Z kostela do nákupního centra. Jak se obchodní dům stal nástupcem božího chrámu?

Celý den pod jednou střechou v budově plné obchodů. Ať už s rodinou, či sami, zvykli jsme si navštěvovat obchodní centra jako svatostánky, kde zažíváme něco výjimečného. Místo božího zázraku jde však o čekání na drtivou slevu. Proč je dnes více lidí v obchodě než v kostele? A proč se Prior jemnuje Galerie? 

18.07.2018 - 07:00  
Současné svatostánky
Zobrazit fotogalerii (4)

 

Nedělní mše v kostele není během jednadvacátého století, uprostřed ateistického Česka, vyhledávanou akcí. Kde se tedy lidé dnes nejvíce shromažďují? Když opomeneme sportovní události na stadionech a náměstích, zbývá už pouze jedno místo. Obchodní centra jsou dnes mraveništěm našich zájmů. Nakupovat a nebo jen tak okukovat věci, které si nemůžeme dovolit, je dnes stejně normální, jako byla v minulosti návštěva kostela. 

První obchodní dům na světě se objevil v Paříži se jménem Au Bon Marché z roku 1852. Výrazně ho zmiňuje i Emil Zola ve svém románu U štěstí dam.

Bod zlomu

Revoluce přinesla změnu nejenom politickou, ale hlavně systémovou. Hranice se otevřely a lidé vychováni šedým socialismem, kde byla fronta i na toaletní papír, museli být šokováni. Zahraniční značky ze Západu měly novou klientelu. Naplno na místní občany zaútočil kapitalismus a řeč křiklavých a barevných reklam byla vyslyšena. To, o co se pokoušely obchody jako Kotva nebo Bílá labuť, postupem času převzala do své moci nová podoba prodeje: Nákupní centra. Princip, který se naplno rozvinul až na konci devadesátých let, má svoje kořeny o mnoho let dříve. 

Trocha historie

Nejstarším obchodem moderního střihu, který pod jednou střechou shromažďoval několik značek najednou, byl Haasův dům Na příkopě z roku 1871. Absolutním průkopníkem v prodeji a výrobě byla firma Baťa, která svoji silnou pozici na trhu potvrzovala několika obchodními domy, které prodávaly čistě jen jejich produkty. Vrcholem obchodního domu končící první republiky byla Bílá labuť. Obchod, který láká elegantním otáčivým neonem, je dodnes funkční, ale prosperitu byste hledali marně. Během socialismu se Československo mohlo pochlupit několika unikátními projekty, které mají dodnes architektonickou hodnotu. Reprezentativní domy byly Kotva, Ještěd a Máj. V těchto případech se jednalo spíše o výjimku, protože ostatní obchodní budovy Prioru způsobily na malých městech tvrdý a občas bezcitný zásah do historické zástavby. Revoluce však postupně přinesla “chrámy” podle amerického střihu. A s nimi kultivovaný tip nákupního zážitku. Příkladem může být Chomutovka, Galerie Moritz v Olomouci nebo Prior Zlín. 

Sleva je život

Dnešní tradiční víkendový společník je prostor nějakého rozsáhlého obchodního centra s velkým výběrem oblíbených značek. Komplexní nabídka od potravin po kino se v České republice začala objevovat až na konci devadesátých let. První obchodním centrum bylo Centrum Černý Most. Rozlehlé prostory, kde se zatouláte na celý den, tak mohly konečně získávat své věrné fanoušky. Podobných obchodních center přibývalo a dnes se jedná o zcela normální součást městského systému. Ten, kdo si na systém nakupování ve velkém zcela zásadně zvykl, je sám konzument. Víkendové provozy připomínají mraveniště v lese a slovo “sleva” ve výlohách působí až jako fanatické zaklínadlo. 

Důvodů, proč jsou dnes kostely prázdné a nákupní centra praskají ve švech, je hned několik. Naše krajina je již několik desítek let kolébkou ateismu v Evropě a naši důvěřivost na extrémní slevové akce krásně charakterizuje český dokument o fiktivním nákupním centru Český sen.

Kostel je samozřejmě místem úplně jiných hodnot, ale stojí za to se někdy zamyslet, jak často a hlavně kde trávíme svůj volný čas. Sleva počká…

Co Čech, to muzikant. Eva a Vašek jsou fenomén, ale co třeba období baroka? Více čtěte zde.
Klíčová slova: