Eva žije ve Štrasburku a říká: Virus ve Francii pomohly rozšířit zbytečné volby a církevní setkání

Štrasburk, stejně jako další města světa, dočasně ztichl vinou pandemie koronaviru
Zobrazit fotogalerii (2)
16.04.2020 - 07:00  

Paní Eva žije dlouhá léta ve Štrasburku, ačkoliv se do Čech pravidelně vrací za rodinou. Francouzskou mentalitu ale za ta léta poznala velmi dobře, zvlášť při svém povolání, kdy vyučuje na tamní konzervatoři. Je tedy denně v kontaktu s lidmi, jak s mladými i těmi zkušenějšími. Jak právě ona vidí současnou situaci v Alsasku, jedné z nejpostiženějších oblastí Francie z pohledu počtu nakažených koronavirem?

„Francouzi byli velmi dlouho klidní, chovali se, jako by snad ani žádný koronavir nebyl. Podle mého názoru mají za Českou republikou alespoň týdenní zpoždění v zavádění jakýchkoliv opatření. Pokud si dobře pamatuji, tak prezident Macron promluvil k lidem prvně 12. března, kdy oznámil, že od soboty budou uzavřené školy. Na druhou stranu se ale právě v tu neděli ve Francii bez jakýchkoliv omezení a opatření konaly komunální volby, což je nepochopitelné. Lidé chodili volit, přičemž se již šířil koronavirus. Prezident navíc o den později v dalším vystoupení ostře kritizoval jako nedisciplinovanost lidi, kteří od voleb neodcházeli domů, ale zůstávali například v parcích…,“ konstatovala paní Eva v úvodu.

Všichni k volbám

Účast ve volbách byla navíc z dnešního pohledu zbytečná, protože ve Francii probíhají komunální volby dvoukolově a právě druhé a rozhodné kolo se již neuskutečnilo. Kolik lidí se ale tehdy nakazilo a jak tento moment přispěl k celkovému rozšíření koronaviru do té míry, že dnes Francie patří mezi nejpostiženější země, je možné jen spekulovat.

Církevní setkání

K masivnímu rozšíření infekce ve Francii podle paní Evy napomohlo také velké církevní setkání lidí z celého světa, které se konalo v první polovině března v Mylhůzách, asi dvě hodiny cesty od Štrasburku. „Komunitní způsob života této skupiny lidí a jejich masové setkání, kdy využívají velké společné jídelny i místnosti na spaní, bylo ideálním prostředím pro šíření koronaviru. Lidé se navíc po skončení akce rozjeli nejen do celé Francie, ale i do jiných států světa. Nakažených přitom bylo opravdu mnoho, mezi nimi i farář a jeho žena nebo lékař, který dále ordinoval a nemoc předával svým pacientům…“ konstatovala.

Neukáznění Francouzi

Ačkoliv v případě voleb nešlo vysloveně o neuposlechnutí zákazu, protože žádný takový vydán nebyl (naopak vláda vždy k účasti ve volbách vyzývá), jsou Francouzi obecně mnohem méně disciplinovaní než my Češi. „Možná je to dáno tím, že my jsme byli historicky zvyklí, že musíme stále někoho poslouchat. Každopádně konkrétně ve Štrasburku, kde žiji, lidé často využívají kola. A právě například cyklisté, nebo i chodci, jsou zvyklí běžně nedodržovat dopravní předpisy, projíždějí nebo přecházejí křižovatku na červenou a podobně. Je to zkrátka jiný způsob života. Francouzi podle mých zkušeností mají mentalitu trochu podobnou jako obyvatelé jižních zemí - Italové nebo Španělé. Nelámou si zbytečně hlavu dodržováním něčeho, co nepovažují za důležité,“ míní paní Eva.

Pikniky v parku

„Dalším problémem ve Francii byly teplé dny v polovině března, kdy se již virus šířil. Mnozí lidé se tak vydali na pikniky do parků, na setkání s přáteli a tak dále. Žádná karanténa ani další opatření nařízené tehdy stále nebyly. Až později promluvil znovu prezident Macron, který ale zmínil, že je možné vycházet ven například za fyzickou aktivitou, přičemž konkrétně zmínil běh. Celá Francie najednou začala běhat. V ulicích to vypadalo jako na závodech,” popisuje.
„Až o několik dnů později pak byla ze dne na den zavedena velmi přísná pravidla, o jakých se nám v České republice ani nezdá. Mluvím například o povolení k cestě mimo domov, které musí mít každý venku u sebe. Na ně se vypisuje jak jméno a příjmení či bydliště dotyčného člověka, tak ale i hodina, kdy opustil domov. Policisté mohou podle toho kontrolovat, jak dlouho a jak daleko od domova člověk venku pobývá, protože je to omezené. Kupodivu ale roušky Francouzi doposud nosit nemusí.“

Podobnost čistě náhodná

Není divu, že ve Francii stejně jako u nás nebyli na případnou pandemii po materiální stánce zajištěni prakticky vůbec. „Chybí desinfekce i ochranné pomůcky pro zdravotníky a nemocnice, rozdíl je v situaci s rouškami, které se u nás hodně šijí, protože ve Francii nejsou povinné. Evropa ale obecně nebyla na takovouto situaci připravená,“ hodnotí paní Eva situaci nejen ve Francii.

Zásadní datum

„Nyní jsou současná opatření prodloužena do 11. května s tím, že po tomto datu by se mohl život ve Francii pomalu vracet k normálu, plánuje se otevření škol a tak dále. Ale to jen v případě, že se počty nakažených začnou obracet k lepšímu, což není tak jisté.“ V České republice se i přes problémy pandemie podchytila dříve a lépe než ve Francii, počet obětí je tedy nesrovnatelný, a to i s ohledem na velikost obou zemí. Možná i proto, že Češi vzali nošení roušek jednoduše jako povinnost, byli schopni si je zajistit vlastními silami a nečekali, až jim je zajistí vláda.

KAM DÁL: Krize, které je potřeba využít. Koronavirus otevřel příležitost pro ekologické změny.