Fotomaraton! Jak probíhá?

 

Pro začínající i mírně pokročilé fotografy existuje hned několik možností, jak se zdokonalit. Já jsem zvolila rekvalifikaci u Fotoinstitutu. Neuvěřitelná jízda začíná!

Rekvalifikace je fajn věc. Existuje mnoho oborů, na které se můžete rekvalifikovat. Já jsem vzhledem ke svému oboru zvolila rekvalifikaci Fotograf – Fotoreportér. Hned po první lekci následovaly dva dny na Šumavě. Na „fotovýlet“ jsem odjela se značnými pochybami. Bála jsem se nejen toho, že nezvládnu náročný program, ale měla jsem i ostych vůči kolegům. Na kurzu jsem totiž nejmladší, a tak i nejméně zkušená.

Na místo jsme přijeli ve středu večer a končit máme v pátek v jednu hodinu. Ihned po příjezdu začíná program přednáškou o tom, co a jak u zrcadlovek používat. Dohodli jsme se na ranním focení – východ slunce. Je to docela maso vstávat po dlouhé době v pět hodin. Naštěstí jsme se dostali do postele asi v deset hodin večer, takže to zas tak nebolelo.

Ráno vyjíždíme na Chalupskou slať. Musíme opatrně, je ještě tma a při projíždění šumavskými hvozdy se lehce srazíte se srnkou nebo kancem. Jsme na místě, stativy připravit a hurá fotit. Byla jsem zde asi tak tisíckrát. Stejně jako na všech dalších místech, na která se vypravujeme posléze. Nevadí, východ slunce tady, to je něco úchvatného. Pohladí nejen oko, ale i duši.

Zkoušíme si různé kompozice při focení východu slunce. Následuje focení nejrůznějších romantických zákoutí, pavučinek a podobně. Zkoušíme si techniky, které většina z nás doposavad neznala. Vracíme se do domu fotografů, který Fotoinstitut má v Kašperských horách, abychom se nasnídali a pokračovali focením zdejšího hřbitova.

Zkoušíme si znovu nejrůznější techniky a hrajeme si s hloubkou ostrosti. Mnozí z nás mají právě ze hřbitova nejpovedenější fotografie. Byť bylo polední světlo, které není pro fotografa optimální, vznikaly úžasné fotografie.

Kolem poledního jsme se vrátili zpátky do ubikací, někteří šli na oběd, jiní (já) si na dvě hodinky dáchli po ranním maratonu. Odpoledne následovalo focení řeky Vydry a západu slunce nad hradem Kašperk.

Na řece jsme si zkoušeli nejdelší a nejkratší časy, i jsme si pohráli se clonou. Do této doby jsem nevěděla, jak vodu zmrazit nebo vytvořit „mléko“. V půl páté máme sraz u aut. Jeden z účastníků nám chybí. K řece si nevzal hodinky ani telefon, a tak chvíli čekáme. Nepřichází, a proto se poskládáme do aut, abychom vyrazili na Kašperk. Jedna z fotografek zůstane na místě se třetím autem, aby opozdilce asi půl hodiny po nás přivezla ke Kašperku.

Náročný, vysilující, ale krásný výlet ukončíme v kašperskohorské restauraci. V pátek následuje výběr a promítání toho nejlepšího. V jednu hodinu se rozjíždíme do svých domovů a mě nakonec mrzí, že výlet tak utekl. Byť jsem se na začátku bála. Dal mi hodně. A co vy? Také se chystáte na rekvalifikaci? Mohl by vám ji zaplatit úřad práce. 


Zdraví

Hobby