Radek Sňozík: V bráně jsem nikdy moc času nestrávil

Od loňského podzimu trénuje Radek Sňozík mladé brankáře ve fotbalové akademii v pražských Kolodějích
  |  

Bylo krátce po poledni, když jsem zasedl k rozhovoru s exligovým gólmanem a držitelem titulu o nejsympatičtějšího fotbalového brankáře sezony 2011, Radkem Sňozíkem

Radek Sňozík (* 17.10.1975) působil v první fotbalové lize 14 sezon. Kromě pokračování hráčské kariéry ve Štěchovicích se věnuje i práci ve fotbalové akademii. Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Žije v obci Řitka, kde s přítelkyní vychovávají tříletého syna.

Ten svoji sportovní dráhu započal v rodném Tachově, odkud ve svých 23 letech přestoupil do prvoligové Marily Příbram. Od roku 2013  působí jako brankář a nově i jako asistent trenéra v třetiligových Štěchovicích. Srdcovým klubem čtyřicetiletého matadora byly a jsou však pražské Bohemians 1905, kde strávil nejdelší část své kariéry. Na vršovické angažmá oblíbeného brankáře nezapomněli ani fanoušci, kteří Radka Sňozíka zařadili mezi jednu z osobností klubové ankety „Sestava desetiletí.“

 

1) Vybrat jedenáct fotbalistů za dobu deseti let nemusí být právě jednoduché. Chybí vám v elitní sestavě nějaký fotbalista, který by si nominaci také zasloužil?

Ve fotbalové nominaci fanoušků Bohemians 1905 se kromě Radka Sňozíka objevili i hráči jako Karel Rada, Lukáš Hartig, Marek Nikl či Josef Jendřišek              

Určitě bych našel několik lidí. Nicméně, tahle sestava asi plně odpovídá zásluhám. Je proto škoda, že všichni vybraní hráči nenastoupili alespoň v jedné sezoně dohromady. To by se Bohemka zase jednou těšila z mistrovského titulu...

 

2) Koho jiného byste nominoval z řad svých brankářských kolegů?

 

Byl by to asi Jirka Havránek, s kterým jsem tehdy soupeřil o post týmové jedničky. Snad po žádném z tréninků mi totiž nezapomněl říct, že je podstatně lepší gólman než já. Že prý jenom trenéři mají slepeckou hůl.

 

3) Jak jste se vůbec dostal do brány?

 

K chytání mě tehdy přivedl kamarád, který byl sám brankář a s kterým jsem tehdy trávil hodně času. Jak se ale později vyskytla sebemenší možnost, utíkal jsem z brány pryč. Například ještě v Tachově jsem za rezervní tým jako útočník odehrál celý půlrok. Ale i když jsem pak chytal v lize, toho času jsem v bráně nikdy příliš nestrávil...

 

4) Měl jste nějaký dětský vzor?

 

Na začátku to byl Jorge Campos. Mexický fotbalový brankář, který proslul i tím, že v tamní lize odehrál poločas jako brankář a druhých 45 minut jako útočník. Už o dvacet let předběhl dnešní trend, podle kterého i brankář musí hrát dobře nohama a vypomáhat spoluhráčům v poli. To mi tehdy hodně imponovalo

 

5) Kromě jiného vedete od podzimu i brankářskou fotbalovou akademii v pražských Kolodějích. Přesto, stačil jste i za tak krátkou dobu nabrat nějaké poznatky o výchově mladých gólmanů?

V ligové kariéře odchytal 173 zápasů

Podle mě chybí v malých a středních českých klubech větší množství odborníků, kteří by k výchově brankářů měli dostatečné znalosti a zkušenosti. Ve větších klubech mají třeba už specializované trenéry, ti ale zase naráží na problém, že se mají najednou věnovat třeba i deseti a více svěřencům. Schází tu i jakákoliv dlouhodobá systematická práce s brankáři. To jsem poznal na návštěvě u Tomáše Vaclíka v Basileji, kde jsem měl možnost vidět v praxi tamní tréninkovou koncepci. Něco podobného se teď snažím zavést i u nás v akademii.

 

6) Jak staré děti k vám přijímáte a kdy je podle Vás vůbec dobré s chytáním začít?

 

Nejsem zastáncem toho, aby se učil chytat třeba už šestiletý kluk. Jsem pro to, aby začínali až v devíti, desíti letech, a to se specializovaným brankářským tréninkem kombinovaným navíc i s hrou v poli. Samozřejmě mezi sebou přivítáme i mladší děti. Vždycky se jim dostane práce kvalifikovaného trenéra. 

 

Kluci mají v akademii k dispozici nejmodernější vybavení

 

7) Vy sám jste měl během kariéry příležitost poznat uznávané trenéry. Na kterého z nich vzpomínáte nejraději?

 

Každý z nich měl v sobě něco nezapomenutelného. Ať to byl v Příbrami Jiří Kotrba, který mi dal průpravu do ligového fotbalu nebo v Bohemce Pavel Hoftych, který tým bez velkých osobností dokázal vynést na šesté místo v lize. Jmenovat můžu i Pavla Medynského či trenéra brankářů Pavola Švantnera.

 

8) Na Bohemce jste se setkal i se Zbyňkem Bustou, kterému teď ve Štěchovicích děláte nově asistenta. Jak Vám to jde v nové funkci?

 

Já nejsem duší trenér. Svojí roli vidím především jako prostředník mezi trenérem a mužstvem. Rozhodně se nebudu Zbyňkovi Bustovi do trénování plést. On na to má školy. Já ne.

 

9) Štěchovice se aktuálně nacházejí v tabulce těsně nad sestupovým pásmem. Vy jste podobná „záchranářská“jara zažil v Bohemians několikrát. Co je v současné, nelehké, situaci nejlepší udělat?

Přečtěte si o přípravě štěchovického klubu více na Start třetí ligy je na dohled. Týmy se už pustily do příprav

Neztrácet hlavu. Třetí liga je dost specifická soutěž. Kolikrát v ní porazíte tým z čela tabulky, ale ze hřiště outsidera odjete s debaklem. Proto lamentovat nad něčím dopředu tu nemá moc velký význam. My se teďka sice nacházíme na hranici sestupu, jsem si ale jistý tím, že se ve třetí lize udržíme. Důležité bude zvládnout první dvě kola. Potom už půjde všechno lépe.

 

10) Snad každá pochvala dokáže člověka potěšit. Přesto, dokázal byste z celé své fotbalové kariéry vybrat jednu, které si ceníte ze všech nejvíce?

 

To se stalo ještě na začátku mojí profesionální dráhy, kdy kádr Příbrami vyztužilo hned několik kvalitních gólmanů. Za mě se tehdy postavili kluci z kabiny v čele s Rudolfem Otepkou a Horstem Sieglem, kteří byli přesvědčeni o tom, že bych měl chytat právě já.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru