Od odvysílání poslední epizody Twin Peaks uběhlo přes pětadvacet let. Za tu dobu se toho stalo hodně. Kultovnost seriálu ještě nabobtnala. David Lynch umlčel ty, kteří mu vyčítali, že jsou jeho filmy pouhopouhým nahodilým sledem scén, možná chytlavých, ale nesouvislých. A svým posledním celovečerním filmem Inland Empire pak dozajista zviklal i ty, kteří tvrdili, že se v jeho filmech dokážou zorientovat.
Nejasná předpověď
Když v jedné ze závěrečných scén „starého Twin Peaks“ prohlásila Laura Palmerová "uvidíme se za pětadvacet let", jen málokterý divák by dokázal odhadnout, co se za pětadvacet let skutečně stane. Především proto, že o všem kolem Twin Peaks lze s jistotou tvrdit jen nemnohé. Asi žádný seriál po sobě nezanechal tolik otázek, dohadů a nutno říci, že ani fanoušků.
Pětadvacet let jsme čekali a nakonec jsme se dočkali. Napjaté diváky totiž Lynch překvapil. Překvapil tím, že je nepřekvapil. S vyšinutými postavami z naoko idylického amerického městečka se sice nesetkáváme přesně po pětadvaceti letech, ale už jen fakt, že něco sedí přibližně, působí až nepatřičně v kontextu seriálu, v němž si nikdy nemůžeme být ničím jisti.
Vzpoura diváků?
A jak fiktivní městečko po pětadvacet letech vypadá? To se především jen tak nedozvíme. Lynch se patrně před natáčením rozhodl, že bude překvapovat i ty nejskalnější příznivce, a tak se první díly odehrávaly všude možně, jen do Twin Peaks jsme se moc často nepodívali. To byla pravděpodobně hlavní příčina rozpačitých reakcí na prvních několik epizod. Jenomže kdyby chtěl Lynch natočit televizní sérii, která bude líbivá, snadno přístupná a nadchne kdekoho, Twin Peaks by určitě vypadalo úplně jinak. O tom svědčí hlavně osmý díl nové řady. Několikaminutové scény připomínající mikroskopické pozorování toho, jak vzniká nová životní forma. Nepochopitelné časové i zeměpisné skoky. A tak dále a tak dále. Nejeden divák to po osmém díle vzdal.
"Uvidíme se za pětadvacet let" podruhé?
Ale kdo vydržel do konce, určitě nelitoval. Už jen proto, že Lynch z nepřístupnosti postupně ubíral. Poslední díl byl na americké televizní stanici Showtime odvysílán 3. září. Co po něm zůstalo? Jsou všechny otázky, které zbyly po prvních sériích, zodpovězeny? Odpověď je jednoduchá. Nejsou – naopak mnohé přibyly. Jenomže, ruku na srdce, čekal snad někdo něco jiného? Lynch si s námi opět pěkně pohrál; vláčel diváky tam, kam chtěl. A někteří při té cestě odpadli. Jiní vydrželi a s otevřenou pusou zírali, co si to jeden z nejkontroverznějších režisérů dneška zase vymyslel.
A co bude dál? Lynch prohlásil, že další celovečerní snímek už nenatočí. Kdybychom jej chytali za slovo, mohli bychom tvrdit, že tím nevyloučil možnost, že by natočil čtvrté pokračování svého patrně nejslavnějšího díla. Je mu však už přes sedmdesát let. A nejspíš ani David Lynch nedokáže vzdorovat času.
Ač neradi, můžeme tedy o Twin Peaks mluvit jako o díle uzavřeném, završeném. Jenomže těžko lze hodnotit první dvě série dohromady s tou třetí. Ta se totiž více podobá filmům, které Lynch vytvořil mezi lety 1997 a 2001 (řeč je především o snímcích Mulholand Drive a Lost Highway). I to je důvod, proč byl nejeden fanoušek pokračováním zklamán. První dvě série měly zásadní podíl na formování seriální, filmové a vizuální kultury.
A třetí? Tou Lynch uzavřel nikoli všechny příběhy z malého městečka, ale svou vlastní tvůrčí dráhu. A dokázal, že i po pětačtyřiceti letech mysteriózní tvorby, která zahrnuje deset celovečerních filmů a vedle třech řad jednoho z nejslavnějších seriálů všech dob desítky dalších menších projektů, umí pořád překvapit. A koho třetí série Twin Peaks naštvala tím, že vybočovala ze schématu prvních dvou, ten může znovu zhlédnout to, co Lynch natočil před pětadvaceti lety. Protože interpretační nevyčerpatelnost kultovního seriálu zapříčiňuje, že komu se Twin Peaks líbilo jednou, tomu se už nejspíš nikdy líbit nepřestane.
