Uprchlíci, islám, nenávist: Jak málo stačí ke kandidatuře ve volbách

Téma uprchlíků se mele zprava i zleva, probralo se snad všechno, aniž by se něco kloudného vymyslelo. V Rakousku, Německu a dalších zemích šlo o volební téma číslo jedna. Bylo by divné, kdyby tomu v Česku bylo jinak. Pozastavuje se ale nad tím vůbec někdo? Jak málo stačí, aby dnes mohl někdo kandidovat. Už zítra a v sobotu jsou krajské volby do zastupitelstev a zároveň volby senátní. A je to celkem smutný pohed.

Tolik subjektů toužících po korýtkách jsme snad nikdy neměli. Důvod je prostý – tentokrát nebylo potřeba vymýšlet žádná velká slohová cvičení, do volebního programu stačilo zkrátka napsat "boj proti uprchlíkům". Je jedno, jak jsou poskládaná slova, důležitý je vzkaz potenciálním voličům. Ten je naprosto zřejmý - vyhnat všechno, co bude vypadat jen trochu jinak.

Pak se není čemu divit, že si o část moci říkají komické figurky, které by za normálních okolností byly zalezlé hluboko pod zemí. Vzaly nás prostě útokem. Žádné pomalé vyloďování, ale brutální zteč. Najednou máme pocit, že uprchlíci jsou tím zdaleka největším problémem, který naši republiku trápí. Stranou jde ekonomika, důchody, životní úroveň, kriminalita, infrastruktura a další podobné "banality". Napřed je přeci potřeba zatočit s těmi, co nás chtějí zničit!

Staří známí i nová krev
Přes čáru mi přijde i množství radikálních stran, které se ucházejí o přízeň voličů v krajských volbách. Spojuje je odpor k migrantům, sekundárně i k Evropské unii. Stovky příznivců kontroverzních myšlenek brojících proti islámu sehnal na kandidátky starý známý Miroslav Sládek, na paty mu v tomto ohledu šlapala mladá krev v podobě Bartoše a Vandase. Populistu Tomia Okamuru snad netřeba zmiňovat, to je kapitola sama pro sebe.

Najednou je pryč majetek a vliv Andreje Babiše, stále větší podíl na vládě komunistické strany, která tu čtyřicet let páchala zvěrstva, náhle je jedno, že levice totálně drtí pravici. Rozkopané silnice jsou sice tématem, ale běda, jak by na ně měl vejít migrant s baťůžkem. Pak se přestává řešit kvalita komunikace, dokud po ní kráčí tento nezvaný host. Kdo vykřikuje, že zabrání byť jedinému uprchlíkovi vstoupit na naše území, je prostě borec.

Pomáhat, nebo nechat zemřít?
Zamýšlí se však někdo nad tím, že tyto sliby nepůjde splnit a jen se tady vyvolává strach, který má konkrétním lidem a subjektům pomoct k moci? Kampaně, které útočí na cokoli cizího, jsou nechutné. Přitom je otázkou, kdo z těchto populistů četl Korán, kdo ví, o čem je islám, dokáže popsat džihád a tak dále. Nejspíš vůbec nikdo.

Nechci tu nikoho, kdo se nepřizpůsobí české kultuře a českému člověku. Nechci tu nikoho, kdo bude odmítat naše zákony. Ale nikdy neodmítnu zachránit život dítěti nebo těhotné ženě, byť by vyznávala víru v Barta Simpsona a já byl zapřisáhlým obdivovatelem Šmoulinky. Ano, jestli pak odmítne respektovat naše zvyky a obyčeje, nechť je poslána tam, odkud přišla.

Lidi, přemýšlejte!
Má-li někdo tendence postupovat opačně, tolik opěvovaná demokracie a svododa člověka je rázem zašlapána do země. Rozumím obavám z teroristických útoků, také mám pud sebezáchovy a na světě se mi zatím ještě líbí. Na druhou stranu odmítat lidi v nouzi paušálně je stejný nesmysl, jako kdyby se z nás všech měli stát vegetariáni.   

Mám taky strach. Co se může dít dál, když okrajoví politici jen díky své extrémní ideologii dokázali pobláznit davy lidí? Tenhle strach je mnohem větší, než že mne zastřelí šílenec v obchoďáku. Přitom je tak zřejmé, že tihle "politici" řeší téměř výhradně jen své vlastní soukromé aktivity. Dejme si pozor. Nacismus se také zpočátku jevil jinak, než jak to všechno nakonec dopadlo. Myšlenka národního socialismu se zdála být tak úžasnou, až zabila přes sedmdesát milionů lidí...