Klub přátel křečků

Víte, proč se křeček schovává?
 

Asi jako každé dítě jsem toužila po zvířátku. Jelikož jsme bydleli paneláku na okraji Prahy, vymohla jsem si ne pejska, ale křečka. A ne jednoho.

Bylo mi deset, když jsem založila klub přátel křečků. K džungarskému Kryšpínovi přibyli zlatý křečíci Sam a Adámek. Ke křeččímu klubu brzy přibylo morče Ferda. Bylo to opravdu krásné společenství. A vše bylo pořádku, než jsem odjela na dětský tábor.

Čtěte také: Proč se křeček nehodí k malým dětem

Asi se jim stýskalo

Kdybych byla tušila, co se všechno během mého pobytu na táboře doma všechno stane, nikdy bych neodjela. Kromě toho, že byly křečci otřeseni, dostala jsem i já svůj díl. Vlastně jsem se ale nemohla divit, že řádění křečků mámu rozčílilo.

Otestujte se: Znáte řeč křečka?

Útěky

A co se vlastně stalo? Jen co se za mnou zavřeli dveře, křečkům se přestalo v jejich ubikacích líbit anebo mě hledali. Tak si to vysvětluji alespoň já. Při první příležitosti se rozutekli po celém bytě. Marně je máma lákala na piškoty, jen těžko se nechali obalamutit jablíčkem. Jejich domovem se teď stala kuchyň.

Nový domov

Tedy přesněji místo za kuchyní, takže jediným způsob, jak je dostat ven, bylo rozebrat a odtáhnout kuchyňskou linku. A na to také došlo. Byla ráda, že jsem u toho nebyla, jelikož jsem si živě dokázala představit, v jakém rozpoložení byla máma.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Křečky se s trochou úsilí nechali přemluvit, aby se vrátili, odkud utekli. Máma mohla provést generální úklid a já se vrátila do klidného domova. Jen křečci už nesměli zůstat se mnou všechny. A tak Sam a Adámek putoval k mé kamarádce, taktéž mladé chovatelce a Kryšpín mi dělal radost další dva roky.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru