, aby připomněl vaši konečnost. Tenhle symbol vám pomůže zamyslet se nad svým životem a prožít nejenom postní dobu usebraně.

Zpátky k Velkému pátku. Jakou tradici máte na tento den?
My máme svou vlastní tradici. Mám pět dětí a pět vnoučat, tak pokud možno se všemi, jak se podaří, chodíme do Sv. Jána pod Skalou nahoru na skálu ke kříži a po cestě se pomodlíme krátkou křížovou cestu, která tam není, ale my si děláme vlastní zastavení. Většinou s sebou máme zbylý chléb ze čtvrteční hostiny. Večer je věnovaný obřadům v kostele. Po celém světě není sloužena v tento den mše svatá, ale pouze Obřady Velkého pátku. To znamená, že jako jediný den v roce není proměňován chléb v eucharistii. Obřady začínají pašijemi, pokračují přímluvami za celý svět a následuje uctívání svatého Kříže.

A co je děje v sobotu?
V sobotu je největší církevní slavnost, která se ale může slavit až po západu slunce. Jedná se o tzv. vigilii, večerní sobotní slavnost nedělního svátku. Jde o to, že Ježíš vstal třetího dne z mrtvých, což je v neděli za svítání. Před dvěma tisíci lety se totiž Židé cítili Ježíšem ohroženi, protože tvrdil, že je syn Boží. Římané ho na jejich popud zajali. Židovská velezrada se ho chtěla zbavit, a tak přemlouvali místního místodržícího Piláta, aby ho vydal na smrt. Sami to udělat nemohli, protože zrovna probíhaly židovské svátky. Pilát ho na jejich naléhání nakonec odsoudil k trestu smrti na kříži. Římané ho ukřižovali v pátek okolo poledne a okolo třetí hodiny odpoledne zemřel.

Tím to ale neskončilo, že?
To opravdu ne. Jakýsi Josef z Arimatie požádal Piláta, zda by mohli jeho tělo sejmout a uložit do kamenného hrobu. Protože byla druhý den sobota, nemohli jeho příbuzní tělo z důvodu šabatu pomazat, ženy šly ke hrobu až v neděli za svítání. Našly obrovský kámen od hrobu odvalený a anděl před hrobem jim řekl, že Ježíš uvnitř není, že vstal z mrtvých. Moje děti chodí na večerní slavnost vzkříšení tam, kde zrovna jsou. Sejdeme se spolu až na nedělní oběd Božího hodu velikonočního, který je konečnou oslavou.

Sociální rehabilitace je jedna z 12 služeb, které Farní charita Beroun poskytuje. Letošní velikonoční svátky prožije mimo domov v azylovém domě sv. Jakuba v Berouně 17 mužů, v Azylovém domě pro matky/otce s dětmi v tísni v Lochovicích celkem 10 dospělých s 13 dětmi a dalších 5 žen bez dětí. Objem dárců a zájem o podporu našich služeb naštěstí roste, ale i tak financování není dostatečné. Pokud byste měli chuť klienty anebo služby jakkoliv podpořit, možnosti se dozvíte zde.

Co bude na stole?
Baví mne vařit a zkoušet nové recepty, ale protože jsem na to sám, manželka zemřela před sedmi lety, na důležité svátky se držím klasiky, knedlo vepřo zelo. Všichni už se budeme těšit na Velikonoční pondělí, kdy se k nám vnoučata vrátí koledovat. Žádných světských zvyků se nezříkáme a líbí se nám. Děvčata malují vajíčka, pečou beránka, na stole jsou klobásy a uzené, nechybí nějaký ten panáček slivovice. Holky se nedají a malovaná vajíčka prodávají draho. V domě rozmístí několik kýblů vody na strategická místa a většina koledníků odchází pěkně mokrá. Mám pak vytřeno na měsíc dopředu.

Naše tradice tedy mají něco do sebe…
Na Velikonoce se všichni těšíme a moc si je užijeme. Ale v práci jako pracovník v sociálních službách vidím, že ne všude jsou radostné a takhle bouřlivé. Pokud nemáte domov jako takový, ani vazby na příbuzné, většinou Velikonoce berete jako den volna a smrsknou se vám na lepší jídlo a možná pořad v televizi. Tak to vnímám u mužů, které mám v pracovní četě a rodina jim chybí. Část z nich bydlí v domě v Počaplech, kam přišli v ulice anebo z azylového domu. Teď je jejich domovem společenská místnost a jejich spolubydlící jsou jim rodinou.

Co byste jim přál?
Aby se všichni uplatnili na trhu práce, našli si vlastní bydlení a obnovili vztahy s blízkými. Anebo si vytvořili vztahy nové a vykročili do lepší etapy života. Ti chlapi mají někdy dost smutné osudy a k soběstačnosti potřebují naši pomocnou ruku. 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru